Sčítání jako nevyužitá šance

Dvoje minutí se sčítacím komisařem mě odsoudilo ke šnečímu posunu po dlažbě naší pošty a k pocitu 19. století u okénka. (Kdo jste si byli vyzvednout formulář osobně, víte.) Vlezlost státu do našich soukromých životů je sice nehorázná, ale když už si s tím dal tu práci a vyhodil na to tolik peněz, mohl sčítání využít mnohem víc. Kdy jindy bude mít šanci se od všech obyvatel dovědět, jaké chovají domácí mazlíčky, co si myslí o teorii globálního oteplování, jakou poslouchají hudbu (s podotázkou: „Kde v současnosti žije Elvis Presley?“), jaká barva se jim líbí nejvíc, zda byla dřív slepice, či vejce, zda volí Losnu, či Mažňáka a co na to všechno Jan Tleskač. Ze sekce „hudební sluch, poloha hlasu a ovládané nástroje“ by se dal naplánovat potřebný počet písniček, předkol Porty, hudebních festivalů a bluegrassových skupin, za informace v rubrice „oblékání a volnočasové aktivity“ by zase zaplatily zlatem obchodní řetězce.

Silně nevyužitá je sčítací akce i v opačném směru. Jak to, že na archu ani na obálce nebylo ničí logo? I leták jsem v obálce hledal marně. A co je vrchol, i ten název je podivně suchý, žádné Česká pojišťovna sčítání XXXLutz lidu tatatata. To fakt nikdo nechtěl sponzorovat?

No ale stát to zvoře vždycky, komerční sféra je výkonnější. To se nasmějeme, až nám přijde pod pohrůžkou pokuty dotazník od telefonního operátora, o čem si do mobilu povídáme a kolik milostných smsek denně pošleme. Nezeptáme se taky na něco v létě na Zahradě, Juppe?