A je tu opět několik glos, tentokrát pozdně prázdninových

Vysočina by podle sociologických šablon měla být poměrně chudý kraj. Přesné statistické údaje neznám, ale ze všech tří festivalů, které jsem v krátkém sledu v kraji oblých kopců prožil jako účinkující, mám pocit štědře otevřené ruky. Snad si mohu dovolit být konkrétnější: na Trampském širáku jsem dostal maxistravenku, jakou snad ještě nikdy v životě; na Parrésii se mě místní farář (pořádají ji Českobratrská církev) starostlivě ptal, jestli domluvený honorář opravdu stačí, a na Mraufestu se to sešlo od obojího. Pak že je nějaká krize. Ale dost řečí o hmotných statcích – zástupy pořadatelů a plná louka u Hanesova mlýna už v sobotu po poledni mi vyrazily dech, jak je tahle akce propracovaná; v Čakovicích u Pelhřimova byla extrémní koncentrace úsměvů a pohody; a odkud se vzalo “na konci světa” v Horních Dubenkách v publiku násobně víc lidí, než má vesnice obyvatel, je mi záhadou. Korunu tomu nasadil večer, kdy si na dvorek k nám přisedl farář, zapálil si a zasvěceně glosoval koncerty Metallicy v České republice. Vysočina skrývá pro Pražáky mnoho překvapení.

Kolik vám bylo, když jste četli Babičku? Aha, možná ještě ne a do čtenářského deníku jste to jen od někoho opsali. Tak co Pán prstenů, Harry Potter, Alenka v říši divů nebo Letopisy Narnie? Zatímco můj synovec byl minimálně s prvními dvěma tituly seznámen už někde na počátku své školní docházky, na mě si tyhle knížky počkaly do zralejšího věku. Je moc příjemné odložit skeptickou masku a nechat se uchvátit. A mám dojem, že právě až ve středním věku můžou čtenáři dojít všechny narážky a souvislosti, protože se konečně stal vrstevníkem autora. Stejně tak se mi čím dál víc líbí Beatles – ti ovšem byli mnohem mladší, takže by mě to mělo varovat, možná to jsou spíš příznaky nastupující senility.

V Praze prý už koncem září budou moci cyklisti jezdit bývalým železničním tunelem pod Vítkovem. To je fajn, už se těším na malebnou cestu z hlavního nádraží do Libně. Nechtěl by někdo za prachy, které spolknou podobné cyklostezky, radši konečně zřídit železniční zastávky pod Vyšehradem, v Podbabě, na Černém Mostě a tak? Nebo podobné nápady vyplaví do hlav vždy pouze stoupající hladina Vltavy?