Poučení z fotbalu
Jednou za čtyři roky to přijde. Už měsíce předem
jste krmeni úvahami, jestli Brazílie, Argentina, Německo nebo bůhvíkdo
ještě. Pokud jsou zrovna planety v mimořádně dobrém postavení a účastní se
také naše zemička, stanou se Rosického šlacha, Čechovo vybíhání na centry a
Barošova rychlost důležitějšími ukazateli než index PX na pražské burze.
Hospody zajásají a přestaví stoly pro snadné sledování přenosů, národ zprvu
dělá, že má svých starostí dost, ale nakonec přece jen neodolá.
Takže jsem se taky chvíli díval, v součtu to dalo tak
zápas a půl. A zjistil, že to je vlastně docela poučné.
Před turnajem byla cítit touha po změně, taky se pro ni
hodně udělalo. Poprvé v Africe, tak by třeba Evropani mohli dostat
napráskáno a ve finále by Ghana porazila Koreu. Jaké zklamání, když vše
dopadlo tak jako obvykle. (Ano, už je docela obvyklé, že Brazilci a
Argentinci jsou superfavorité, ale do finále nedolezou.) Poučení první: něco
prostě funguje a něco nefunguje, a to bez ohledu na to, jak si to kdo přeje
a komu fandí.
Bzučení vuvuzel otrávilo miliony lidí, i když bylo
vydáváno za národní zvyk a pár tuzemských novinářů se pokusilo blýsknout
alternativním pohledem, tj. že jsme netolerantní a vnucujeme jiným svou
kulturu. Poučení druhé: i pár lidí dokáže zkazit zážitek mnoha ostatním,
zejména pokud své buranské či opilecké chování vydává za místní zvyk (či
ještě lépe projev svobody) a požaduje, aby se přizpůsobili ti ostatní. A
poučení třetí: ne každé etno je hodno obdivu.
Brankářské kiksy byly komické, ale sami hráči
přiznávali, že nový míč není úplně předvídatelný. Že by se diváci nějak víc
pobavili, nebylo zřejmé, přes bzučení se ven těžko něco dostalo. Jasně,
hlavně že to bylo něco nového. Poučení čtvrté: zaklínat se atraktivitou a
udělat přitom z hlavních účastníků šašky je laciné, na což diváci posléze
sami přijdou.
V médiích vydržela po finále stopa ještě asi týden,
srovnejte si to s půlroční palební přípravou. Poučení páté: sklidí se
pódium, složí stánky a jede se dál, sbírání papírků a čištění areálu od
exkrementů už nikoho nezajímá.
Honza Hučín