“A když mi Ježíšek zase nepřinese zámek, napíšu si ho příště,” povídá smířlivě Karolinka. Před chvilkou snaživě sepsala velkými písmeny seznam svých přání: mušketýrku, zpívací barbínu a diamantový zámek. S takovou Mattel určitě hospodářskou krizi překoná hravě. Akorát dvě ze tří položek byly hity loňských Vánoc, tudíž se dávno sehnat nedají. Co teď?

Ježíšek se podrbal na hlavách (ano, Ježíšek je kolektivní orgán), předhodil zatím smečce DVD Stela o holčičce, která se stane krasobruslařkou, vytáhl děti na pár pidikluzišť a pak to riskl – pořídil dětské brusle, ač nebyly v seznamu.

No jasně, že v nich Kája strávila celý Štědrý večer, zatímco mušketýrka a jakože-zámek bumbác letěly do kouta.

Viki má pětadvacítku a Kája třicítku. Tedy velikost nohy. U Deichmanna mají v jednom regálu boty 18–25, ve druhém 25–30, ve třetím 31–35. Hraniční velikosti jsou občas tu a občas tam, nejčastěji však nikde, zato ryzími dvaadvacítkami by mohli dláždit.

Je krušné být na pomezí, nepatřit pořádně tam ani tam. Ale aspoň se z toho dá vyrůst.

Na Silvestra jsem nebyl mimo Prahu deset, možná patnáct let. Jet na chalupu do Brumova? Proboha, dny jsou tak krátké, co tam budeme dělat?

Právě že nic, a to je na prázdninách kouzelné. Nedá se tam chytit internet, nehrají divadélka, nejde televize, ani na bobování nebyl sníh. Zato se dá chodit do obchodu na lízátka, uspořádat celodenní výlet vlakem do akvaparku v Uherském Brodě, zajet na návštěvu k tetě (pro děti k jejímu maxikocourovi). Koupit za dvacku Dračí fontány a zažehnout je na zahradě. Večer pustit na notebooku Princeznu ze mlejna a svalit se do postele s knížkou. Milý Zdeňku Svěráku, někdy smutky zahání i nedělání.

“To je včelka Májaaa!” rozzářila se Hedvička, když si v rádiu začal sladit kávu Karel Gott. Kterého dalšího českého zpěváka byste poznali po hlase v neznámé písni? Zdá se mi, že čím mladší, tím víc se rozdíly mezi hlasy stírají. Jakoupak pohádkou se asi proslaví Martin Chodúr?

I prázdniny mají svůj konec a rodina se vrací v různém stupni splínu a nabručenosti do Prahy. Jenže na Moravě jsou všichni děsně milí, na nikom se nedá vylít zármutek. Naštěstí je rychlík Odra narvaný a v dětském vagonu sedí kýžené oběti pro odplavení stresu. A to jsme mohli spolucestujícím, slečně Játadyvůbecnejsem a pánovi Jsempuchejřanestydímsezato, pustit na notebooku jistě ještě něco hustšího než Pingu.

Karolince bude za pár týdnů teprve šest, takže můžeme prudit i další čtyři roky, juchů! Už aby přišlo jaro.