„…už se z předsevzetí radujem,“ zpíval kdysi Ivo Cicvárek. Jeho písnička je o tom, že pro pokusy o změnu v životě není třeba čekat na první leden. Udělat si prostě Nový rok kdykoliv podle potřeby.

Zkusili jsme to teď obráceně – udělat si ze Silvestra a Nového roku normální dny. (Loni holčičky vydržely do půlnoci, ale to jen díky návštěvě švagrové s dětmi, letos jsme je oslavami netýrali.) Jenže tahle plavba proti proudu je o hodně těžší. Obvyklé dětské destinace, tedy divadélka, výstavy, knihovna, obchodní centra, koutky, herničky i bazény se na přelomu roku odmlčí. Sníh žádný. Aspoň taneční a kouzelnická show na Staromáku, když rodiče zariskují, že schytají už odpoledne pár petard. Touto cestou děkujeme Petřínské rozhledně a výstavě na Strahově, že jsme měli kam utéct před novoroční nudou a předstírat běžný nedělní provoz.

Ale vlastně… tohle je báječný trénink schopnosti nebrat věci vážněji, než jsou. Z prdu kuličku umí leckdo. Umět inverzní proces, tedy z kuličky prd, je velmi uklidňující. Tak ať vás v životě – za libovolného letopočtu – jen tak něco nerozhodí.