Per aspera ad… nebo vyhrát nechcete?

Tak, a máme to za sebou. Prostor pod stromečkem je pečlivě vyluxovaný od dárečků a leckde i od jehličí, můžeme si hodit kopýtka na stůl a orazit si. I když, jak praví jablkoní klasik Milan Němec, do Vánoc zbývá padesát dva týdnů. No, skoro už jen padesát jeden.

Jestlipak jste u stromečku fotili a natáčeli rodinnou pohodu na nové digitály, mobily a videokamery? No samozřejmě. A jestlipak si pak někdy ty fotky a videosekvence prohlížíte? Mimochodem, kdy naposled jste si prohlíželi fotky z letošní letní dovolené? A z té loňské?

Nemít děti, pro které jsou vlastní fotky a video dobrá zábava, asi bych hned tak nesáhl do přihrádky s fotoalby a nespustil na notebooku videopřehrávač. Člověk se tak rád kouká do budoucna, pořád něco připravuje a pořád se na něco těší… Navíc staré obrázky skrývají občas bolestné trny: podívej, jak děda, babička, máma, táta, vzdálený strýček švagra a jiní blízcí vypadali hezky a šťastně, než se cosi přihodilo. To je lepší si představovat, jak ten další rok bude všechno skvělé. Do té doby, než se zase cosi přihodí.

Stejně jako muzikanti, pro které nastává období příprav na léto. Budeme slavní, vyhrajeme Portu, objedeme velké festivaly, vydáme desku. Anebo: zase tak báječně zajamujeme na tábořišti a zakalíme. Anebo: naučím se konečně na kytaru největší fláky a někoho na to sbalím.

Milí kolegové muzikanti, máte doma své staré nahrávky? No samozřejmě. A posloucháte je občas? Aha, prý nejste masochisti. No jo, ale proč potom hrajete, když z toho sami nemáte radost?

Do léta daleko a trestný poslech se dá absolvovat i se sluchátky. Tak šup. Hudebním úrazům se dá s poučením a zkušeností předcházet lépe než životním. Nebo tu Portu vyhrát nechcete?