Vlk a zajíc na projížďce světem hudby

Taky jste podlehli záplavě levných DVD, které od léta zaplavily novinové stánky? Ano, i my obhlížíme skoro každou trafiku, zdalipak nám nějaký zajímavý titul neutekl. Začali jsme s pohádkami pro děti, ovšem dospěláckým tahákům jako Twin Peaks nelze odolat. No ale to jsem odbočil.

Karolinka zhltla Králíky z klobouku, na Pata a Mata koukla spíš ze zdvořilosti a zcela ji uhranula produkce „Kotěnočkin – Rusakov“. Notebook denně nejméně třikrát zaburácí „jen počkej!“ a už to jede. Obvykle přitom sedíme opodál, takže slyšíme jen zvuk. Vlastně to je skoro pořád muzika. No a to byste nevěřili, jak kreativně k tomu hudební dramaturg přistoupil.

Že si vlk při šplhání po laně za zajícem píská refrén z Vysockého Písně o příteli, to si pamatuju ještě z totalitních dob. Zajímalo by mě, jestli spojení zlého vlka a rebela Vysockého nemělo trochu propagandistický podtext, zejména když v dalším dílu chuligán vlk buší v parku neuměle do kytary a pořvává ve stylu undergroundu. Každopádně dnes je Vysockij asi rehabilitován, protože v jiné epizodě šplhá nahoru se stejnou melodií na rtech – zajíc.

Pozorné ucho ovšem uslyší spoustu dalších povedených ilustrací. Když vlkovi přivře trolejbus hlavu a rozjede se, rozjíždí se pod tím refrén krásné ruské písně „Dorožka dlinnaja“ – dlouhá cesta, jak příznačné pro vlkův běh. A nechat vycukat zajíce v prodejně televizorů na kvintovém skoku v konci árie O sole mio, to bylo pěkně škodolibé. Orientálně upravená Mozartova ukolébavka Princi můj maličký (provařená Adélou, která ještě nevečeřela) uklidňuje kobru v cirkuse, k taneční jízdě uklízečky v muzeu zní samozřejmě francouzský valčík… víc nebudu napovídat, poslechněte si sami.

A ještě jeden postřeh. I když obecně ukecaná Karolinka byla schopná recitovat doslovně kusy dialogů z Boba a Bobka (kde se toho nakecá spousta), vlk a zajíc ji berou mnohem víc. Přestože se tam skoro nic nenamluví a děj se vlastně odehrává hodně pomalu. Že by to bylo v té muzice?