Folkoví političtí poserové

Chinaski nemají problém zabrousit do politiky. To by nebylo až tak ojedinělé, odpor ke komunistům muzikanti nejrůznějších stylů a úrovní úspěšně vytěžují už od prvních dní listopadového převratu. Jenže terčem téhle velmi úspěšné kapely není nikdo s pěticípou hvězdou (pardon, s třešničkami), ale předseda nejsilnější opoziční strany a dost možná budoucí vysoký ústavní činitel. Chlapci nemají strach, a to je dobře. Jestlipak by se podobně odvážil nějaký folkáč? Pochybuju. A přitom jsme kdysi bývali velmi odvážní.

Abychom si rozuměli: dnes nejde o strach ze msty, cenzury, zakazování koncertů a tak, i když si na podobné páky asi leckdo s bolševickou minulostí s lítostí rozpomene. Jde o prachy. Má-li určitá partaj v celé populaci třicetiprocentní volební preference, jistě se v každém publiku najde dost těch, které útok na jejich Velkého Vůdce urazí. Naštvou se, odejdou, příště nepřijdou, nekoupí si desku, pomluví, budou si stěžovat… Kterýpak muzikant, vydavatel či pořadatel má potřebu riskovat, že se mu hned na začátku citelně zmenší cílová skupina? Takže lepší je nebýt tak nějak proti nikomu (kromě komunistů, samozřejmě, protože ty nemít rád je „in“) a radši ani s nikým. Schválně, přiznali byste před deseti tisíci diváky na férovku, že jste sparťani nebo slávisti?

Kdysi mi přišlo bláznivé, jak Lucie Bílá, divadlo Ta Fantastika, Jiřina Jirásková a další umělci horlili pro ODS a Václava Klause. A to proti kampani před posledními prezidentskými volbami v USA byl jen slabý odvar, tam to vypadalo, že kdo se nepostaví na žádnou stranu, bude odkecaný a jeho kariéra u konce. (Že ani zástupy celebrit Johnu Kerrymu nepomohly, je už druhá věc a o tom tato úvaha není.) Dneska mi to přijde na české poměry sice nezvyklé, ale sympaticky otevřené, sebevědomé a odvážné. Bál se třeba takový Springsteen, že se mu posluchačské stádo zmenší kvůli zásadovému postoji na půlku? Ani náhodou. Věděl, že ho lidi poslouchají kvůli něčemu jinému.

U nás každou chvíli vyjde prohlášení skupiny nějakých osobností, mezi nimiž se míhají známá jména (kolik toho asi už podepsal Zdeněk Svěrák), ale z folku málokdo. Bylo před lety (viz památná Porta 1989) jednodušší zpívat písně s jasným politickým podtextem než dnes?

Asi bylo. Protože tehdy lidi na „politiku“ zabírali a právě kvůli tomu přišli. Dnes se už nechytají ani ekologická témata. A dělat si srandu z nějakého hlavouna? Pche. Mámo, ten je nějakej divnej, půjdem si radši koupit klobásu.

Jenže klukům z Chinaski je to asi jedno. Protože na stejné desce říkají, že nejlepší věci jsou zadarmo. Inu, jsou věci, který, miláčku, nenajdeš v žádným letáčku.