Kdysi jsem dobrovolně jel z Prahy do Ostravy osobákem. Osm hodin, místo tehdy obvyklých rychlíkových šesti. Dneska mi na té trase cokoliv přes čtyři hodiny připadá dlouhé; a ploužení se po budějovické trati jak za trest. Nádraží v Říčanech jak po výbuchu, jámy místo kolejí, hlína a písek, staniční budovu aby pasažér hledal dalekohledem. Koridor dorazil až sem, poté, co před pár lety podobně převrátil třeba Choceň nebo Zábřeh. Za pár měsíců se místo kličkování po úzkých pruzích mezi kolejemi bude vystupovat na pěkně sjednocená betonová nástupiště. Už aby krtci rozryli i Veselí nad Lužnicí, pomyslí si ten, kdo se tam někdy s kolem a zavazadly pokoušel bleskově přestoupit z jednoho rychlíku do druhého. A už aby to z Prahy do Budějic bylo za hodinu a půl.

Neztratí se ale originalita místa, jedinečnost, genius loci? Kvalita cestování a bezpečnost je určitě důležitá, na druhou stranu pak člověk všude vidí stejné cedule, slyší stejný hlas v amplionu, šlape po stejném dláždění. Cestování se pak bude lišit jen délkou jízdy a počtem přestupů, pod betonem zmizí poezie, vzpomínky, pampelišky. Velký prostor pro spor sentimentu s moderností.

Tenhle dojem z cesty mi připomněl nedávnou bouřlivou debatu o letošním Krtkovi nejkrtkovatějším a následně i rozhovor s jedním kamarádem, zda je škoda, že se nevrátí časy Lochotínů, kdy desetitisíce napjatě naslouchaly písničkářům. Dneska napjatě poslouchají tak desítky, na festivalech folkové hudby jsou bicí a elektrické kytary povinnou výbavou, pod pódiem se neposedává, nýbrž křepčí. Je to dobře, nebo špatně? Rozmělnila exploze počtu festivalů chuť naslouchat, nebo naopak nabízí větší výběr? Je škoda, že zmizela příchuť zakázaného ovoce, nebo je lepší, že se smí i leccos nad rámec slušného chování, aniž by přitom člověk riskoval vyloučení ze školy? Nebo jinak – je vhodné si spontánně zatancovat a zaskákat a podupat při tom ty pampelišky?

Já vám nevím. Sám nejsem tím, kdo by to mohl nějak posuzovat. Taky jsem kdysi nesnášel bicí a elektriku, speciálně v kapelách portovních žánrů. Dneska jsem nadšený, když si můžu jednou za rok u kapičky zaskákat a zakřičet i s tím proklínaným a blbým Semtexem. Zkazil jsem se 

Možná s postupujícím věkem v sobě taky stavíme zrychlující koridory. Se vším, co k tomu patří.