Dost často chodím centrem Prahy, a tak mi sem tam v nepozorné ruce přistane letáček s nějakou variací na „dnes koncert, Schubert Ave Maria, Mozart Malá noční hudba“ (samozřejmě málokdy česky). Klasické plakáty poblíž Rudolfina mezitím hlásí něco jako „Česká filharmonie, Eva Urbanová, Gabriela Demeterová“. Najděte deset rozdílů, milé děti.

 Nejde ani tak o to, že by Ave Maria hráli nějací šumaři. Naopak, na podobných spotřebních akcích pro cizince si běžně doplňují životní standard profesionální muzikanti. Ale vám je určitě jasné, že v prvním případě lákáme lidi na něco, ve druhém na někoho.

 Asi by vypadalo hodně zvláštně, kdyby program festivalu zněl: „Jesse James, Sbohem galánečko, Zachraňte koně, Telegraph Road, Holka od koní a další pecky“. Jste si ale jistí, že by taková anotace opravdu nepřitáhla lidi? Někoho sice upřímně zneklidňuje, jestli na tu Galánečku fakt přijede Redl, nebo jen místní kántrymeni vytáhnou samohrajku; ale někdo jiný by byl zase zmaten ze slov jako Jablkoň, Devítka nebo Jarret. A zahrajou nám tam teda ty Stánky a Valčíček? Festivalový dramaturg ví, že má co dělat s publikem mimořádně různorodým. Ten chce slyšet Pampelišky a Montgomery, toho zajímají jenom nové kapely, tadyta přijde pouze na Kamelot a tamta si touží hlavně zatancovat pod pódiem. Uspokojíš jednoho, naštveš druhého.

Klasická hudba v Praze, přinejmenším v turistických lokalitách, to má jednodušší. Cizinci mají pořád naučeno, že v matce měst je třeba projít se po Karlově mostě, vyfotit se na vltavském nábřeží s Hradčany za zády, být okraden taxikářem a zajít na Malou noční a Čtvero ročních období (to druhé není pizza, ale muzika od Vivaldiho). Profesionální folkaři by se konečně měli poučit, vypilovat tu Galánečku k dokonalosti a divácko-finanční úspěch je zaručen.

Mozart říkal: „Moji Pražané mi rozumějí.“ Asi kousky jeho Dona Giovanniho zněly v některé pražské hospodě už druhý den po premiéře. Pouze tenkrát na okně nebyl nápis „každý čtvrtek hraje country kapela“, ale třeba „das Beste von Mozart“.

HOME