Všechno zlé je snad opravdu pro něco dobré. Už jsem to párkrát na festivalech zažil, ten zvláštní pocit sounáležitosti a spojenectví mezi těmi, kteří se nenechali odradit nepřízní počasí. Při vzpomínkách na druhý ročník festivalu Za Vodou, si stále více uvědomuji, proč mám i na nedělní festivalové dění tak dobré vzpomínky, přestože ho provázel nepolevující liják, bahno a tak hluboké kaluže, až je měla odjíždějící auta problém projet. Bude to znít naivně, ale byl jsem docela hrdý na lidi tančící na lavičkách s deštníky nad hlavou při závěrečném účinkujícím přehlídky, skupině Buty.

Vezměme to však od počátku, tedy od pátku. Druhý ročník přehlídky, která se nezvykle rychle dostala mezi známé a uznávané festivaly, začal idylicky. Skupina Bluesberry se sice zdržela na dálnici, proto ještě před ní vystoupila hlavní hvězda tohoto dne Mňága a Žďorp, ale počasí bylo krásné. Kapela “pálila” hit za hitem, bez zbytečných prostojů, bez zbytečných slov. Profesionální vystoupení v tom nejlepším slova smyslu. Škoda, že na později vystupující Bluesberry z divokého kotle pod pódiem zůstal jen malý hlouček.

Sobotní program sliboval, stejně jako loni, velmi různorodou a zajímavou podívanou.

Před pár lety by největším tahákem Za vodou určitě byl koncertní blok Honzy Nedvěda s kapelou. Davů, šílících pod pódiem jsme se při tomto vystoupení bohužel nedočkali, i když Honza vyběhnul na pódium jako pravá hvězda, za zvuků jakéhosi intra hraného na klávesy. Vystoupení tohoto písničkáře však přeci jen vzbudilo silné reakce. Téma Honza Nedvěd, jeho chování na pódiu a řeči, bylo až do konce festivalu téměř všudypřítomné. Řešilo se mezi muzikanty v zákulisí i “obyčejnými” diváky u piva. Půvabná drobnost: o den později zněla areálem Loděnice ironická píseň skupiny Neřež o toulavém Honzovi, kterého prosí kamarádi, aby vystoupil z bavoráku.

Opravdu výbornou věcí na tomto festivalu je střídání pódií (diváci se přesunují mezi dvěma scénami, zatímco se na jedné scéně hraje, na druhé se již zvučí následující účinkující), čímž se minimalizují prostoje mezi jednotlivými hudebními bloky.

Tento systém však letos vydržel jen do sobotního podvečera. Posledním, kdo se objevil na velkém pódiu, byl Slávek Janoušek, jehož vystoupení muselo být po třech písních pro průtrž mračen přerušeno. Hrát se opět začalo až za několik hodin a bohužel už jen na malé scéně. Díky velké snaze pořadatelů se po pauze diváci dočkali (kromě Slávka Janouškadokončivšího své vystoupení) dvou největších hvězd večera: Roberta Křesťana s Druhou Trávou a Banjo Bandu Ivana Mládka.

Právě nedělní program byl divácky asi nejatraktivnější a zřejmě si i pořadatelé slibovali toho dne největší přísun návštěvníků. Pro ilustraci stačí uvést jména jako Plíhal, Dobeš, Daněk, Neřež, Schmitzer nebo Buty. Jenže před polednem nepřetržitě pršelo již sedmnáct hodin, a až do pondělí nemělo přestat. Takže mnoho nových diváků nepřicházelo. Navíc se program kvůli již zmiňovanému výpadku jedné scény protáhnul, a tak závěrečné, na Ostravsku velmi populární Buty, hrály v době, kdy tři a půlmiliónu obyvatel sledovalo televizní SuperStar a před pódiem bylo paradoxně méně lidí, než dopoledne. Koncert Radka Pastrňáka a jeho skupiny byl však skutečným zážitkem, plným hitů jež hraví muzikanti mnohdy přetvořili téměř k nepoznání.

Václav Müller

HOME