Za vodou

Nevím, kolik ročně vznikne nových folkových festivalů. Jistě však pouhý fakt, že se zrodila další akce rozšiřující již tak obrovský počet letních přehlídek, není sám o sobě žádnou událostí. Se vší rozvahou však tvrdím: první ročník festivalu Za vodou událostí, o které je třeba referovat, rozhodně byl. O jeho vzniku začali pořadatelé zlehka uvažovat teprve před Vánoci a já přirozeně předpokládal, že půjde o malou regionální přehlídku, čemuž nasvědčovala i skrovná velikost areálu děhylovské Loděnice. Jenže lidé znající Loděnici (oblíbené výletní místo Ostravanů a cíl vodáků sjíždějících řeku Opavu) před akcí, byli zřejmě notně překvapeni. Areál byl podstatně rozšířen, a k stávající scéně u restaurace přibylo další velké pódium. Prostě vše bylo připraveno pro třídenní přehlídku (podpořenou důslednou propagací v celém regionu) s množstvím hvězd.

Od samého počátku (zahajovalo příjemné akustické blues skupiny Old blues company, jejímž členem je i šéf celé akce Jiří Zapletal), panovalo horké letní počasí. Dramaturgie v režii Aleny Kučerové zvolila jako vrchol prvního dne skvělou Mňágu a Žďorp, a tak páteční publikum bylo přeci jen mírně odlišné od diváctva dní následujících. (Dalo by se zřejmě nazvat rockovějším.)

V sobotu se již naplno rozjela obě pódia. Zatímco se na jedné scéně hrálo, na druhé se již zvučil další účinkující. Tento praktický nápad nejenže odstranil hluchá místa způsobená drátujícími se kapelami, ale přinesl i nevšední pohled na masové přesuny davu diváků od jedné scény k druhé a zase zpátky. Nejen diváci však byli spokojeni, také účinkující festival chválili, nejen pro systém s dvěmi pódii skvěle nazvučenými týmem Františka Petříka, ale i díky fungujícímu zázemí a ještě něčemu navíc. Každému účinkujícímu byla totiž přidělena hosteska, z čehož byli třeba členové Majerových brzdových tabulek (mimochodem hráli s bicími) velmi překvapeni.

V horkém sobotním odpoledni festival pokřtil sklenkou šampaňského Robert Křesťan, který tentokrát přijel s akustickou sestavou bez bicích a s basákem Petrem Vavříkem. Obrovský úspěch zaznamenal Luboš Pospíšil vystupující s kytaristou Bohumilem Zatloukalem. Jejich vystoupení se dá zjednodušeně popsat jako dvě akustické kytary a hodina a půl hitů (Letní nocí, Píši vám Karino, Kampa atd.) Divím se, že tato dvojice není hvězdou mnoha folkových festivalů. Také Vladimír Merta po svém velmi aplaudovaném vystoupení zářil spokojeností. Zvláště, když musel čelit dlouhé řadě příznivců, čekající na autogram. Atmosféra, umocněná loučemi podél břehu řeky, dosáhla jednoznačného vrcholu při vystoupení Zuzany Navarové a skupiny Koa.

V sobotu byl areál téměř zaplněn, někteří diváci však i přes nízkou cenu permanentky (260Kč) pochopili název Za vodou po svém, a sledovali festival z louky za řekou. Jiní se snažili dostat dovnitř pod záminkou kontroly rybářských lístků v areálu. A ještě jedna poznámka k divákům: v sobotu se mnoho lidí dotazovalo, zda s Banjo Bandem Ivana Mládka přijede i Milan Pitkin a někteří dokonce nemohli ani uvěřit, že by se zde taková hvězda, jakou prý Pitkin je, mohla objevit.

V neděli pokračoval program uhrančivou Radůzou, Karlem Plíhalem, a mnoha dalšími až do pozdního večera, kdy Hradišťan udělal krásnou tečku za celou akcí. A abych nezapomněl, Pitkin s Mládkem přijel.

Václav Müller

HOME