Letos pořadatelé na jaře přemýšleli o devatenáctém ročníku ZAHRADY s obavami. Jednak většina jarních festivalů hlásila úbytek návštěvníků, druhak prakticky celý festival měl proběhnout ve všedních dnech. (To první není dáno úbytkem zájmu a folk, jak tvrdí skeptici, ale tím, že je dnes festival na kdejaké mezi. Návštěvníci se prostě rozptýlí. To druhé jednou za pár let v kalendáři prostě nastane.) Vtipálci nás utěšovali, že Porta se koná v jiném termínu než Zahrada. Nakonec lidi přijeli, bylo jich dost, minimálně stejně jako v minulých ročnících. Muzikanti se také dostavili v plném počtu, nikdo se tentokrát neomluvil. Občerstvení ve stáncích bylo hodně a rozmanité, tretek spíš ubylo. Organizace jako vždy perfektní, pořadatelé se překonávali. Díky holky a kluci, díky Niki. Počasí tentokrát přálo až na čtvrteční večerní epizodu. Ale kdy se mají nebesa vyřádit, když ne na Redlovi.

Redl jako bleskosvod
Čtvrteční koncert se chýlil. V dálce se blýskalo. Internetové zprávy z Čech nevěstily nic dobrého. Přívalové deště, kroupy, zátopy, prostě humus. A blesky se začínaly blížit. Pozorovatel z protějšího kopce hlásil každé tři minuty meteorologickou informaci. Hromyblesky nás obkružovaly a vypadalo to, že se nám to při troše kliky vyhne. V okamžiku, kdy Hradišťan spustil Voda má, nebe se otevřelo. Třeba je ta píseň podobným klíčem od mraků jako kdysi Dylanův Zlej a krutej déšť v podání Žalmana. Když Hradišťan zjistil, co způsobil, rychle vyklidil pole. Taky část publika a někteří novináři se odešli schovat. Černý Petr zůstal uzavírajícímu Redlovi. Vlastovo mužstvo, složené ze Swetji, Luboše Javůrka a Radima Zenkla se statečně postavilo živlům vstříc a začalo drátovat. Na pódiu se objevil i vítěz X-faktoru a Vlastův host Jirka Zonyga. Vtom všechno zhaslo. Nahmatal jsem v zákulisí megafon, který už od Žalmanových mokrých časů vozíme všude sebou. Z megafonu zněla první sloka Husliček v podání Vlasty a Jirky. Muselo to být slyšet až v elektrárně, protože to vzápětí zapli. Muzikanti mohli přejít ze superumpluggedové verze na normální a Husličky dozpívat. Jenže kabely mokly a probíjely. Diváci mokli a řídli. Tak došlo jen na tu jednu píseň. Přerovnal jsem páteční program a celý koncert se úspěšně reprízoval o den později. Vlasto, dík!
Jupp

Jeden z nejsilnějších momentů Zahrady: Zvedá se vítr, je jasné, že bouře začne co nevidět. Začíná pršet. Starostka po nedávných kalamitních zkušenostech vydává varování pro návštěvníky Zahrady. Část publika se zvedá a jde do bezpečí. Pořadatelé řeší, zda festival pro ten večer ukončit, nebo čekat, co přijde. Zvukař Mirek Hron je připravený na všechno a po několika technických úpravách je rozhodnut pokračovat. Zbývá už jen jedno hudební těleso. Ve chvíli, kdy vstupuje na scénu, přichází rána a vypadává proud... Každý jiný by byl rád, že mu “odpadl kšeft”, sbalil by peníze a jel. Vlasta Redl se svými hosty – Jirkou Zonygou, Svíťou a Radimem Zenklem – alespoň potěší zmoklé zbytky publika (a odhodlané členy pořadatelského týmu) Husličkami, zpívanými nejdřív “nasucho”, pak s nadsázkou na megafon... Deštivá verze (“Čiže ste husličky čijé/ach čijé/achčijé/a chčije...”) se pro ten večer stává hymnou. A další dárek dostanou návštěvníci Zahrady druhý den: Vlasta Redl se rozhodl zrušit svůj program, k podobnému kroku přesvědčil své přátele a společně zůstali v Náměšti o den déle! Dostávají prostor ve večerním programu a krom toho celou noc a ještě dopoledne baví posluchače v kozlovském stanu. To byste prostě dopředu nevymysleli... Foto Miloš Truhlář

Jo a ten Zonyga…
Zatímco ostatní se šli sušit, on se vydal do pivního stanu na jedno. Hrála tam kapela, vtáhli ho mezi sebe a sejšnovalo se tam celou noc a celé dopoledne. Na vlastní oči jsem to viděl ještě v jednu odpoledne. A večer zcela fit zase hostoval s Vlastou.
Jupp

Zahraniční host
Jestliže je Zahrada opravdu i festivalem world music, jak deklaruje na plakátech, představuje především českou variantu tohoto stylu. Židovská hudba (Létající rabín), inspirace balkánskými dechovkami (Burana Orffchester) i moravské rockové pěsničky (Koňaboj) se v minulosti umisťovaly na nejvyšších příčkách soutěže o Krtečky. Zahraničních kapel (kromě slovenských) však zatím v Náměšti slyšíme jako šafránu. Letos jejich barvy hájila pouze německá Äl Jawala, instrumentální soubor, který se inspiruje hudbou balkánskou a tureckou. I když rozhodně nejde o světovou špičku žánru, ostudu Němci rychlým rytmům a nadžánrovým kombinacím neudělali.
Milan Tesař

Xindl X
Ondřej Ládek vystupující pod pseudonymem Xindl X je pro mě největším mužským porevolučním písničkářským talentem (přinejmenším z těch co prošli fokovými soutěžemi). Je to první vítěz Zahrady, který se líbí téměř všem mým přátelům, a to naprosto různě hudebně orientovaným. Opravdu talent-suverénní, vtipný s nadhledem, skvělý textař. Xindl X je nezatížený "portovním písničkářstvím", přichází odjinud a zpívá o současných tématech. Vše sympaticky okořeněno ironií a nadhledem. Nenechte se zmást občasnou vulgaritou, jeho texty jsou chytré a je rozhodně na nich poznat, že Xindl X je vzdělaný a má leccos za sebou, třeba scénář k filmu Restart. I když mě kdeco chytlo na první poslech, třeba refrén "televizní" písně Pac a pusu: "Pac a pusu, coca colu ke kuskusu. A velkej nápis z neonu na tvou chýši z bambusu," stále nacházím při pozorném poslechu jeho písní další a další lahůdky. Opravdu se těším na připravovanou desku a myslím si, že přesně toto je písničkář i pro lidi, kteří folk běžně nevyhledávají.
Vašek Müller

Písničkářské kontrasty
Dva zajímavé kontrasty se objevily na písničkářské scéně. Na jedné straně Xindl X Ondřej Ládek, zpívající něčím mezi angličtinou a češtinou, fascinován navíc falickými symboly, kterých hojně využívá v textech. Na straně druhé duo Hořký kafe, hrající jazz-folk plný hudebně moudrých aranží, s texty, které člověka povznášejí a dávají mu na chvilku se zastavit a popřemýšlet o světě a o životě. Ondřej získal od diváků Krtka, Hořký kafe hrálo na zámku před sálem zaplněným tak z poloviny. Asi by mě to nemělo překvapovat – je mi to ale líto.
Petr Sedláček

Krtek na modro
Modrotrávní kapely končívaly dřív v bojích o Krtka na podobných příčkách jako afričtí borci v letech na lyžích. Byl to trochu šok a trochu příjemná zpráva, že letos pojede jeden z Krtků do Plzně. Jak vidno, nezáleží tolik na žánru jako na tom, jestli má muzika duši a drajv. A obojího má BlueGate dnes na rozdávání.
Jupp
Někoho pobavil, jiné pohoršil. Rozhodně nenachl nikoho chladným.
Litvínovský svéráz Xaviér Baumaxa... Foto Miloš Truhlář

PPM zase nepřijeli
Na čtvrteční odpoledne na Zámku nazvané Hold legendě Peter, Paul & Mary jsem se těšil hodně. To je někdy chyba, protože akce sama pak nedostojí očekávání. Songy z repertoáru hvězdného tria si připravily tři kapely: téměř domácí Domino, Epy de Mye a Stráníci s Mírou Ošancem. U Domina jsem měl trochu pocit (ačkoli vybrané písničky zazpívali v zásadě čistě a přijatelně), že mají akci za trest, že je přece jen slyšet, že až na výjimky se pohybují v trochu jiné hudební oblasti. Největší znalci díla PPM jsou samozřejmě Stráníci, kteří hrají s Mírou Ošancem pořad sestavený z jejich písniček, i když zrovna nejsou součástí zahradního pořadu. Minimálně stejně se mně ale líbila Epy de Mye, s anglickými texty, vysloveně revivalovým pojetím (tedy takovým, které Stráníci odmítají) a velkým nápřahem. Asi je to tím, že má teď šťastné období. Celkově příjemné odpoledne, ale chyběla mně nějaká silnější jednotící osa – třeba více společného hraní, průvodní slovo “s výkladem” (Míra Ošanec uváděl dobře, ale “normálně”) – nevím, něco.
Tomáš Hrubý

Poprvé na Zahradě
Předesílám, že jsem na festivalu byl poprvé (různé letní táborové povinnosti) a Náměští samotnou jsem vždy jen projížděl po hanácké lokálce. Atmosféra všeobecná předčila očekávání. Kombinace Hané s poetikou středně velkého městyse s říčkou, kostelem a náměstím, zámku na kopci a přilehlého areálu se scénami je působivá. Dokonce i parkoviště mi do toho zapadá. I samotné přesuny mezi scénami byly pro mě vždy příjemným zážitkem (miluju stánky s jídlem...) Atmosféra organizační byla taky velice slušná – především díky “provozu” na 3-4 scénách. A tady bych viděl námět: možná že by večerní Amfiteátr snesl konkurenci v podobě jedné fungující scény – např. Kapličky. Myslím že by do toho dost kapel šlo. Večer se díky soustředění všeho do Amfiteátru stával ze Zahrady sice stále hezký, ale standardní festival. Mizel i důvod korzovat a z lenosti jsem pak začínal mít hlad.... Neopakovatelná byla i setkávání s lidmi – ať už s kolegy, nebo s muzikanty nebo prostě s návštěvníky. To se nedá připravit, to musí vyplynout z ducha akce – a ten Zahrada má. Atmosféra hudební byla příjemná na specializovaných scénách (soutěž o Krtka nebo Zelené odpoledne na Radnici) – přimlouval bych se za víc takovýchto komponovaných bloků. Hned za nimi byly recitály. Amfík byl takový normální, ale příjemná byla vystoupení na předscéně. Z hlediska konkrétních výkonů mě přesvědčili Jumping Drums (doteď jsem je vnímal spíš vlažně), potěšil Xindl X a ohlas na něj) a také v podstatě všichni muzikanti ze Slovenska, potvrdil jsem si že X.Baumaxa je sóloSemtex a naopak, se zájmem pozoroval puntičkářství stárnoucích muzikantů, potěšila mě i přítomnost bluegrassu a vyděsila redundance folklóru tak, že tomu věnuji zvláštní odstavec. Obávám se, že dnešní folk netrpí jen nedostatkem tématických textových témat, jak se s oblibou mudruje (tady už možná cestu trochu ukázal Xindl X), ale že se krize přesunula i do oblasti melodických hudebních nápadů. Takové vykrádání folklóru, v takovém měřítku a tak bez invence, jako jsem slyšel během těch 3 dnů mě doslova šokovalo. Možná to bylo umocněno tím, že jsem to absolvoval během 3 dnů na 3 scénách, ale nešlo si toho nevšimnout. A bylo toho tolik, že tomu nešlo (vyjma zeleného odpoledne) ani utéct. Zlatí trampové, říkal jsem si, ti sice vaří stále to samé, ale aspoň z vlastních zdrojů. Folkaři by to měli zkusit taky. Ale za to nemůže ani folklór, ani Zahrada. A na celkových zážitcích mi to taky nic neubralo, protože jsem vlastně byl spokojen, že jsem to tušil.
Miloš Keller
 

Zahrada jako křtitelnice
Letos se hodně křtilo. Osobně jsem coby kmotr přebíhal z Kapličky na Radnici od křtu Jumping Drums k novému DVD Stráníků. Inu, kde jinde lépe pokřtít. Vnímatelů je na festivalu hodně a některým třeba ještě uvízla v peněžence nějaká bankovka. Takže, milé kapely, když budete příště chtít něco pokřtít, domluvte to včas. A rozhodně nemyslete, že kmotrem musí být za každou cenu dramaturg. Zlé jazyky by pak mohly šířit něco o mafiích.
Jupp

Baumaxa a Xindl X
Xindl X neboli Ondřej Ládek prosvištěl letos Konkursem Zahrady jako nejjasnější bolid. Jeho vystoupení na Zahradě byla naprosto profesionální a nejen podle mne, ale podle většiny přesvědčivá a inspirující. Písničkář, showman, performer, provokatér a bard úchylů Xavier Baumaxa (neboli Lubomír Tichý) byl rovněž na Zahradě poprvé. Jeho písně jsou rovněž neobvyklé a myslím, že byl zpestřením programu. Jen mi přišlo, že se nějak vnitřně nesrovnal s tím, že hraje pro kotlíkáře a v průvodním projevu byl jaksi v křeči. Ono se těžko provokuje, když je publikum vstřícné a hudebně všežravé.
Jiří moravský Brabec

Počasí
Zatímco například před dvěma lety nespadla během Zahrady v Náměšti na Hané ani kapka, tentokrát se návštěvníci museli vypořádat s bleskobitím v amfiteátru, s nedokončeným čtvrtečním programem a s propršenou částí pátečního programu. Velkou pochvalu si zaslouží Vlasta Redl, který po bouři z Náměště neodjel, nýbrž i se svými hosty vystoupil v amfiteátru o den později.
Milan Tesař

Feministická Jablkoň
Jako vždy byla jedním z největších zahradních zážitků show Jablkoně. Třeba Aničkou Duchaňovou zpívaná  píseň, která se tuším jmenuje Feministická. Sestry Steinovy loni na Zahradě zahrály svou Svatební, také postavenou na kontrastu tichých, k muži milých pasáží, střídaných jejich pravým opakem. Mohlo by být docela zábavné tyto dvě písně i kapely spojit v jednom vystoupení. Na stránkách Jablkoně se v sekci Fórum objevil po Zahradě příspěvek: Nejpůsobivější zážitek z celé zahrady! Zamiloval jsem se do Aničky a pořád ji vidím. Úžasná, úchvatná, nepřekonatelná! Že by podobné "brutality" fakt na muže fungovaly?
Vašek Müller

Zazpívej si sám
Kromě povinných vstupů čerstvých Krtků jsme si v závěrečném večeru v Amfiteátru příliš hudebních čísel užít neměli. Ještě za světla patřila scéna vděčně přijatému Banjo Bandu Ivana Mládka, je pravda, že festivalové vystoupení Asonance – to je dost vzácná událost - no a písničky ze své sólové desky nabídl Míša Leicht (sám: květnový pokus o dvojici s Markem Špekem Drábem už skončil?). Vystoupení Jumping Drums sice snesu, ale řadím ho spíš k divadlu než k hudbě. No a pak ještě na závěr večera zcela utajené Překvapení. Muzikanti z kapel Epy de Mye, Marien a Stráníci se shromáždili na pódiu a začali hrát písně k všeobecnému zpěvu. Asi všem pamětníkům okamžitě vytanulo na mysli Vítání Slunce kdysi dávno na Zahradě ve Strážnici, na scéně Zámek. Přiznám se, že mé nastavení je jiné, možná jsem na festivalech radši za pasivního posluchače a většinou jsem tehdy trávil noc s konkurenčním pořadem na scéně Bludník. Navíc: hraní a zpívání, které ukončí teprve sluneční kotouč nad obzorem (versus letošní standardní, spíš kratší délka závěrečného koncertu) mělo v sobě přece jen cosi magického. A taky byla v té Strážnici na jevišti vždycky nějaká slavná osobnost, která si ty své hity zahrála a zazpívala. No prostě tento způsob konce Zahrady mě osobně příliš nenadchnul. Ale když jsem pak cestou z amfiteátru poslouchal, kolik hlasů bylo z “Překvapení” vysloveně nadšených, kolik snad až dojatých… asi to byla dobrá volba.
Tomáš Hrubý
 

Bubnování
Jumping Drums zněly na Kapličce, v Amfiteátru, ale i na plácku u tábořiště. Ivo Batoušek vracel Zahradě energii. V Sokolovně měl navíc dobře navštívenou hluboce soustředěnou bubenickou školičku.
Jupp

Kritérium hvězdy
Hodně času jsem trávil při večerních koncertech v zákulisí areálu. Popovídat si s kolegy, relaxovat... Jedním z důležitých kritérií pro to, je-li ten, kdo právě účinkuje, hvězdou festivalu, pro mne bylo, jak moc se na jeho vystoupení zákulisí vyprázdnilo. Letos by asi vyhrál Ivan Mládek. Důvod, proč i na velmi kvalitní sestavy zůstávají kolegové v zákulisí, může být i v tom, že většina účinkujících svůj festivalový program sestavuje každý rok prakticky ze stejných, osvědčených hitů. Vzhledem k tomu, že publikum se na Zahradě každý rok dost obměňuje, to i chápu, ale staří harcovníci by přece jen asi chtěli víc dramaturgické odvahy od kapelníků. Takže bych chtěl poděkovat Jardovi Svobodovi a jeho Trabandu. V základním bloku až na jednu věc jen samé novinky, až jako přídavek přišel Černý pasažér.
Jiří moravský Brabec

Rozdvojení
I letos mě mrzelo, že jsem se nemohl rozdvojit. Zatímco jsem v pátek odpoledne uváděl na zámku příjemné recitály Slávka Klecandra nebo Žambochů, odehrávala se na scéně Radnice jedna z podle mne největších událostí Zahrady – recitál Majerovek brzdových tabulek s hostující zpěvačkou Alicí Holubovou. Nestihl jsem je, a tak se konejším nadějí, že nehráli v Náměšti naposledy.
Milan Tesař

Jací byli Krtci
Nejzásadnější postavou mezi letošními držiteli Krtka byl vítězný písničkář – Xindl X alias Ondřej Ládek. Můžeme z něj být nadšeni nebo ho můžeme zcela odmítat, ale to je tak všechno, co s jeho originalitou zářící prezentací můžeme dělat: že je velká radost, když se na naší scéně obdobně silná a vyčnívající osobnost objeví, to je prostě fakt. Teď jen doufat, že mu vydrží textové nápady a že dokáže nadále křížit folk s hiphopem s tak pozoruhodnými výsledky. Méně vyčnívající, ale taky s určitou osobitostí, která jim od počátku existence získávala věrné fanoušky – to je pražská skupina My3.avi. Ke Krtkovi došli pomaleji, ale jeho letošní zisk už byl logický a očekávatelný. Krtek pro Blue Gate ukázal, kolik příznivců má na Zahradě stále bluegrass - žánr, který se tu hraje čím dál méně – a jak si je plzeňské kvarteto dokázalo získat na svou stranu. Dívky ze seskupení Přelet MS si Krtka zasloužily také, hlavně za nadšení, s jakým zpívají a objíždějí festivaly: za těch pár let existence patří už k inventáři folkové scény. Nejméně jistý bych si byl s Krtkem pro duo Hořký kafe (taky si Honza Rejhon v zákulisí stýskal, že už to mají za sebou a pro co teď budou muzikantsky žít), ale musím říct, že jsem si všiml, o co byli letos vyhranější a že mi jejich ocenění vůbec nevadí.
Tomáš Hrubý

Předzahrady
Lipník nad Bečvou, Šternberk, Drahanovice, Olomouc – tam všude se našli lidé, kteří podpořili nadšence v prezentaci méně známých kapel, většinou nositelů Krtečků nebo účastníků Konkursu Zahrady.
Jupp

Jihočeský večer
I když se Zahrada naplno rozjela až ve čtvrtek, středeční večerní program u Kapličky rozhodně za pozornost stál. V sevřeném bloku se představil nejen Žalman, který letos slaví 40 let své umělecké dráhy, ale i uskupení spřízněná s jeho Spolem regionálně (Nezmaři) a personálně (Devítka). Sám Lohonka se publiku představil jak se svou aktuální kapelou, tak s původním triem Žalman–Jíšová–Hlaváč. Jiří Smrž jako jeden z Žalmanových nástupců v Minnesengrech měl v jihočeském večeru také své logické místo, stejně jako Pavlína Jíšová se svým aktuálním projektem. Přemýšlím, kdo bude slavit příští rok a kolem koho by se dal utvořit podobný propletenec kapel…
Milan Tesař

"Omlazená" Druhá Tráva
Z tradičních hvězd hlavního programu mě velmi potěšila Druhá Tráva. Viděl jsem ji sice nedlouho před Zahradou, jenže to bylo s hostem Tony Trischkou a přiznám se, že já si tuhle kapelu víc užiju takto samostatně. Křesťanovy písně jsou vybroušené perly, na které se vždycky těším. To však není nic překvapujícího, tento příspěvek však píšu jako upozornění na výborného bubeníka v současné době hrajícího s Druhou Trávou Davida Landštofa (známého třeba ze spolupráce s Anetou Langerovou či Lenkou Dusilovou). Mám subjektivní pocit, že vnesl do kapely kus mládí a to nemyslím ve smyslu jeho věku, ale hlavně obrazně. Kapela opravdu šlape. Až příště půjdete na DT sledujte právě Daviva Lanštofa. Já ho dost fascinovaně pozoroval o pár dní později v jiné Náměšti, té nad Oslavou. Ještě že se na hudebních festivalech nedělají antidopingové testy, jeho nasazení a rychlost pohybu rukou s bubenickými paličkami by jistě dopingové komisaře vyprovokovala k akci!
Vašek Müller

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                Radim Zenkl je na scéně sám a v ruce drží jednu mandolínu.
                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Ale když zavřete oči, úplně jisti si nebudete... Foto Miloš Truhlář

Novinky bez obav
Tvrzení, že na festivalech hrají interpreti jen osvědčené hity, se na letošní Zahradě nepotvrdilo. Už po prvním večeru jsem přestal počítat, kdo všechno se ve svých recitálech zaměřil na novinky. Pro mne osobně byl vrcholem Zahrady čtvrteční koncert Trabandu: skvěle odehraný, rytmicky zajímavý, zvukově excelentní. A i když můžeme Přítele člověka považovat stále za aktuální album, Traband z něj odehrál pouze dvě skladby a jinak se zaměřil na úplné novinky. Podobně odvážně se ke svému recitálu na Zámku postavil Jiří Smrž, který zařadil i píseň den starou – a jednu ze svých nejlepších. Do třetice se na novinky orientoval Petr Linhart při svém sólovém vystoupení. Jeho písně byly příslibem, že Sudéta nezůstane izolovaným projektem a že se snad brzy dočkáme pokračování. Novinky hráli také Žamboši a další. Naopak Vojta Zícha s Druhou mízou byl výjimkou potvrzující pravidlo, protože mě velmi potěšil starými známými písněmi, které jsem si po dvou letech opět rád připomněl.
Milan Tesař

Překvapení
si stejně jako Vítání slunce ve Strážnici vymyslela Hanka. Dlouho jsme odolávali, pak jsme to probrali se Stráníky a riskli to. Před otevřením opony panovalo v zákulisí obrovské napětí. Někteří si i ťukali na čelo.… To nemůže dopadnout, lidi odejdou. No a vidět od scény ty pomalu se rozsvícející se tváře a…slyšet ten hukot… Ještě teď chodí ohlasy…
Jupp

Traband v lehce posílené sestavě nesázel jako jiné hvězdy na
jistoty a naservíroval publiku skoro samé novinky... Foto Miloš Truhlář

Traband
Myslím, že ten fórek "sežral" kdekdo. Podle předzahradních informací měl Traband vystoupit s novou trumpetistkou. Taky jsem napjatě očekával, kdo nahradí Janu Modrákovou. Jak se ukázalo, dlouholetá členka kapely jen změnila příjmení a jmenuje se teď paní Kaplanová. Jedinou změnou v sestavě Trabandu je tak skutečnost, že s kapelou opět vystupuje hráč na tubu Robert Škarda. Jenže nejpodstatnějším poznatkem ze zahradního koncertu této skupiny je to, že opět skoro celé vystoupení tvořily dosud nenahrané písně. Takhle se pozná, že jde skupina dopředu. Některé folkové hvězdy by měly Trabandu závidět, nebo ještě lépe - vzít si z něj příklad...
Vašek Müller

                                                                                                                                                                                                                                                                   Originální, působivé, příjemné... Neměčtí Äl Jawala reprezentovali světovou world music.
                                                                                                                                                                                                                                                                   Škoda, že trvali na tom, že budou hrát na začátku programu... Foto Miloš Truhlář

Zahraniční hvězdy
Zahledíte-li se na programy festivalů, zjistíte, že na mnoha je celá řada zahraničních kapel (Slováky nepočítám) a někde jde o hvězdná jména. To nemusí znamenat kvalitu a naopak, neznámá kapela může být překvapivě dobrá. V historii Zahrady byla takovou překvapivě kvalitní formací třeba irská At first light, ale i letošní Äl Jawala. Škoda jen, že hráli ještě dřív, než atmosféra v publiku dozrála, ale jejich zvukové požadavky prostě potřebovaly řádnou zkoušku. Zajímavé je, že Zahrada se, zdá se, bez zahraničních hvězd docela obejde. Ale i tak mi bylo líto, že Baezová hrála na slovenské Parádě a ne na české Zahradě. Myslím, že dvě velká a kvalitní zahraniční jména ročně by Zahradu dozdobila.
Jiří moravský Brabec

“Řepuje celá řepublika”
Když jsem před časem poprvé slyšel z úst Petra Ulrycha, že jej fascinuje hiphop, užasl jsem. Dnes se tomu nedivím, protože – slovy Jiřího Kyncla z dua Svitky – “repuje celá republika”. Vedle Kyncla si na zahradě několika “rapnul” Michal Knébl, rapuje Jarda Svoboda v Trabandu (Tichý muž), děvčata z Přeletu MS (Okolo Třeboně), Xavier Baumaxa a samozřejmě vítěz letošní Zahrady Xindl X. Půjde-li to takto dál, můžeme se příští rok těšit na rapující Alici Holubovou, Jarmilu Šulákovou nebo Roberta Křesťana. Třeba Ossiana si jako hiphop představit dokážu.
Milan Tesař

Majerovky a Alice Holubová
Trošku stranou hlavního zahradního dění, v sobotu odpoledne na radnici, se odehrál nádherný koncert Majerovek brzdových tabulek se zpěvačkou Alicí Holubovou známou s Hradišťanu. Kapela šlape jak ještě asi nikdy, hitů má na rozdávání a zvuk originální, s nikým nezaměnitelný. A zpěv Alice Holubové Majerovky pozvedává ještě výše. Škoda, že se toto vystoupení neodehrálo třeba před plnou kapličkou. Při Gabrétě v podání paní Holubové mi běhal mráz po zádech. V mé soukromé hitparádě nejkrásnější píseň letošní Zahrady.
Vašek Müller

Traband couvající
Pokud bych Baumaxovi dal titul Největší opruz Zahrady, největší rozpaky jsem si odnášel z večerního vystoupení Trabandu. Rozhodně ne z jejich výkonu, ten mě nadchnul. Novinkou pro mne bylo, že Traband udělal půlkrok zpět od alba Přítel člověka k předchozí desce Hyjé!, tedy, že se k triu posledních dvou let vrátil tubista Robert Škarda. Očekával jsem, že budou nadšeni jak příznivci harmonia a klidnějšího zvuku, tak žesťofilové ulétávající na nepřekonatelném soundu alba Hyjé! Aspoň já jsem to tak měl. Mé rozpaky plynuly z toho, že nadšení publika se nějak nekonalo; dokonce by se asi dalo mluvit o odzívnutí. Zřejmě ten půlkrok obě popsané skupiny odradil. Nebo snad zahradní publikum nebere takovou žánrovou veličinu, jakou je bezesporu Traband v jakékoliv verzi?
Tomáš Hrubý

Speciální ocenění – Zlatého Krtka – dostal od štábu festivalu hejtman Olomouckého kraje Rndr. Ivan Kosatík. Za to, co pro festival (i Náměšť) dělá. Letos se například i díky jemu podařilo otevřít nově vystavěnou budovu zákulisí v amfiteátru. Na snímku je spolu se starostkou Náměšti Martou Husičkovou a dalšími zastupiteli, kteří mají na zvelebování areálu také podstatný podíl... Krtka mu předával dramaturg festivalu, Michl Jupp Konečný (zcela vpravo). Foto Jiří Roun

Nové zákulisí
Nová stavba, nové záchody (chlapečci modré, holčičky růžové) s teplou vodou na ruce, krytý příchod ke štábu, foyer z oranžově natřených lavic – radost. Na poslední chvíli likvidace hrozivě visících větví a asfaltování slavné cesty nahoru. Starostka a místní chlapi pomohli. A my jim děkujem. Jako při každém dokončování stavby to byl těsně před zahájením chucvalec problémů, ale stačilo slovo a problémy mizely. I tohle byl pro všechny zúčastněné zážitek.
Jupp

To byly vokály…
Naštěstí se letos na Zahradě nejen rapovalo, ale i krásně zpívalo. I když nepatřím k velkým fanouškům acapellového zpívání, tentokrát měl naprosto nadchla skupina Šestet svými úpravami swingových standardů, italského belcanta a lecčeho dalšího.
Milan Tesař

Pět Krtků
My3.avi se od loňska výrazněji nezměnili. Nepotřebovali. Jejich folk se spoustou příměsí funguje. Loni jim Krtek těsně utekl, letos ho polapili. Blue Gate se, myslím, také nezměnili. Jejich bluegrass, tvrdošíjně navazující na českou tradici, se odděluje od většiny kapel z jejich žánru, které sledují spíš americké trendy. Konečně se s publikem potkali natolik, že to na Krtka v pohodě stačilo. Přelet MS naopak od loňska na sobě silně zapracoval. Krtka jim srdečně přeji. A rychle s nimi do studia, dokud jim to takhle zpívá. Xindl X je fenomén roku. Jen tak mimochodem, předloni jeho cesta Konkursem Zahrady skončila v semifinále písničkářů. Loni se nepřihlásil a pracoval na sobě. Mimořádně úspěšně. Protože se letos poprvé zvláštními kupony hlasovalo pro písničkáře a dvojice, a ti každý den soutěžili jen tři, byla to do jisté míry otázka, kolik dva kolegové vezmou nejúspěšnějšímu z daného dne hlasů. Možná, kdyby na sebe narazili stejný den Xindl, Hořký kafe a Svitky, vyhrál by někdo ze tří zbývajících druhý den. Myslím, že je spravedlivé, že pátého Krtka si odváží Hořký kafe. I oni zrají jak víno, nejen hudebně, ale i osobnostně na pódiu.
Jiří moravský Brabec

Jiní písničkáři
Uznávám, že titulek "Jiní písničkáři" je blbý. Ale myslím tím písničkáře, kteří na to jdou jinak, nebo lépe řečeno přišli odjinud, než je ve folku běžné. O Xindlovi X píšu samostatně, ovšem velkým oživením byl i další písničkář na X - Xavier Baumaxa. Když jsem ho viděl před nějakým rokem poprvé a bylo kolem něj spousta mediálního humbuku, moc se mi nelíbil. Vystoupení v Bumerangu bylo na mě přehnaně "buránkovské". Nicméně už tenkrát jsem si říkal, že je velmi zajímavou součástí písničkářské scény a je škoda, že třeba na Zahradě nikdy nebude (sám ostatně v televizním pořadu Paskvil pochyboval o spojení Baumaxa a folkové fetsivaly). Naštěstí bylo toto proroctví úspěšné asi tak jako meteorologická předpověď na přespříští týden, a Xaviho vystoupení na kapličce bylo navíc velmi dobré. Jak se ukázalo, folkové publikum se až tak neliší od toho z rockových festivalů. I zde diváci Baumaxovi nosili pivo a dobře se bavili. Xidnl X se mi sice líbí ještě víc, každopádně pomalu by na Zahradě mohlo vzniknout komponované odpoledne "jiných písničkářů", včetně třeba těch využívajících PC a elektroniku. A že Xavier je buránek a nic nenabízí intelektuálům v zahradním publiku? Ale kdeže! Copak na kapličce nezpíval:
Když mám splín, přečtu si Kafku,
to mě vždycky pobaví!
Vašek Müller

                                                                                                                                                                                     Defilé vítězů (zprava: My3.avi, Hořký kafe, Xindl X, BlueGate a Přelet M.S.)
                                                                                                                                                                                     a slavnostní předávání Krtků... Foto Miloš Truhlář

Morava letos bez bodu
Ačkoli Zahrada probíhá uprostřed Moravy, nezískaly tentokrát kapely z východní části republiky v soutěži o Krtka ani jeden zásah. Obě hlavní ceny putovaly do Prahy, další Krtci na západ Čech a i štáb dal přednost středočeskému Hořkýmu kafi před všemi moravskými či slezskými soutěžícími. A tak vyzývám všechny jiho-, severo-, středo- i východomoravské a slezské kapely. Pracujte na sobě, ať se za rok skóre vyrovná. I když ono na tom vlastně nezáleží, že…
Milan Tesař

Internetové diskuse
Vždycky se po Zahradě upřímně těším až se rozjedou ty nádherné diskuse na Folktime. Skvěle člověka osvěží v těch úmorných horkých červencových týdnech. A kór pokud milujete absurdní humor. Velmi mě pobavil kamarád,  který mi do telefonu povídá: "Víš, co by bylo pro Zahradu a jejího dramaturga nejhorší zprávou? Pochvala od Kláry z Folktime!"
Vašek Müller

Anděl punkovou kapelou
Ondřej Ládek alias Xindl X si zaslouží označení persona festivalu. Poprvé přijel na Zahradu, zahrál… a suverénně zvítězil. A to nejen v soutěži o Krtky, ale i v mé soukromé anketě o hlášku festivalu. Když moderátor na hlavní scéně prohlásil, že Xindl X je jako název pro punkovou kapelu, odtušil suše: “Já jsem punková kapela” a plynule přešel do svého největšího hitu: “Jsem anděl, co tě dostal na povel…”
Milan Tesař

Xindl X v TV
Když jsem po Zahradě hledal na Youtube.com písně Xindla X, nalezl jsem záznam pořadu z ČT 24, který mě opravdu pobavil. Lépe řečeno, nemyslím si, že by mě někdy takhle rozesmálo televizní vystoupní "zahradního" umělce, jako když blonďaté moderátorce Xindl X zpíval do očí:
Jsi holka divoká a padla jsi mi do voka
A orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka
Škoda jen, že režisér neměl dost odvahy během písně ukázat moderátorku. Červenala se? Dokážu si představit, že to asi pro ni byl šok. Každopádně si píseň Anděl z ČT 24 určitě pusťte: http://www.youtube.com/watch?v=JqxwA_BXtNQ
Vašek Müller

Arnošt versus Pavel
Arnošt Frauenberg dokázal to, co nikdo z písničkářů nastupující generace nedokázal. Během jeho vystoupení v amfiteátru se pod pódiem seskupil dav jeho fanoušků, zabral téměř celý prostor a zpíval s ním. Obětí nádherné atmosféry se stal Pavel Helan, který během své první písně musel čelit výkřikům “Arnošt! Arnošt!” K jeho cti budiž řečeno, že se s touto výzvou vypořádal úctyhodně – nakonec ho diváci nechtěli pustit z pódia.
Petr Sedláček

Svoji textařskou dílnu přivezl s sebou na Zahradu Slávek Janoušek. Probíhala u zámku na trávě,
koncert pak zámku v sále. Textaři se tam vešli jen tak tak... Foto Jiří Roun

Textová dílna
Nejvíc ze tří letošních programů, u kterých nebylo dopředu jasné, jak dopadnou (nebo dokonce o co tam vlastně půjde) – myslím tím zcela tajuplné závěrečné Překvapení, Hold legendě PPM a Textovou dílnu Slávka Janouška – mě nakonec nejvíc potěšil posledně jmenovaný, odpolední uvolněný jamík, na který jsem chtěl jen nakouknout a ze kterého jsem nedokázal odejít. Zatímco CD, které zachycovalo obdobné muzikantské vření na živé textové dílně Slávka Janouška, mně připadalo zmatené a pro všechny nezasvěcené dost nepřijatelné, tváří v tvář skvělým muzikantům (kromě SJ třeba Pepa Streichl, Honza Žamboch, Ivo Cicvárek, Arnošt Frauenberg, Jakub Horák a Michal Vaněk ze skupiny Zhasni…) mě jejich nadšení ze společné tvorby a následného hromadného muzicírování naprosto dostalo. Bez zábran jsem hulákal nekonečný bláznivý hit Textové dílny Mrtvej žít! a přemýšlel, co si asi z odpoledního Zámku odnese moje sousedka, která s kamennou tváří Arnoštův mikrofon odmítla…
Tomáš Hrubý
 

Tričko s teroristou
Překvapilo mne, že jedna z kapel bojujících o Krtka se objevila na pódiu s muzikantem, z jehož trička se díval do publika Che Guevara, komunistický terorista, zastřelený před čtyřiceti lety. Inu, jiná generace, pomyslel jsem si, asi tak chce demonstrovat svůj levicový světonázor. Téhož dne ale MF Dnes oznámila, že podobná trička použili američtí agenti, aby osvobodili kolumbijskou političku Betancourtovou. A teď nevím, jestli muzikant svým tričkem sympatizoval s levicí, Američany nebo ho měl prostě v šatníku nahoře...
Jiří moravský Brabec

Nejen hudbou živ je člověk
V jedné důležité věci se Zahrada každoročně zlepšuje. Tou věcí je občerstvení. Výběr je stále větší a to je důležitější skutečnost, než si mnoho lidí myslí. Přeci jen zde lidé stráví několik dnů (malá nabídka v tomto směru byla velkým mínusem letošních Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou). Určitě bych ještě třeba doporučil třeba stánek s indickou vegetariánskou kuchyní, který se také dá na festivalech naleznout. Výbornou službou návštěvníkům je i dětský koutek, přeci jen silné ročníky sedmdesátých let teď mají děti a toto je pro rodiče velmi vstřícný krok. Celkově bych ze svého pohledu letošní Zahradu hodnotil ve srovnání posledních ročníků jako nadprůměrnou, zajímavé hudební novinky (Xindl X, Majerovky s Alicí Holubovou atd.), slušná návštěvnost a k tomu zůstalo to, co je na Zahradě nejcennější a zároveň nepojmenovatelné: jakási vstřícná atmosféra, kvůli níž mi je v Náměšti na Hané dobře. Ale jak říkám, to je opravdu slovy těžko vysvětlitelné.
Vašek Müller
Folk & Country 9/2008

Váš názor?

HOME