Znám stesky řidičů na to, proč Medvěd nepořádá Vánoční prázdniny třeba v květnu. A skutečně – do města věčných lásek jsme odpoledne doklouzávali už po náledí a odjezd druhého dne byl zas doprovázen mlžnou viditelností na sedmnáct kroků.

Telč je v zimě úplně jinak krásná, než jak ji znáte z rozjásaného léta Prázdnin bez přívlastku. Ale rozhodně si nepředstavujte zamrzle mrtvé město. Žije to tu a tepe na náměstí, v obchodech a hlavně v hospůdkách.

I Vánoční prázdniny jsou trochu jiné: než jsme došli na místo činu, pozdravili jsme se tak asi se stovkou kamarádů a známých. Pořadatelé z letních Prázdnin (ti hlavně) ale i pořadatelé ze Zahrady, muzikanti a lidé, co se kolem folku motají už hodně let. Prostě spíš než festival takový “večírek pro zvané”. Nenechte se ale zmást mým nadšeným popisem a do Telče v zimě nejezděte. Zdaleka ne všichni se ten den (29.12.) do klubu v podzemí dostali, on není nijak moc velký. Řada těch bez vstupenky smutně odcházela, někteří stáli na náměstí u větrací šachty, jejíž akustika byla celkem solidní. I my jsme přišli chvilku po začátku a jediné, čím jsme se mohli kochat, byla záda těch, co stáli ve vchodu a dál už se taky nedostali. Pak se objevil Medvěd a nějak nás přenesl přes hlavy návštěvníků dovnitř.

Koncert byl rozdělen na tři půlky. V té první se představila pardubická Pouta. Všichni asi víte, jak to skončilo s Poupaty, tak s tím nebudu zdržovat. Prostě Pouta jsou jedna část těch rozpadlíků: Andrea Troníčková a Radek a Pavel Novákovi. Druhou půlku kapely tvoří muzikanti zcela noví. Zpěvačka a flétnistka Pavla Bělíková, zpěvák, kytarista Robert Křepinský, dříve z Trdla a ještě Tomáš Moravec, banjista a dobrista, jinak z Modré krfe. (Pro nás byl po celý koncert – jistě ze skromnosti - skryt za reprobednou).

Autorsky zatím využili část poupatího repertoáru, tedy samozřejmě toho, ke kterému se tři stávající členové mají právo hlásit. Ale už získali řadu příslibů od zajímavých autorů v  čele se zakladatelem Nezmarů Lubošem Hrdličkou. A přiznali, že by se neodříkali ani nejlepších kousků ze zlaté folkové pokladničky. Takoví Seekers nebo Peter, Paul & Mary by jim docela slušeli. Ale tvorba, vlastní i darovaná, je přece jenom to nejhlavnější.

Prostřední polovina programu patřila krátkému bloku členky plzeňské Fregaty a hlavně vyzrávající písničkářky Terezy Terčové. Uzemní vás svým výrazným a kultivovaným hlasem, kytarovým doprovodem i překvapivou promyšleností autorských postupů. (Doufám, že teď už bude spíš zjednodušovat, než aby je dál a víc činila složitějšími.)

Pauza krátká a zlatý hřeb (myslím) celých Prázdnin: Žalman a spol. Protože tohle je jedna z mých nejdelších hudebních známostí, obvykle si dopřávám jen úryvky žalmaních koncertů, kdy se pídím po nových písních, překopávkách těch prastarých nebo svěžímu humoru, který z těch čtyř, co srostli v jedno tělo, tryská plnými doušky. Teď jsem to tedy po čase zas slyšel celé, přibit k židli.

Další dojem: Žalman se s touhle partou vrací obrovským a klenutým obloukem ke svým minnesegrovským začátkům a kořenům. Hodně skladeb tak jako kdysi zní téměř rokenrolově, ostatně s hudebníky, které má v kapele, se to samo nabízí. Některé jeho romantické ctitelky budou možná tesknit, ale určitě mu to přivede do hlediště hodně mladých tváří.

Na jaro chystá Spol novou desku. Z toho, co z ní bylo slyšet, mám pocit, že by mohla dost dobrá.

Michal Jupp Konečný

HOME