Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Události

HOME

zpět na seznam


44 písní Jaromíra Nohavici

Na konci srpna odehrál Jaromír Nohavica dva dvouapůlhodinové koncerty. První z nich v Ostravě - Porubě, (měl napomoci k oživení zdejšího amfiteátru) a druhý, z něhož vám nabízím reportáž, na krásném nádvoří Červeného zámku v Hradci nad Moravicí. Tedy v místě, které lze co se týče Nohavicových koncertů, nazvat tradičním. Nebo dokonce legendárním, jak sám písničkář označil toto nádvoří po svém vstupu na pódium, když zavzpomínal na zdejší koncert před deseti lety, jehož záznam dostal darem při svém pobytu v USA. Děšť snášející se před koncertem na okolí Opavy mi připomněl Nohavicův (také srpnový) tříhodinový koncert z loňských Prázdnin v Telči. Na rozdíl od telčského koncertu, při němž silný liják vydržel po celé vystoupení a byl předzvěstí katastrofálních povodní, v Hradci nad Moravicí přestalo pršet krátce před koncertem (stejně tomu prý bylo i o dva dny dříve v Porubě). Nutno podotknout, že Nohavica na sebe nenechává čekat (což jako divák hodnotím velmi kladně), a tak písničkový maratón o délce čtyřiceti čtyř písní začal téměř na minutu přesně. Nohavicovo publikum je vděčné a pozorné, a tak místo nějakého úvodního hitu, otevřel večer méně známou písní Na dvoře divadla a početné publikum (tipuji tak 2000 diváků) velmi pozorně naslouchalo od samého začátku. Šíře Nohavicova repertoáru je opravdu velká. Srovnáme - li toto délkově nadstandardní vystoupení s Dlouhým koncertem v Telči (tři hodiny, 49 písní), zjistíme, že oba koncerty měly společných jen třináct skladeb. Kompletní výčet písní, které onoho posledního prázdninového večera v Hradci zazněly, najdete na konci tohoto článku, a tak přidám jen pár postřehů. Pokud máte pocit, že třeba Pochod marodů nebo Když mě brali za vojáka jsou hity, bez nichž se tak dlouhý koncert neobejde, jste na omylu, ani jedna z těchto písní nezazněla. Nohavica se však na těchto koncertech vrací i k dávným, mnohdy nevydaným, skladbám. Toho večera mě potěšil třeba písní Stál voják na dešti. Zazněly i skladby Maruška a Pochod Eskymáků, podle nichž se prý bude jmenovat připravované album Maruška a Eskymáci. Tento název má snad naznačit rozptyl nové desky, tedy od “závažné” písně s Kytarou (Maruška), po “pakárnu” s heligonkou (text Pochodu Eskymáků zní asi takto: du, du, du, du po ledu, dozadu du i dopředu du"). Žádné další konkrétní písně, které se na albu objeví, však Nohavica nejmenoval, a tak vám nabízím malou hru: v diskusním prostoru pod článkem si můžete tipnout, které písně se na desce objeví. Vodítkem vám může být třeba oněch patnáct (!) dosud nevydaných skladeb hraných na tomto koncertě. Já bych si vybral Babylon (kdysi Nohavica prohlásil, že tak jako si minulé století uzavřel Sarajevem, na počátek nového si napsal právě Babylon) a Hollywood (Český Hollywood?) v jehož textu písničkář popisuje natáčení Roku ďábla pohledem dělníka z ČKD. Kdoví, zda se na nové desce neobjeví třeba Franta Šiška, píseň o úspěšném působení titulního hrdiny v nováckém “milionáři”. (O posledně jmenované skladbě mi nadšeně vyprávělo již několik lidí, Nohavicovy písně se prostě stále šíří a získávají na popularitě mimo oficiální “kanály” i v  době, kdy výroba hitů některých populárních zpěváků pomocí různých rotací a billboardů stojí velké peníze.) Ovšem skladba Franta Šiška může také lehce zapadnout na desku “Slezské osudy”, kterou prý Nohavica také jednou (možná) natočí, a na níž by Frantovi mohl dělat společnost třeba Vilém Fusek (v Hradci nehráno) nebo recidivista, který se snad jmenuje Broněk, jehož zhudebněný vskutku neveselý osud se u posluchačů setkal s velkým úspěchem.
Nohavica na tomto koncertě složil i poklonu svým písničkářským kolegům, když zahrál Dobešovy Zásnuby a Krylovy Jeřabiny.
Vím, je to jen čirá “dojmologie”, ale mám silný pocit, že Jarka Nohavicu v současné době koncertování velmi baví. Dobře se samozřejmě bavilo i publikum, které třeba při písni Hlídač krav, (zrovna se spustila krátká přeháňka), mávalo do rytmu deštníky, což Nohavica komentoval: “To svět neviděl – tanec deštníků”. Jinak písničkář během koncertu mluvil velmi málo. Velkým potleskem
byl odměněn, když k informaci o chystaném albu dodal: “Palte, vypalujte, živý koncert nevypálíte”. Předposlední písní večera byl Fotbal, na nějž (pro mě překvapivě) mnozí diváci čekali. Mladík vedle mě dokonce podotknul: “ Kdyby ho nezahrál, všechny si pěkně naštve”. (Mimochodem, Baník v té době vedl ligovou tabulku.) Jaromír Nohavica si může hrát se svým publikem jako kočka s myší, a tak po této davové “halekačce”, při níž dosáhl sborový zpěv svého vrcholu, zakončil koncert a capella zpívanou tichounkou písní o těžkém životě autorova strážného anděla. A na před několika okamžiky rozdováděném nádvoří rázem zavládlo soustředěné ticho. Nohavicovy koncerty často bývají opravdu silnými zážitky a sám za sebe bych si přál, abych se i na připravovaném albu setkal se spíše jednoduššími verzemi písní, protože právě v oněch koncertních verzích se mi zdají mnohé skladby průraznější a sdělnější. Ovšem věřím, že mnozí mají na věc jiný názor.
Po koncertě nastal tradiční dopravní kolaps, který postihuje jinak klidné městečko při Nohavicových koncertech. A já si při cestě domů liboval, že jak letošní “venkovní” sezóna krásně začala Slunovratem, tak nádherně pro mě tímto koncertem skončila. A těch pár kapek dopadajících na čelní sklo na tom nemohlo nic změnit.

Dlouhý koncert Jaromíra Nohavici, 31.8. 2003, Zámek Hradec nad Moravicí

Václav Müller

  1. Na dvoře divadla - /kytara/ - / Darmoděj a další, 2EP - Písně pro V.V /
  2. Muzeum - /kytara/ - /Mikymauzoleum, Koncert/
  3. Darmoděj -/kytara/ - /Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Koncert/
  4. Cukrářská bossanova - /kytara/ - /Koncert/
  5. Jsem lepší (?)- /kytara/
  6. Píseň o ženách - /kytara/
  7. Stodoly - /kytara/ - /Divné století/
  8. Stál voják na dešti -/kytara/
  9. Hlídač krav - /kytara/ - /Tři čuníci/
  10. Strach - /kytara/ - / Moje smutné srdce/
  11. Stara mišaj to (?) - /heligonka/
  12. V jednym dumku na Zarubku - /heligonka/-/Moje smutné srdce/
  13. Zásnuby - /heligonka/
  14. Košilka - /heligonka/ - -/ 2EP - Písně pro V.V., Osmá barva duhy, Moje smutné srdce/
  15. Franta Šiška (?)- /kytara/
  16. Maruška (?)- /kytara/
  17. Afričančata - /kytara/-/Tři čuníci/
  18. Hollywood (?)- /kytara/
  19. Těšínská - /kytara/-/Divné století, Koncert/
  20. Dance macabre - /kytara/- /Divné století/
  21. Divocí koně - /kytara/ - /EP - Cesty 5, Divné století/
  22. Pochod Eskymáků (?)/heligonka/
  23. To umí každý debil (?) /heligonka/
  24. Broněk recidivista (?)/heligonka/
  25. Ostravo, Ostravo (?) /heligonka/
  26. Plebs blues - /kytara/- /Osmá barva duhy/
  27. Jako jelen, když vodu chce pít - /kytara/ - /Moje smutné srdce/
  28. Strakapúd - /kytara/ - /Moje smutné srdce/
  29. Jdou po mně jdou - /kytara/- /Koncert/
  30. Ještě mi scházíš - /kytara/ - /Divné století/
  31. Maškarní ples - /kytara/-/2EP - Písně pro V.V., Osmá barva duhy, Mikymauzoleum (pod názvem Margita)
  32. Amerika - /heligonka/ - - /Rok ďábla/
  33. Dokud se zpívá- /heligonka/-/Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Koncert/
  34. Ostrava černá (?)- /heligonka/
  35. Až to se mnu sekne - /heligonka/ - /Divné století, Koncert/
  36. Sarajevo - /kytara/- /Divné století/
  37. Babylon (?) - /kytara/
  38. Zítra ráno v pět - /kytara/-- /Darmoděj, Darmoděj a další, Koncert/
  39. Jeřabiny /heligonka/
  40. Pane prezidente (?) - /kytara/
  41. Petěrburg - /kytara/ - /Divné století, Koncert/
  42. Zatanči - /kytara/- /Divné století, Koncert/
  43. Fotbal (Sportu zdar) /heligonka/ - /Koncert/
  44. Strážný anděl (?) /a capella/

Počet písní doprovázených kytarou: 29
Počet písní doprov
ázených heligonkou: 14
Bez instrumentálního doprovodu: 1

Vaše komentáře:
zpět na seznam událostí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.