Možná si ještě vzpomenete na zajímavý článek Honzy Hučína Kropivá reklamní berlička, pojednávající o nepřiměřeně často opakovaných křtech, třeba již před delší dobou vydaného alba. Zuzana Navarová však zřejmě onu reklamní berličku vůbec nepotřebuje, napadlo mě při jejím říjnovém koncertu v ostravském klubu Parník, konaném právě v době, kdy této zpěvačce doprovázené skupinou Koa vyšlo skvělé album Jako Šántidéví. Zuzana Navarová totiž nejen zmíněné album nekřtila (ač by to bylo jistě pochopitelné), ale dokonce se o něm ani slovem nezmínila. I když se ono mlčení určitě neshoduje s nějakým nepsaným zákonem dobrého prodeje desek na koncertech, o přestávce se u nikým neavizovaného stolku, poblíž vchodu do klubu, utvořila fronta a  hromada čerstvých cédéček mizela tempem nevídaným. Asi to bude tím, že nejlepší obchodní strategií je psát tak krásné písničky jako Zuzana Navarová. Ostatně taky jsem si jeden kousek odnesl domů. To, že držitelka folkového Anděla z roku 2002 nové album během koncertu vůbec nepřipomněla, neznamená, že by skladby z něj byly toho večera opomíjeny. Naopak. Diváci (velmi rychle) vyprodaného Parníku jich slyšeli hned patnáct, tedy kromě dvou výjimek (Bohyně míru a Koleda) zaznělo celé album. Zajímavý byl i pohled do přeplněného hlediště. Nemohu samozřejmě sloužit žádnou přesnou statistikou, ale vsadil bych se, že žen a dívek bylo v publiku podstatně více, než nás mužů. Tato skutečnost by jistě stála za hlubší rozbor, ale když si uvědomím, jaké nadšení vzbuzuje tvorba Zuzany Navarové u mnoha mých známých zástupkyň té hezčí půlky lidstva, ani se zmíněnému nepoměru nedivím. A tak před nadšeným publikem proběhl celý koncert ve strhujícím tempu, téměř bez jakéhokoli průvodního slova následovala píseň za písní (zpěvačka pouze představila kapelu a před přídavky poděkovala), přesněji řečeno následoval (v tom nejlepším slova smyslu) hit za hitem.

Po třech přídavcích si bouřlivě reagující publikum vytleskalo ještě krásnou tečku v podobě křehké Andělské a aplaus neustal ani když skupina odešla přes celé hlediště do šatny. I přes rozsvícená světla v sále diváci ještě několik dlouhých minut stále tleskali, až se Zuzana Navarová přišla s kapelou uklonit do dveří vedoucích z chodby do hlediště. A malá poznámka na závěr:

Právě když píšu tuto reportáž, nachází se Jako Šántidéví mezi patnácti nejprodávanějšími deskami v zemi, v aktuálním Reflexu se na adresu Zuzany Navarové rozplývá Jiří Černý, podle nějž ji její textařská i skladatelská vytříbenost řadí nade všechny dnešní Slavice a Anděly. Když jsem se nedávno ptal Milana Tesaře na trendy v žánru, mluvil o velkém nástupu písničkářek, a to nejen těch mladých, a já si (nejen) při vzpomínce na krásný ostravský koncert říkám, že tento trend je opravdu velmi příjemný. Souhlasíte?

Václav Müller

1. Indiánská (Barvy všecky)
2. Mami, já vodu nechci (Barvy všecky)
3. E drabára (Jako Šántidéví)
4. Pokojný a jasný (Jako Šántidéví)
5. Amen (Jako Šántidéví)
6. Zatím hodně pus (Jako Šántidéví)
7. Svátek má Žofie (Jako Šántidéví)
8. Bagdád (Jako Šántidéví)
9. Orlice (Jako Šántidéví)
10. Jablko (Jako Šántidéví)
11. Vřelé díky z pupku (Jako Šántidéví)
12. Dnes nefouká vítr, miláčku (Barvy všecky)
13. Do nebes (Jako Šántidéví)
14. Lajla tóv (Zelené album, Skleněná vrba)
15. Jarní (Jako Šántidéví)
16. Klobouk (Jako Šántidéví)
17. Marie (Jako Šántidéví)
18. Soskie (Barvy všecky)
19. Cesta dom´ (Jako Šántidéví)
20. Taši delé (Barvy všecky)
21. Vrabčák čaroděj (Jako Šántidéví)
22. Andělská (Zelené album, Skleněná vrba)

HOME