Jestliže se redakci FOLK & COUNTRY říká zahradníci, přísluší týmu serveru FOLKtime název kominíci. Tedy podle jejich festivalu. Na festivalu Folkomín v hospodě v Třeboradicích (asi tam někde komín teplárny fakt je) jsem byl jednou a prý na nejpovedenějším ročníku. Pak se to všechno nějak schrulo, hospoda byla v rekonstrukční devastaci a taky těleso Magison, které bylo duší toho projektíku, už dál nevykazovalo známky trvání. Pauza trvala myslím dva nebo tři roky, archiváři mne poučí.

Vypadalo to, že další akce je mrtva, ostatně festivalů tohoto rozměru je do roka čtyřicet nových a o většině za dva roky už vůbec nevíte. Já zase nevím, kdo spunktoval to vstání z mrtvých Folkomínu, tipoval bych si to na ředitele festivalu Vítka Školníka Urbana, který i v roli nového šéfredaktora elektroplátku FOLKtime dodal tomuto mízu. Akce se přesunula na opačný konec Prahy do Hostivaře do objektu zvaného Toulcův dvůr. O tomto zařízení spravovaném nadšenci mi už pozitivně referoval můj tříletý vnuk Kuba, který tam celkem pravidelně chodí provozovat nějaké aktivity. Že se tam odehrává i něco folkového jsem tušil už dávno, že se tam může dařit i kapesnímu festivalu, jsem zjistil až nyní. Ostatně i sobota kypěla slunečným zářím.

Po chvilce hledání odbočky mezi Jižním Městem a Hostivaří jsme to s Hankou našli a jako folkový guru jsem se dost slušně ztrapnil, když současně s naším příchodem se do pohodového hudebního setkání spustil liják. Člověk nemůže bejt furt dobrej.

Na jevišti hrála zrovna Pavlína Jíšová s akustickým triem (zřejmě to trio bylo původně míněno jako úsporka, ale zní zatraceně dobře – pryč s velkým a drahými kapelami na podobných i jiných festivalech). A zatímco v soukromí mi potom vykládala o desce, kterou chystá na příští rok, na jevišti se zpovídala z toho, kolik let už vlastně zpívá na prknech. Když tohle říká dáma, gentleman neposlouchá. Ostatně byl jsem u toho, když se poprvé objevila se Žalmanem na Portě ve svazku …a spol., byl jsem u toho, když se poprvé stala country zpěvačkou roku i u toho, když později přidávala na kroužek další Zlaté klíče jako Vůbec zpěvačka roku.

Navzdory tekutému stavu festivalu jsme si příjemně pokecali s řadou přátel a vyřídili spoustu věcí s důležitými lidmi, které bychom jinak museli nahánět po telefonu. Třeba se zvukařem Pájou Jindrákem (výborně zvučte a ještě k tomu nikdy nepruďte a budou vás chtít všude), s Vítkem Urbanem (po straně jsem mu musel vysvětlit, že šéf festivalu nikdy ale nikdy nepracuje) nebo s útulným moderátorem Tomášem Hrubým, který mne neméně útulně zneužil k rozhovoru mezi jednou přestavbou (jenže chrlte moudra v situaci, kdy vám prší za krk).

S příchodem skupiny Marien se ještě víc rozpršelo (ale že jim to teda šlape i za vlhka), ještě jsem udělal pár snímků a když už mi konečně napršelo do foťáku, zavelel jsem k ústupu.

Příjemná reinkarnace události v hlavním městě, kde je jinak folkově festivalově celkem prd. Až si víc lidí zvykne na nové a hodně příjemné místo…

Když jsme dojeli do Průhonic, byla silnice už zase úplně suchá.

Michal Jupp Konečný

HOME