Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Události

HOME

zpět na seznam

Nohavica Na pomezí

Největším tahákem festivalu Na pomezí, který se konal 9. a 10. července v Dolní Lomné (reportáž z celé akce si přečtete po prázdninách v papírové verzi časopisu Folk & Country), bylo vystoupení Jaromíra Nohavici. Snad nejpopulárnější zpěvák současnosti zde zahrál přímo v rámci festivalového programu (Nohavica občas vystupuje na samostatném, odděleném koncertu v rámci té které hudebních přehlídky), což je událost naprosto výjimečná a sama o sobě by se dala vyložit jako vyznamenání pro celou akci a zvláště pak pro dramaturga Josefa Mloka Grima.

“V Polsku jsem snad vřele přijímán i proto, že z něj hodně čerpám. Žiju ve Slezsku, které je s Polskem propojeno jakýmsi sociálním, geografickým a historickým tunelem. Mé písně jsou prostě napájeny ze stejného dvorka jako ty polské. Tohle třeba Praha nemá…. Poláci jsou nám tak blízcí, že to možná ani netušíme., ” řekl před několika lety Jaromír Nohavica v rozhovoru pro časopis Reflex, a mě v té souvislosti napadá, že na tento festival, jehož mottem je: “Ptáci a písnička neznají hranice…” se Nohavica velmi hodí, vždyť ve všech třech státech, do nichž není z Dolní Lomné daleko, jsou Nohavicovy písně populární.

Malebný areál Matice Slezské v němž se přehlídka každoročně odehrává tvoří spousta roubených chalup, (v nichž najdete mimo jiné opravdu bohatou a zajímavou nabídku občerstvení), a také pódium nazvané Křínov, k němuž se poměrně prudce svažuje hlediště, které pokud se zaplní, vytvoří “kotel”, jaký by mohl závidět leckterý fotbalový či hokejový stadion.

Jak se dalo i vzhledem k Nohavicově účasti čekat, areál byl diváky naprosto “napěchován”, včetně uliček mezi lavičkami a všech možných prostor. (Mimochodem, sobotní vstupenka stála pouhých 150Kč.) Trošku jsem se bál, zda diváci nepřišli pouze na hlavní hvězdu a zbytek “odzívají”, jak se to prý stalo loni ve Strážnici. Opak byl pravdou a v přeplněném kotli byla úžasná atmosféra, kterou si užili i ostatní účinkující.

Koncert Jaromíra Nohavici začal téměř přesně v pořadateli avizovaný čas, a takřka ve stejnou chvíli se spustil drobný déšť. Diváky to ovšem nijak nevyvedlo z míry, mám pocit, že by všeobecnému nadšení nijak neuškodilo, ani kdyby z nebe padaly trakaře.

Popsat atmosféru panující v hledišti se dost dobře nedá, fascinující je však skutečnost, jak lehce osamělý písničkář zvládá masu lidí sahající až k pódiu (pár dětí dokonce sedělo přímo na scéně).

Když těsně vedle pódia začala tančit jakási dvojice na skladbu Godula (podle Nohavici se jedná o slezský tanec: “Dva tančí a zbytek chlastá u baru”), přihnali se pořadatelé a chtěli tančícím jejich zábavu ukončit. “Nech je tančit!,” vykřikl Nohavica uprostřed písně a tanec mohl pokračovat.

I ojedinělé křiklouny zvládal písničkář s přehledem a humorem.

“Jarku jsi Bůh!,” neúnavně křičel pod pódiem jakýsi fanoušek.

“Obávám se, že až to uslyším pošesté, přestanu tomu věřit,” odpověděl písničkář.

Když se opět ozval onen obdivný výkřik, odvětil Nohavica:

“Kdybych byl Bůh, tak způsobím, že oněmíš a jakákoli další tvá slova jsou mi odpovědí”

Jaromíra Nohavicu dnes přijímají za svého velmi rozdílné skupiny lidí, od mladých fandů Baníku, až po ty gorolske babičky mluvící “ponaszymu”, které si v řadě za mnou libovaly: “Jarek je náš”.

Není divu, že největší úspěch u tak různorodého publika měly hity, které si mohli všichni zazpívat. Třeba hned úvodní Pochod marodů, V jednym dumku na Zarubku a další “davovky” většinou doprovázené heligonkou.

Bylo docela zajímavé pozorovat, kolik diváků “přenášelo” písně svým blízkým pomocí mobilních telefonů, nejvíce asi Milionáře (nezapomeňte, že se koncert odehrál v Dolní Lomné, tedy v bydlišti Franty Šišky) a Fotbal. Posledně jmenovaná píseň byla doprovázena snad největším aplausem, zvláště když ji Nohavica začal kouskem populární hymny Baníčku, my jsme s tebou.

Tato píseň (Fotbal) je pro mě velmi zajímavá, vždy jsem ji chápal jako spíše ironický pohled na fotbalové fanouškovství, jenže s tímto názorem by mnoho návštěvníků Nohavicových koncertů evidentně nesouhlasilo.

“My Slezané jsme hlavy tvrdé,” reagoval písničkář na výkřiky z hlediště radící jakou píseň má zahrát. A tak nám Nohavica dopřál i drobné, nečekané radosti. Velmi mě potěšil třeba zhudebněnou básní Alexandra Bloka Dvanáct, kterou jsem z pódia dlouho neslyšel.

Když jsem se díval na přeplněné hlediště, rozhoupané jako moře, uvědomil jsem si, že Nohavicovy písničky mají opravdu sílu. Zpěvák se nijak nepodbízel, dokonce bych řekl, že oproti některým dřívějším koncertům ubral v mluveném slově mezi písněmi na jakési “lidovosti” a bodrosti. Klidně vytkl rozdováděnému publiku po jedné z vážnějších písní: “Netleskejte do všeho, na pohřbu se taky netleská.”

Celkový čas tohoto festivalového vystoupení se nakonec přiblížil téměř k délce “normálního” koncertu.

Před přídavky vyběhl na scénu, před rozbouřené nadšené publikum, moderátor Josef Mlok Grim a prohlásil: “To jste ještě nezažili, tohle nám budou jiné festivaly závidět, na to se bude dlouho vzpomínat.”

S prvním přídavkem, písní Zítra ráno v pět pomohla Nohavicovi skupina Šajtar, následující skladbu Anděl strážný, která prý autora provázela při osamělém cestování Amerikou, zazpíval Jaromír Nohavica a capella a věnoval ji divákům na cestu domů. Ti pak ještě dlouho oceňovali Nohavicu potleskem ve stoje.

“Jarek je náš,” říkali si dva chlapíci u piva nahoře nad amfiteátrem, když na pódiu zrovna hrál Žalman.

Jarek je hlavně svůj, říkám si po tomto povedeném koncertě a velmi mě to těší.

10.7. 2004, koncert Jaromíra Nohavici, festival Na pomezí Dolní Lomná

Václav Müller

SEZNAM PÍSNÍ – DOLNÍ LOMNÁ 10.7.2004

  1. Pochod marodů – heligonka /V tom roce pitomém/
  2. Dokud se zpívá – heligonka /Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Koncert/
  3. Těšínská – kytara -/Divné století, Koncert/
  4. Hlídač krav – kytara - /Tři čuníci/
  5. Babylon – kytara - /Babylon/
  6. Ostravo – heligonka - /Babylon/
  7. V jednym dumku na Zarubku – heligonka - /Moje smutné srdce/
  8. Propijeme naší babce – heligonka
  9. Košilka - /heligonka/ - / 2EP - Písně pro V.V., Osmá barva duhy, Moje smutné srdce/
  10. Plebs blues – kytara - /Osmá barva duhy/
  11. Pane prezidente – kytara
  12. Cukrářská bossanova - /kytara/ - /Koncert/
  13. Godula – heligonka
  14. Milionář – heligonka /Babylon/
  15. Ostrava černa – heligonka
  16. Petěrburg – kytara - /Divné století, Koncert/
  17. Jdou po mně jdou – kytara - /Koncert/
  18. Zatímco se koupeš – kytara - /EP Cesty 5, Darmoděj a další, Koncert/
  19. Dvanáct – kytara
  20. Nic moc– kytara /Babylon/
  21. Fotbal (Sportu zdar) /heligonka/ - /Koncert/
  22. Až to se mnu sekne – heligonka - /Divné století, Koncert/
  23. Zítra ráno v pět – společně se skupinou Šajtar /Darmoděj, Darmoděj a další, Koncert/
  24. Anděl strážný - a cappella

Písně doprovázené heligonkou – 11
Písně doprovázené kytarou – 11
A capella – 1
Spolu se skupinou Šajtar - 1

Vaše dojmy?

zpět na seznam událostí

HOME

  

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 
Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.