Nejstarší evropský bluegrassový festival podruhé v areálu koupaliště v Čáslavi: největším zážitkem pátečního večera pro mě byl blok Monogramu. Škoda, že jim nevyšel zvuk (na jeden mikrofon si to zkusili poprvé a prý naposledy). A jinak? Chválit standardně dobré prvky je u Monogramu zbytečné. Takže - vynikající kontrabasista Pavel Lžičař srostl s kapelou a hlavně: kapela vždy zarputile zpívající anglicky předváděla věci ze svého chystaného alba. Jsou nejen české, ale hlavně velmi osobité a zajímavé, očividně ignorující obavy, že někomu nebudou dost “tradiční”. Půlku Monogramu jsme pak slyšeli ještě jednou v Nuggetu. Radost poslouchat: profi výkon, dobře setavený set, všechny složky fungovaly, jak měly. Zatímco Nugget s třemi “Slovany” (jak řekla Katka Mitteregerová) a jedním Helmutem Mitteregerem je kapelou rakouskou, New River Train, kde hrají samí Češi, se deklaruje jako skupina rakousko-česká. Současná sestava s Míšou Hromčíkem mně připadá velmi šťastná: kapela hraje zajímavé věci a skvěle zpívá. Právě kvalitnější zpěv – to bylo to, co zejména chybělo jinak příjemným kapelám Roll’s Boys a Dřevěná tráva. Rozjíždějící Benefit a Lusatian Grass jsem nestihl, šlusující Nová Sekce (+ titíž převlečení za Loungers & Slimes) standardně potěšila, pobavila. A přestože duo konferenciérů Pavel Brandejs – Ondra Holoubek nechávalo kapely přidávat, dokud to šlo, končilo se už krátce po jedné ranní.

Sobotní program zahájili jako tradičně vítězové oblastních předkol. Vítězné kapely ale letos přijely jen dvě, takže se obě bez soutěže dostaly do hlavního programu. Kutnohorský The Bucket se opět zaskvěl skladbami z 50. let s velmi srdeční/ý/m pojetím. Dessert z Veselí nad Moravou hraje také tradiční bluegrass, a to se dvěma zpěvačkami. Možná – jak někteří tvrdí – ženský do bluegrassu nepatří, ale na druhou stranu – kdo by pak zpíval úžasnou Down To The River To Pray? Na Billa Monroea pak daly zapomenout následující kapely. Ať už loňský vítěz konkurzu BJ Drive, pražská stálice Blackjack nebo slyšitelně se stále zlepšující Petr Brandejs Band. Z Křupanů Honzy Bicana se postupně stává velmi volné hudební sdružení (tentokrát v sestavě Máca, Brandejs, Mach, Kuliš), které letos udělalo radost všem pamětníkům, když pánové jako speciálního hosta pozvali na pódium Honzu Macáka. Dalším tradičním počinem tohoto festivalu bylo vyhlášení vítězů Ankety BA a následné vystoupení kapely hvězd. Martin Mikuláš (banjo), Honza Máca (mandolína), Pepa Malina (housle), Luboš Novotný (dobro), Ralph Schut (kytara), Luboš Herman (foukací harmonika), Pavel Peroutka (kontrabas) a Zbyněk Bureš (zpěv) byli úplně vzorní a snad poprvé v historii se kapela hvězd secvičila a hrála písně, které uměli opravdu všichni. K bluegrassovým kořenům pak diváky naposledy vrátil BG Cwrkot – jako jediní i přes teplé počasí v dokonale stylovém oblečení. Kapelu Metropolitan Country založil Zbyněk Bureš, hraje v ní na steelkytaru a je to opravdu country. Vabank Unit svým vystoupením dokázal že jeho nová deska je Deskou roku právem; personální změny této skupině vyloženě prospěly. Posledních pět kapel pak jistě není třeba představovat, zvlášť jde-li o Poutníky, Cop, Reliéf, Modrotisk a Fámy. Něco málo nového se děje pouze u Copu, který natáčí novou desku a tím pádem všude představuje nové písně. A pak už byl konec. Vypadá to, že Banjo Jamboree se definitivně zabydluje na čáslavském koupališti, což vzhledem k termínu a přítomnosti bazénu není až tak špatné.

Tomáš Hrubý a Veronika Vaňková

HOME