Letos to pořadatelům poprvé vyšlo. Ačkoliv to byl už sedmý ročník, v minulých letech se Folkování pod komínem kvůli počasí vždycky nahonem stěhovalo do sálu. Ten komín v názvu je celkem nedůležitý. Hodí se, když bloudíte autem na cestě do Třeboradic, je to nejvyšší orientační bod na severním okraji Prahy. Ale když stojíte na návsi před docela obyčejnou venkovskou hospodou, o komínu už nevíte vůbec nic. Za hospodou je zahrada velikosti dlaně, ale čtyři stovky diváků se tam pohodlně vměstnaly. Mnozí tu byli poprvé, mne nevyjímaje.
Na jevišti se postupně vystřídá dvacítka titulů, všechno funguje, jen občas se mihne některý z organizačních šéfů. Poznáte v nich hravě členy skupiny Magison a na chvíli doufáte, že tahle kapela při dalším střídání vyleze na jeviště. Nestane se tak; bohužel.  
S jedinou výjimkou "hostů" Vládi Mišika  a Honzy Hrubého se tu střídají sólisté a kapely, o nichž jsme si navykli říkat mladé. Ty, které se celé léto potkávaly a pro které byla tato nebo minulá sezóna  něčím významná, někdy dokonce přelomová. Od Disneybandu přes Acoustic Impact, Žofii Kabelkovou a její Kabelu, Ivo Cicvárka s Okem až po Poupata, Mošny, Kvokál a Jarret. Je to dobrý koncert (Pája Jindrák za mixpultem se překonává) ale stejně tak je to setkání spřízněných duší. Dokonce v publiku zahlédnu pár známých tváří a objeví se pořadatelské triko ze Zahrady. V kuloárech - což je terasa vedle hospody - se hodnotí uplynulé léto, rozebírají se perly v internetových diskusích  a smlouvají se plány na zimní sezónu. Jak to vypadá, v pražských klubech budou mít hlavní slovo právě mladé kapely.
Podrobnou reportáž si přečtete od redakčního kolegy Tomáše Hrubého, který společně s Tomášem Zeno Václavíkem všechno uváděl. Ode mne tedy už jen pár drbů ze zákulisí. 
Jeroným Lešner odehraje a zajede na druhý konec Prahy do Radotína, kde souběžně probíhá další festival. Když se vrátí, je pošťouchnut (v narážce na jeho letošní pendlování mezi Zahradou a Portou) otázkou, jestli obracel už na Jiráskově mostě.  Pořadatelé se chvíli strachují, jestli diváci přijmou poněkud tvrdší muziku Bůhví, ale publikum nechce kapelu pustit ze scény. A když zabrousíte k zahradnímu domku, o němž soudíte, že by to mohl být pisoár, zjistíte, že tam sídlí redakce FolkTimu.
Sečteno - moc příjemná akce pro Pražáky mimo Prahu a pro ty ostatní hvězdný festival bez hvězd. Jen ten komín mi tam moc nepasoval.