Na koncertu zazněly nejen skladby z obou už vydaných alb, ale i leccos z toho, co by se mělo na jaře natočit a objevit na albu třetím. I když Mošny jsou především vokální sexteto, kde skromné nástrojové party zvládne kytara a baskytara, spousta aranží jejich písní je košatější, takže se na pódiu střídalo mnoho dalších muzikantů, ať už jde o Cicvárkovo OKO nebo třeba tři hráče na bicí a perkusní nástroje (někde dokonce kapelu doprovázeli dva naráz – Pavel Plch a Petr Hladík).

Pořad byl pestrý a šel rychle vpřed, ani vzájemné vinšování kapely a kapelníka v poslední třetině nebylo rozplizlé a zdržující. Mošny byly tradičně vtipné (včetně parodické úpravy jedné ze svých nejznámějších písní Vřídlo, voda, mráz pro pánskou část souboru jako první přídavek). Trochu výhrady jsem měl k celkové barvě zvuku, ale spíš v detailech. Už v průběhu večera Jirka Kačer Mrázek poděkoval několika bývalým členkám, které musely dřív domů, protože mají malé děti (ostatně, než se půjde do studia, odrodí i kapelní soprán – Kateřina Svobodová), několik dalších exMošen ani přijít nemohlo. Přesto se v závěru, na výzvu ať si přijde na pódium zazpívat každý, kdo v Mošnách kdy účinkoval, seskupilo vedle sebe 16 lidí. Je ovšem pravda, že k výraznějším změnám docházelo spíš v prehistorii souboru.

Celkový dojem z večera jsem měl opravdu velmi příjemný, a zřejmě nejen já, protože čtyřstovkový sál byl plničký a publikum aplaudující. Zkrátka a jasně: Mošny se už staly populární a uznávanou kapelou a nezbývá jim než popřát, ať jim to hezky šlape a jejich diváci s nimi mohou oslavit ještě hezkých pár desetiletí.

Jiří moravský Brabec