Dobře zalitý Kvítek.
Když jsme
časně ráno vyjížděli s Hankou z domova, svítilo slunce. Když jsme se před
západem slunce vraceli domu, dotyčné svítilo opět. Mezitím po celou dobu
našeho pobytu na Konopišti vytrvale pršelo. Ostatně na to jsou na Folkovém
kvítku všichni zvyklí. Pořádat open festival v termínu Ledových mužů je
trochu kaskadérství, nechceme-li mluvit zrovna o sebevraždě. Ale to je daň
za to, že Kvítek je první v řadě (dnes už nemnoha) velkých festivalů. A
ještě jedno prvenství Kvítek má: je nejmaratonštější ze všech jednodeních
akcí.
Když jsme před jedenáctou dopolední dorazili do
amfiteátru, měli už dva hosté odehráno. Jarretu jsme ještě kousek zaslechli
a začali se na něj těšit na Folkovou růži.
Nastala soutěž mladých finalistů soutěže a jako člen
poroty jsem musel konstatovat, že nejmladších nadějí je docela dost,
samozřejmě když se i to finále cedí přes přísné síto. Sólisté i kapely
(Kvítek má pro nás nezvyklé členění, protože dvojice se počítá za kapelu)
vzdorovali počasí a podávali úctyhodné výkony.
Po několikaleté holčičí hegemonii se tu objevilo pár
zajímavých mladých pánů, například „klusovsky“ vyladěný Michal Horák, který
si odnesl vítězství mezi sólisty.
Z kapel mě nejvíc zaujala mladičká Nautica z Jablonce
nad Nisou s baskytarostkou Radkou Bělíkovou, které bylo před nedávnem deset.
Nakonec skončili druzí za Duem na dálku (Brno – Žebrák, to je fakt štreka).
Předěl mezi dvěma polovinami soutěže vyplnila Petra
Černocká. Byla živá a svěží a potěšila nejen nás pamětníky.
Po soutěži přišla bomba: Na scénu nastoupila původní
sestava Kamelotu, zněla jako původní sestava Kamelotu a bylo to hrozně fajn.
Víc než comeback, spíš návrat ke kořenům. Strhlo to nejmladší publikum, ale
vidět na jevišti opět pohromadě Romana, Věru Horkou, Pupka, Kamila, to bylo
na slzičku i pro otrlé. Jen Bůček chyběl.
Pak
vystoupili moji souporotci Slávek Janoušek a Luboš Vondrák. Činorodý
Janoušek vydal dětskou desku, dopisuje knihu, která bude zrcadlovou k té
Redlově a láká na srpnovou Textovou dílnu (o té píšu někde jinde).
Pavlína Jíšová, její dcera Adélka (novým příjmením
Jonášová) a baskytaristka Romana Tomášková nasadily žensky sdílný, ale
razantní folk, i když absentovala čtvrtá do sestavy Petra Šanclová, léčíc si
v současnosti svoje plotýnky. Další program s odhadovanou délkou programu do
tří do rána už jsme neobsáhli, ale mohu vás ujistit, že prakticky všechno,
co má na folkové scéně důležité nohy, ruce, ba i hlavu, na programu bylo.
Diváci byli vřelí, ale bylo jich méně než v ročnících
minulých, dokonce i v těch se stejně hnusným počasím jako letos. Ale třeba
bude v květnu 2014 teplo a slunečno. Kvítku to moc přeji.
Jupp