Tak jsme si plusy a mínusy vyzkoušeli v praxi my Pražáci při otevření jižního silničního obchvatu Prahy. Zdálo se, že obchvat bude pro město jednoznačné plus, ale těsně před otevřením začali křičet obyvatelé Spořilova (pražské sídliště), že jim tam obchvat nažene kamióny. Z očekávaného plusu obchvatu se stalo neočekávané mínus. Zatím jsme viděli samé plusy: dva nové tunely, jeden rekordní silniční most: hned nejvyšší i nejdelší v Česku, hned první dny přineslo mýto z obchvatu rekordní částky (je to plus i pro řidiče?) a plusem taky  bylo, jak řekl pan prezident, že se to stihlo otevřít dřív, než to pan ministr dopravy seškrtal a zarazil. Cena, jak se zdá, bude spíš taky mínusem.

To o plusech a mínusech další velké dopravní stavby v Praze, tunelu Blanka se už hovoří dopředu – tady se ale asi žádného nového plusu či mínusu už nedočkáme. Zatím ale mínusy ustoupily do pozadí nad plusem nadšení nad znovuzrozeným prostorem kolem stanice metra Hradčanská a novými, byť někdy krkolomně namalovanými pruhy pro cyklisty. A v den otevřených dveří tunelu Blanka se dostavil rekordní počet zájemců o prohlídku zatím pouhé díry v zemi – a ne že Pražané o svou Blanku nemají zájem, jak se nám snaží někteří nepřejícníci  namlouvat. V tuhle chvíli nevím, bude-li nový pražský primátor stejně náruživým cyklistou, jako ten končící,  pražští čtenáři to již asi tuší a mimopražští snad prominou, že hledám tentokrát ty plusy a mínusy tak silně regionálně.

Ale abych se také dostal k hudbě – plusem pro mě byl 8.ročník SpirituálFestu – už jsem to napsal jinde, ale stručně zopakuji – v době, kdy festivaly spíše skomírají, se tento rozrostl na dva dny a stal se mezinárodním. To je pro mě dvojnásobné plus, protože se stal mezinárodním ne díky dovozu interpretů z Ameriky, ale naopak:  z Evropy – i ve Francii, Maďarsku, Slovensku a Polsku se hrají a zpívají spirituály a gospely, což potvrdilo moje potěšení ze zahraničních účinkujících na  mezinárodním finále Porty ( o tom jsem zde psal dříve). Naše znovuobjevování muziky sousedů (a bývalých sousedů nebo skorosousedů) je jednoznačným plusem. A plusem o to větším, že se mi to potvrdilo v krátké době podruhé (poprvé na Portě v Ústí).

Tento sloupek dopisuji po úspěchu českých baketbalistek. Zatímco alespoň nějaké jméno fotbalisty reprezentujícího Česko by dal dohromady asi každý, ruku na srdce, uměli byste totéž u basketbalistek, nyní ve světě daleko slavnějších, než jsou naši fotbalisté? A v této souvislosti jsem si zpětně uvědomil, že takovýchto relativně  „menšinových“ sportů, ve kterých jsme ve světě slavní, je povícero. Co je tedy plusem – vrhnout pozornost a síly na jeden celosvětový spot ve kterém se nám, ať děláme, co děláme, nedaří, nebo podporovat desítky sportů „drobnějších“,  které tak trochu ve stínu těch „velkých“ přinášejí ale naší zemi daleko větší věhlas? Je lepší mít jednu hvězdu popovou, nebo deset folkových?