Datum 21.srpna připadlo letos na víkend, a tak jsme v mém mateřském rádiu po oba dny hráli písničky z roku, který je s tímto datem už asi navěky spjat – z roku 1968. Několik překvapení (či spíše překvapení z opětovného uvědomění si) při tom vyplynulo – jednak jak velká část hudební scény, zejména z oblasti „našich“ žánrů, v té době již žila, existovala a tvořila, jak velká část hudební scény alespoň v prvních třech kvartálech dobu příliš nereflektovala (a pak samozřejmě už moc nemohla), a pak také to, že i aktuální posluchačské ohlasy na nápad připomenout písničky z osmašedesátého se týkaly takřka výhradně těch písniček. Je-li to plus, nebo mínus nechám na vás. 

Ve světle tohoto zjištění pak nevím, je-li významnější další zjištění z jiného oboru – naprostá většina mladých neumí hledat v knižním jízdním řádu. Na co taky, řeknete si, když máme různé elektronické jízdněřádové vyhledavače, které za vás jízdní řády prolistují a nabídnou spojení. Obvykle vám už zatají, že pokud byste jim podmínky zadali jen trošičku jinak, našly by zcela jiné spojení, možná výhodnější. Pravda, doba, kdy vás při cestě z Hlavního nádraží na Masarykovo v Praze posílaly přes Nymburk nebo Kolín, už jsou pryč, ale stejně. I v případě knižního jízdního řádu platí – „kniha, nejlepší přítel člověka“ – kniha vám nabídne tytéž údaje co vyhledavač, ale nechá na vás, abyste si je setřídili, zhodnotili a vybrali sami. A co když nepůjde elektrický proud? Nebude signál? Tak mě v té souvislosti ale také napadly dva další výrazy: Matematicko-fyzikální tabulky a logaritmické pravítko. S pravítkem neumím zacházet ani já, ale „matfyz“ tabulky  skrývaly údaje, které pomohly vyřešit nejednu písemku či zkoušku. Když se vhodně vyhledaly a spojily. A ještě jedna věc – slovník. Další kniha, které by se, díky internetu, mohlo zdát být odzvoněno. Pevně věřím, že jako televize nezahubila kina a jako stále vycházejí a čtou se papírové noviny, že přežije i knižní jízdní řád. A všechny další, zde jmenované specifické knihy. A že to bude plus.

V minulém čísle jsem asi trochu předčasně chválil léto, jak se říká „dne před večerem“ – i toto léto stihlo seslat pár přívalových dešťů a rozvodnit některé toky tak, že braly vše, co jim stálo v cestě. Že je to mínus, je jasné, ale plusem je, že se ukazuje, že ti ostatní, nepostižení, jsou na pomoc postiženým stále více a lépe připraveni a že trvání katastrofy se stále zkracuje. Alespoň u nás. A taky jsme se poučili, že vyplavení není zaplavení a  zátopa není potopa ani povodeň. Alespoň pro některé  pojišťovny. Ještě že meteority  dopadají na naše území relativně málo a moc se netrefují – dovedete si představit ten seznam nebeských těles, který by musel být přílohou pojistné smlouvy, abyste něco dostali na opravu proražené střechy?