Největším plusem je pro mě nyní dvojice čísel: 106,8 a 94,7. Jsou to čísla frekvencí, na kterých je (nebo bude – v době psaní sloupku termín nevím) možno si naladit mou domovskou stanici Country radio v Ústí nad Labem a v Českých Budějovicích. Pojedete-li tedy po silnici č. 3 z Prahy do Budějovic přes Tábor, nemuselo by se vám Country radio už ztratit. Ve spojení s českolipským vysílačem (102,6) to je podobné i s cestou na sever. A protože máme vysílač i v Berouně (98,3), mám sen, že časem budu moci napsat další čísla, abyste i po D5 mohli jet s country, trampskou a folkovou muzikou z éteru a ne jen z přehrávače. Ostatně, posluchači na západě a jihu Čech byli na country v éteru zvyklí a tak taky doufám, že se k poslechu country vrátí v počtu podobném, jako poslouchali před změnami v éteru. Jen už skoro všechna ta čísla frekvencí neumím vyjmenovat zpaměti – ale tenhle druh sklerózy mě ale vlastně těší, nečekal jsem, že budou někdy nějaké údaje, které budu muset číst z papírku a nebude mě to vadit.

Asi není nutné, abych vždycky jev označil plusem nebo mínusem, že. Neuvádím tolik festivalů jako moji kolegové, ale určitých zobecnění směrem ke zvukařům už se snad už můžu dopustit. Část pořadatelů žádá, aby se mluvilo přes celé střídání kapel, části je to jedno, že moderátor třeba na 10 minut zmlkne a zdůvodňuje to tím, že lidé mají čas se občerstvit. Moderátoři jsou rozděleni podobně, já patřím do první skupiny (netrvám na tom, že mě lidi musejí poslouchat, že, ale právě proto si myslím, že ticho by být nemělo). No a zvukaři podobně. Někteří (obvykle ti pomalejší, ne důkladnější) se na mě zlobí, že jim mluvím do finále zvukovky. Když pak slyším, jak jim to stejně nejen během první písně houká, nejsem si jist, jestli by mé zmlknutí pomohlo. Tito zvukaři se obvykle s opovržením vyjadřují o kolezích, kteří kapelu nazvučí přes sluchátka a odposlechy. Výsledný dojem je ten, že se mi nezdá, že by ze stran kapely a diváků bylo větší procento stížností k těm druhým, rozdíl ve zvuku prostě není. A kromě toho, že ti druzí nechají moderátora mluvit, co potřebuje, jsou obvykle také rychlejší, moderátor není nucen žvanit a festival má spád. Tak co je vlastně plusem?

A ještě jedno prázdninové cestovací plus. Letos bylo mým hitem Slovensko, dostal jsem se tam hned několikrát. A tak dojem, že se s eurem vyrovnali všichni zúčastnění (obchody, lidé a pod.) na výbornou, byl opakovaně potvrzen. Přitom nic jiného “špecifického” se nezměnilo, zůstala to dál ta přátelská, pohostinná, srozumitelná země. Na Zemplínské Šíravě se večer u stánků na pláži promítaly české filmy nebo filmy zahraniční s českými titulky, odjinud vyhrával celý večer Katapult, a v rádiu byla ta samá Pozor zákruta, jak ji už 16 let nepamatujeme. A pivo Staropramen – to bylo trošku zklamáním, přeci jen jsem se těšil na Zlatého Bažanta, Smädného Mnicha či Corgoně – ale nakonec také byly. Místní se večer pouštěli do vzpomínek, kde studovali, kde byli na vojně a odkud mají příbuzné. No řekněte, stane se vám to v Karibiku, na Kanárech nebo v Egyptě?