Prázdninové plusy a mínusy, jakkoliv psány v prázdninovém poločase a čteny v poprázdninovém čase. Určitě červencové počasí. První dva týdny jsem prožil na táboře – letos tak trochu jako důchodce, vedení tábora ovládlo mládí a já si užíval. Ne že bych lenošil, prostě jsem je poslouchal a dělal, co řekli. Žádné starosti, nic. Už to samo o sobě by bylo hezké, ale horké červencové počasí to ještě podtrhlo – tábor byl přesně takový, jaký si jej ve svých vzpomínkách uchovávám nejčastěji – horký, zalitý sluncem. I když těch zatažených a deštivých bylo možná víc. Ale horký a zalitý sluncem byl ten můj první a to holt zůstává v paměti navždy. Chvílemi jsem si říkal, jestli je to vůbec možné, jestli se nevzbudím a… a bude pršet. A navíc dojem z návratu o desítky let umocnilo nejen počasí, ale i program -  dělal jsem činnosti, které jsem dělal na prvních táborech – a pak je desítky let dělali jiní, protože jsem byl „důležitější“ – myl nádobí, topil nebo jezdil s vozíkem pro vodu (100 litrů utlačím sám, 200 už ne, stejně jako tenkrát). Byl jsem rád, že jsem mohl takhle omládnout, byť paradoxně díky stáří a výslužbě a „důchodu“ a jen na dva týdny. Zas je z čeho  rok čerpat.

Počasí bylo plusem samozřejmě i na Zahradě, ale o ní píšu jinde.

I bez počasí (ale ono nakonec víceméně vyšlo vždycky) byly i jiné mnou navštívené festivaly plusem – Porta už zakotvila v Řevnicích napevno a mezinárodní finále v Ústí mělo plus právě tou mezinárodností – kde dneska uvidíte a uslyšíte na tuzemském festivalu polské a maďarské skupiny? Za udržení tohohle plus bych se přimlouval moc a moc. A časem zjistí i diváci, jaké je to plus, znát, co se hraje u sousedů a vzdálenějších sousedů. Nejen v Americe. Na jiném festivalu jiného žánru naopak počasí nevyšlo vůbec - chvíli po začátku se spustil déšť a vydržel celou noc (to byl takový festival s programem v noci a odpočinkem přes den, no). Samotná produkce se odehrávala pod stany, proud nevypadl ani na chvíli, ale náměstí mezi  stagemi se změnilo v 5-15 cm hluboké řídké bahniště. Publikum to ovšem z míry nevyvedlo a statečně cachtalo mezi pódii a stany, někdo s botama, někdo bez. Věděli, že za rozbřesku se umyjí v písníku, který byl hned přes silnici. A ukázalo se také, na rozdíl od pověstí, že publikum na těchto festivalech dokáže velmi dobře udržet rovnováhu fyzickou i duševní až do rána. Plusem v tomto případě bylo i to, že i přes dlouhodobě dopředu avizované špatné počasí (a předpověď vyšla na 200 %) publikum přijelo v nezmenšeném počtu – z toho bychom si my, trampové, kotlíci a folkáči, mohli ještě trochu vzít příklad. Vypadá to, jako kdyby léto nepřineslo žádné mínusy. Pokud jo, napíšu to v říjnovém sloupku. Ale léto přece mínusy přinášet nemá. A to nás čeká  ještě jedno léto – babí. Což je taky plus.