Vyhlášení výsledků hudebních Andělů už máme dostatečně za sebou, emoce opadly a mohlo by se tedy hodnotit střízlivěji, než když to bylo “in”. Překvapivě se ale prvotní názor (alespoň u mě) nemění. Spokojenost tentokrát převládla (u mě) u “naší” kategorie – folku. Žamboši získali Anděla podruhé a to už něco znamená. I další nominované desky (Jablkoň, Kabelková) patří k tomu reprezentativnímu, čím se česká folková scéna může chlubit. Ve srovnání s několika lety nazpět, kdy vítězily zakřiknuté a upozaděné, případně nedozrálé projekty, které jsme jako žánr naprosto nemohli před ostatními odprezentovat a stavěli jsme se jako žánr do pozice podivínů, je to letos veliké plus. Pro příští rok bychom mohli vzít ještě na vědomí, že do “naší” kategorie patří, jakkoliv explicitně nejmenována, i country. To by bylo panečku plus!

Bez jakékoliv škodolibosti ale konstatuji, že “černého Petra” drží nyní v ruce naši žánroví kolegové – výsledky alternativy anebo world music ukazují jen na bezradnost nad žánry i uvnitř nich i to, že se jedná o uměle vytvořené kategorie, aby třetí liga nebyla stále třetí. Prostě asi jako když se kdysi hrávala taková divná fotbalová soutěž, kde vítězové jednotlivých lig bojovali mezi sebou. Jaké šance asi měl vítěz krajského přeboru při zápase s vítězem první ligy. I když vítěz jako vítěz, rovný s rovným, že jo. No ale výsledkem je velké mínus.

O “hlavní” kategorii škoda mluvit. Letošní výsledky opět potvrdily, že pop a střední proud (tzv. “hlavní kategorie”) jednak nemá výrazné kvalitní nové hvězdy (a dát Anděla zase Gottovi nebo Vondráčkové si někteří udělovatelé nedovedou ani představit) , má jen ty populární hvězdy a hodnotitelé holt museli vybírat mezi nimi. A nakonec vybrali nejméně jednoho interpreta, který se pokoušel být nacpán manažery do škatulky “folk”. Střední proud je prostě trvale a dlouhodobě v situaci, v jaké byl řekněme v osmdesátých letech. Skoro už je to jeho encyklopedická charakteristika. Zatímco změna v letech devadesátých ostatním žánrům vesměs pomohla, střední proud zůstal rezistentní. Stále má své Michaly Davidy a Pepy Meleny. Ovšem alespoň za prvním jmenovaným je alespoň vidět třicet nepřetržitých let práce, která má ohlas (a vydělává) i dnes – troufáte si někdo tvrdit, že v roce 2040 bude někdo znát jména Klus nebo Farna? Když už se dnes ani pomalu neví, co to bylo Lucie? Jedna i druhá. Řekl bych dokonce, že výsledky Andělů jsou pro tuto kategorii ještě tristnější, než výsledky Slavíků. Tak nevím, je to pro muziku plus, nebo mínus?

No a nakonec perla největší: nejprodávanější album roku je stejně z “menšinového” žánru. Bylo by zajímavé, jak by bylo zkousnuto, kdyby se mohla prezentovat dvě alba vedle sebe: absolutně nejprodávanější album (protože je z folku) a nejlepší folkové album. Vítěz jako vítěz, že? To by bylo plus pro žánr. A možná i pro žánry ostatní.