Na úvod malý ekologicko-dopravní mínusový příběh. Zjistilo se, že rychle jedoucí auta dělají větší hluk než auta jedoucí o 20 km/h pomaleji. I omezila se leckde v Praze jejich rychlost. Leckde se to dalo pochopit, ale v ulici, či spíše silnici Lipská (k pražskému letišti), kde žádné domy nejsou a ani ne 100 metrů nad ní co minutu přelétá přistávající či startující letadlo, nelze o významu hluku z aut ani hovořit. Pravý úmysl byl jasný hned, co se tam objevily tabule o měření rychlosti. Ok, doba je těžká, je třeba si na sebe vydělat. Nicméně je to první důvod k pochybnostem, cože to máme za odborníky. Jenže se ukázalo, že protesty (těch bohatých a vlivných, co jezdí auty rychle) jsou silnější než pochvaly od eventuálních hluku ušetřených místních obyvatel, a tak se po dvou měsících všechno vracelo zpět. Druhý důvod k pochybnostem o kompetentnosti lidí rozhodujících o pražské dopravě. Navíc zapomněli, čím argumentovali při zpomalování, a tvrdili, že na omezeních rychlosti počet nehod stejně nepoklesl (inu ano, i z nehody je jakýsi hluk, to je pravda). Ale teď je tu ten gól největší: Na zmiňované Lipské odstranili a upravili značení tak, že namísto původních 70 (a přechodných 50 km/h) se tam nyní může celých 90 km/h! Takže ne návrat k původnímu stavu, ale situace ještě horší/lepší – vyberte si, podle toho, zdali jste místní obyvatel nebo řidič. Můžete pak respektovat s klidným svědomím nějaké autority, když vidíte, jak odborně pracují (a berou za to naše peníze z daní)?

Minule jsem tu psal o termínech pražských předkol Porty a českého Konkursu Zahrady. Všech 6 dnů (z toho 2x2 ve stejné dny) jsou za námi (v době, kdy čtete, tak je za námi i pražské kolo Porty) a nakonec se ukázaly být plusem – řekl bych, že na obou akcích se počet účastníků po několika hubenějších letech (pozorovatelných zejména na Portě) opět zvýšil. Dokonce se dá říci, že i kvalitativně se obě akce vyprofilovaly, a rozšířilo se tak spektrum těch, kteří se z obou konců škály kvality do soutěžního (resp. konkursního) klání vejdou. Kolega Hrubý to charakterizoval sice drsněji, ale asi víte, o čem píšu. Nebo to někde napíše i on.

Další moje nedávné plus, které mě potěšilo, pochází od jiného mého kolegy. Jednak je pro mě velikým plusem, že mě nazývá kolegou, a nezkazí to ani to, že hned dodává, že jsem “úplně jiný než ostatní” (viz minulé číslo tohoto časopisu). Spočítal jsem si to a zjistil jsem, že jsem naopak ze 2/3 stejný – a to je další plus. Plusem taky je, že mi zbyl na posledních řádcích prostor, kde mohu vysvětlit, v čem jsem jiný: Prostě se mi líbí, když se folklór dělá jako Šuláková, inspiruje se folklórem jako Fleret a převádí se folklór do folku s úctou, asi tak, jako do dělají/dělali Spirituál Kvintet a Minesengři. A líbí se mi, když se neříká, že prázdná muzika je intelektuálně komplikovaná, ale řekne se rovnou, že je prostě prázdná.