Představte si, že by přišel k vám domů třeba výběrčí teplárny a řekl – zapisujte si každý den teplotu v bytě, já za rok přijdu, zkontroluju vaše zápisy, naúčtuju vám, kolik máte platit, a ještě vám dám pokutu, že vám chybí údaje za dny, kdy jste byl na dovolené. Odměnu za tuhle práci pro mě samozřejmě žádnou nedostanete a když odmítnete, dostanete pokutu ještě větší. A běda jestli zjistím chybu v zápise. Nesmysl, říkáte si? Ale kdepak, umělci to takhle dělají zcela běžně. Proto, aby dostali své, jistě zasloužené peníze, mají organizace, které nejenže poplatky vybírají a jakýmsi způsobem rozdělují, ale vymýšlejí nové a nové oblasti, které zpoplatní, vymýšlejí nové a nové způsoby, jak poplatky vymáhat (což je jistě taky chvályhodné, je to znak dobrého hospodáře), ale při tom všem nutí zbytek národa k - ve 21. století nepochopitelným - byrokratickým a administrativním úkonům, navíc zcela zdarma, jen proto, aby měly podklady pro svou činnost, tedy pro vybírání poplatků a pokut od těch, co ty podklady pro vymahače předtím zadarmo navíc svou víceprací vyrobili – no není to absurdní? A řekl bych, že přitom daleko víc stamilionů než vybere jim mezitím utíká díky novým, zejména internetovým technologiím distribuce umění - a to už znakem dobrého hospodáře není. A nikdo nic neříká. Snad bych i akceptoval, že ten setrvalý mnohadesetiletý klid, který kolem těchto toků je, je znakem bezchybného a poctivého fungování, kdyby byly podklady pro ně generovány nějakým smysluplným a 21. století hodným, uživatele neobtěžujícím způsobem. Monitoruje se dneska kde co, ale proud hudby nikdo monitorovat jakoby neumí a stále se vypisují papíry jak za dob, kdy byly dvě státní rozhlasové stanice a každá zahrála 5 písní do hodiny a z toho 4 lidové. Tento fakt mravenčí a namáhavé práce zdarma pro někoho jiného mě rozčílil nedávno navíc ještě v souvislosti s výtvarnými pojetími bookletů. Výtvarník se vyřádí, ale co chudák uživatel? Na bookletu písmena menší než malá, růžový tisk na červeném podkladě, přes to obrázky a čáry, na jedné straně jsou názvy, na jiné stopáže, jinde zase autoři, jejich jména jen částečná nebo s přezdívkami, vydavatelství nerozlišíte od sponzora, ale po uživateli se chce, aby to všechno sjednotil a přepsal pěkně pohromadě, aby umělec dostal peníze. Ale aby se umělec postaral a někam to smysluplně umístil pohromadě, aby taky něco udělal pro získání svých, jistě zasloužených, peněz, to nikoliv. Když jsem tuto činnost dělal zase nedávno, rovnou jsem si booklety roztřídil a řekl: Tady z toho už nikdy nic opisovat nebudu. Víte co to znamená? Že nejenže umělec už nikdy ode mě nedostane svoje penízky, ale ani ho nikdo ode mě neuslyší. Ano, když se do umění míchá ekonomika, nelze se divit, že o lecčems ekonomická kriteria rozhodují. A můj čas, strávený opisováním, je zatraceně velké ekonomické kriterium. Dneska holt jeden veliký mínus.