Bývá zvykem v posledním vydání v roce trochu bilancovat, ale asi to nechám napříště.  Dneska mám plusovou zprávu pro všechny, kteří se bojí předvánočního gruntování, úklidu a z toho plynoucího nepořádku a šílenství.  Sice se tomu úspěšně vyhýbám již léta, ale rekonstrukce v domě, kde bydlím, mě k tomu přinutila. A už ve fázi „představebního“ úklidu jsem objevil to veliké plus. Při stěhování stohů časopisů a kazet a desek na bezpečnější místo jsem objevil tolik pozapomenutých zajímavostí, že stěhování šlo stranou, sedl jsem si na podlahu a listoval starými F&C a poslouchal staré kazety (ano, kazety!). Staré (dobré) časy se vrátily, lidé na fotkách omládli, hlasy v písničkách zjemněly, najednou mě bylo taky míň, a ty věci co se tenkrát psaly… Nebojte se tedy úklidu a zastavte se při něm, když něco zajímavého objevíte, to je první plusová prosincová zvěst. Další plusovou zprávou je, že až to budete rovnat zpátky, zjistíte, bez kolika věcí se obejdete, nebo kolik jich může do sklepa, aby vznikl prostor pro ukládání nových. A tím si zaděláváte na další krásné vzpomínání, až se zas bude přestavovat dům. 

Jinak ale vidím samé mínusy – opět se schyluje k tomu, že Anděl bude zaměněn s Objevem. Opět se vyrojily předvánoční písničkové cajdáky, nejlépe s použitím kontrastu nevinné dítě – drsný, ale něžný otec. Ještě větším mínusem pak je, že tenhle model opět spolehlivě zabral i v našem žánru. To pak máte pocit, jako že na pečlivě kultivovanou zahrádku, kde je sem tam jen nějaký menší neškodný plevel, přistál bolševník.  Děsím se okamžiku, kdy tohle pochopí nějaké folková skupina, nejlépe ještě orientovaná na folklór, a přijde s modelem dvojzpěvu např. pan Prošek a Barunka.

Ale abych nebyl tak pesimistický s koncem roku – v době, kdy píšu tyto řádky se schylovalo k oslavám několika výročí – 35 let Modrotisku, 90 let trampingu, 30 let Copu a spousta kapel měla nějaké to výročí za sebou. Není to zas až tak nic výjimečného, rockeři už mají podobná výročí odslavena a obvykle mají za sebou i ukončení činnosti jednotlivých formací a nyní jsou už ve stádiu opětovného se dávání dohromady a vyjíždění na koncertní šňůry či vydávání nových (ano nových) desek – namátkou Queen, Eagles a další. Ne že bych přál i našim kapelám rozchody, ale je příjemné vědět, že máloco je definitivní, jak se to v době rozchodu jeví a říká. To je bezesporu plus. I když představa, že po úlevném vydechnutí při oznámení konce nějaké prudivé formace nastane vlastně jen období tíživého čekání, jak dlouho to bez sebe (a bez svých nových písniček) vydrží, je taky strašlivá.  Tady jmenovat ale nebudu. Nějak mi to stále sklouzává k těm mínusům – tak na závěr raději stručně: přežijte vánoce ve zdraví, netrapte se s novoročními předsevzetími, a pokud se v novém roce sejdeme, bude to plus největší.