Březen

Už už jsem chtěl napsat, že všude kolem pučí jaro, ale uvědomil jsem si, že tyto řádky budete číst teprve na samém začátku prvního jarního měsíce, který se ještě často dokáže chovat pěkně “nejarně”. Ale navzdory tomu můžu už napsat, že jsme si letošní zimu užili vrchovatě. V dobrém i ve zlém. Jako každoročně zima přichází a odchází, tak každoročně přicházejí ty samé problémy. A to je trochu mínus – příroda je nepoučitelná, lidstvo (a některý lidi zcela konkrétně) by se poučit mělo. Jenže já myslím, že se nepoučují schválně. Ono je totiž mediálně vděčnější bojovat s rozzuřenými živly, než se v listopadu projít podél trati či silnice v holínkách a v blátě postavit pár zásněžek na místa chronicky známá. To si televize nepřijde natočit, zato mohutné žluté či oranžové obry, zakusující se do zaváté tratě či silnice ano. Ale ona jednou i ta televize zjistí, že nachlup stejných snímků má plný archiv a jednou nepřijede. Pak možná stateční hrdinové žlutých a oranžových strojů zjistí, že ty zásněžky v listopadu jsou lepší, i když takové obyčejné a nefotogenické. Ono to nakonec platí i v menších, komunálních rozměrech – mnozí majitelé nemovitostí, nadšeni tím, že už nemusejí uklízet sníh z přístupových cest ke svému majetku, což vnímali jako jednoznačné plus, zjistili, že úklid sněhu z chodníku byla legrace proti tomu, když vlastník chodníku požadoval pokutu za znečištění sněhem ze střechy jejich nemovitosti. Inu, jak vy k my, tak my k vy.

A podobné by to mohlo být i s tou muzikou. Vždycky, když vypukne kalamita festivalů, vyrojí se spousta skupin, sestavených ad hoc pro tento účel. A diví se, když se jim říká: Dobrý, ale hrajte, hrajte a hrajte. Ti, co to myslí upřímně, poslechnou, ale vyloží si to trochu po svém a za rok se sice potkáme se stejnými osobami, ale v jiných či přeskupených formacích a jiným pojetím muziky. Ne, že by hledání bylo špatné, ale kontinuita má taky své kouzlo. Například Hoboes by o tom jistě mohli vyprávět. Kamelot nakonec taky. A další.

Ono je ale sporné, zdali drobná mravenčí práce je plusem, nebo mínusem. Píšete-li například jednoduché každodenní články a archivujete-li si je, po čase zjistíte, že jste z okruhu svých témat psali skoro o kde čem a že je na čase reprízovat – a že je to dokonce možné bez pocitu viny, protože čtenářská generace se za tu dobu obměnila a ti noví nejenže nevědí, že jste o tom už psali, ale dokonce jim to ani nevadí, protože je to téma pro ně nové. Neplatí to samozřejmě stoprocentně a doslova, spíš lze hovořit o reprízování kostry, základních bodů obsahu, ne slovo od slova. Odpůrci této metody namítají, že se tím dobrovolně vzdáváte možnosti nového neotřelého pohledu na dané téma. Že se téma jistě za tu dobu také vyvinulo. (No a že také oni ten archiv nemají, takže nemají z čeho reprízovat). Zastánci reprízovací metody pak kontrují tím, že se ale také nedopustíte opakování chyb, o kterých ani nevíte, že už je někdo udělal, nebo chyb zcela nových. Ne, tentokrát nečekejte zde rozhodnutí, co je plusem a co je mínusem, to si přeberte pro tentokrát sami.