Tento sloupek píšu na Štědrý večer ve studiu Countryrádia, běží předtočený pořad Petra Novotného a já přemýšlím, co budu za chvíli říkat těm, kteří  dají na Štědrý večer přednost vysílání rádia před televizí. A těší mě to, že je takových posluchačů daleko více, než jsem kdy čekal. Ono rádio má jedno velké plus – zaměstnává jen uši. Oči se mohou těšit dárky nebo stromkem, ústa se mohou těšit kaprem nebo řízkem a nos může čuchat purpuru nebo spálené cukroví. A hmat… no ten už si nějak poradí.  A myslím na ty, co musí považovat (a v naprosté většině rádi považují) za plus i to, že rodina kvůli nim tráví ne Štědrý večer, ale Štědré odpoledne, dopoledne nebo Štědrý  Boží hod,  protože jsou v práci. Ale vy tohle čtete v době, kdy jsou na krku další prázdniny, byť oproti vánočním směšně krátké, jednodenní, pololetní. Nevhodné dárky jsou vyreklamovány, stromek u popelnice nebo v ZOO nakrmil slony (nebo co to žere vánoční stromky) a my si říkáme, že by ta zima už mohla skončit (to odhaduji, aktuálně při psaní se změnil štědrovečerní déšť na ledovku a následně na sněžení)  a vyhlížíme prázdniny jarní, jako symbol a příslib tepla. Aktuálně máme za sebou první měsíc roku 2011 a trochu už tušíme, co nám přinese a snažíme se tomu pomoci nebo naopak zabránit. Ale já jsem stále ještě při psaní v roce 2010 a probírám se deskami, které v tom roce vyšly. A hned mám další plusy: V písničkách jako by krize nebyla, zase se jich urodilo velké množství. A plusem je i to, že jsem poměrně jednoznačně určil desítku CD, která mě zaujala v loňském roce nejvíce. A nejméně další desítku, která se mi líbila taky – tuhle větu píšu pro ty, kteří se v následujícím výčtu nenajdou, aby nebyli smutní: My3avi, Javory(beat), Studna neobjevená, Vřešťál, Dědeček, Hromosvod, Mrakoplaš, Bobek, Greenhorns, Řepka… Pěkná bilance, ale ještě lepší výhled na letošní úrodu – docela se těším na nová cédéčka, jakkoliv to někdy z mých komentářů a recenzí vypadá úplně opačně. Berte tedy tento sloupek, poplatný výjimečnému okamžiku, kdy ho píšu (já vím, bylo by lepší se naladit vánočně a novoročně v listopadu, abyste to mohli číst v číslech 12 nebo 1, ale to mi moc nejde),  jako poslední  ohlédnutí za starým rokem.  Nicméně se úplně nakonec sloupku ohlédnu ještě dále – až do osmdesátek. Dělal jsem pořádek nejen v loňských CD, ale i ve svých daleko starších  LP deskách, a  jak jsem  tak ta elpíčka probíral, uvědomil jsem si, jak na tom byl rock osmdesátek lépe, než rock současný. Jen pohleďte – několik jmen: OK band, Pražský výběr, Stromboli, Katapult, Olympic, Abraxas, Elán. Co jméno, to nezaměnitelný zvuk, to samostatná hudební vývojová linie. A teď si zkuste totéž udělat s prvními 7 v nějaké popově rockové popularizující soutěži dneska:  rozeznáte je od sebe?.  A to se vracím obloukem ke svému lednovému sloupku: S folkem je to naštěstí dneska právě naopak – sloupek tedy končí plusem a to je dobrý příslib, ne?