Na začátku roku bývá zvykem bilancovat a ohlížet se. Z
technických důvodů ale, pokud chci v tomto sloupku bilancovat, musím tak
činit s předstihem jednoho měsíce. A jeden měsíc je dneska doba, jako dřív
rok. A tak si odpustím všeobecné úvahy a spíše si zkusím vzpomenout, jak
bych události roku 2009 roztřídil. Nesporným plusem je počet a kvalita desek
v našem žánru. Zpětný pohled na rok 2009 na mě dělá dojem, jako by se folk
nadýchl, vztyčil a rozhlédl do světa bez potřeby tématických berliček
politických, ekologických či společenskosociálních. A dokonce jako by
ubyly v hudební části i berličky kradení odjinud, přibylo původní
tvorby. Kdo natočil desky, které mě opravňují k tomuto názoru (s výhradou,
že jsem určitě neslyšel všechno): Bezefšeho, C&K Vocal, Wabi Daněk, Epy de
Mye, Dareband, Žamboši, Hluboké nedorozumění, Jablkoň, Jauvajs,
Pavlína Jíšová, Žofie Kabelková, Kapitán Kid, Petr Kocman, Robert Křesťan,
Petr Nedvěd, Nerez, Poslední výstřel, Lucie Redlová, Martin Rous, Navostro,
Spiritual kvintet, Tabáskova Partyja, Zelenáči, Greenhorni. Jistě, bylo pár
děl, která bych označil mínusy, ale nepřevažovala, a tak výsledek je
plusový. Co jsem vlastně v roce 2009 považoval obecně za plusy? Tak
třeba festivaly, které jsem navštívil (včetně počasí na nich). A to nejen
folkové. Dále: nové frekvence a rostoucí poslechovost mého
domovského Country Rádia, všechny moje cesty na Slovensko a setkávání s
tamními lidmi a atmosférou, vyhlášení cen žánrového Anděla, průběh a
výsledky soutěže Hledáme talent Country Rádia a taky mnohé dopravní zážitky.
Ty zvlášť vypisovat nebudu, čtenář by asi nechápavě kroutil hlavou, co je za
plus, když nějaký vlak táhne nějaká lokomotiva. A určitě mi při zpětném
pohledu už spousta plusů připadne jako “normálka”. A paradoxně jako plus
musím počítat i dosavadní průběh tzv. krize a také vývoj našeho kontinentu –
aby byl Kontinentem a nerozdrobenými a rozhádanými subjekty, jen náhodou
umístěnými vedle sebe. Jakkoliv náš příspěvek k tomuto procesu byl spíše k
diskusi. Mínusy vynechám – budou nám otravovat život i tak dost, tak nač si
začátek roku kazit ohlížením na to špatné. Vlastně by mi stačilo, kdyby rok
2010 byl aspoň takový, jako jeho předchůdce. Možná to někomu přijde jako
malý cíl, určitě je hodně lidí, kteří by opakování roku 2009 nechtěli
za žádnou cenu – vnímejme jako plus i to, že “dvakrát do stejné řeky
nevstoupíš” , a tak se musíme o plusy snažit zase od začátku. Jeden mínus
sobě i vám přeci jen na závěr sloupku zmíním: když jsem tak bilancoval,
nemohl jsem si nevšimnout, že píšu převážně o svých koníčcích: o hudbě,
rádiu, festivalech a dopravě. Sem, tam něco o společnosti. Tak si dám
závazek, že si rozšířím obzory, a tím i témata tohoto sloupku. Plusů a
mínusů je přeci ve víc oborech, než jen v hudbě, dopravě, rádiu, festivalech
a sem tam ve společnosti.
Miloš Keller (Country radio)
Folk 1/2010