HOME

Desky na burze 2000

KOMENTÁŘE

Komentář Tomáše Hrubého: Trendy? Zlepšování!

Komentář Jiřího moravského Brabce: Burziánův rok 

---

Komentář Tomáš Hrubého:

zpět na hlavní stránku Desek na burze 2000

Trendy? Zlepšování!

Čtu si pořád dokola loňské a předloňské vyhodnocení celoročních Desek na burze, abych vám pokud možno neříkal stejná moudra. Nebude to až tak jednoduché: v posledních třech letech se hudební revoluce nekonala, cédéčka jsou pořád kulatá, placatá a přes chvályhodně se zvětšující počet různých CD plus a CD extra s obrazovou složkou je na nich pořád ještě především muzika. Mohl bych ještě jízlivě dodat, že jediné, co se od předloňska výrazně změnilo, jsou ceny nosičů, a převést řeč do mediálně vděčných kolejí.

Koleje jsou vděčné a palčivé, ale s Deskami na burze nemají mnoho společného. Zkusím tedy objevit méně zjevné pravdy a trendy. Hned první je velmi optimistický: kvalita vydaných nosičů se zlepšila. Jak jsem na to přišel? Zkombinoval jsem několik skutečností. Soutěžících desek v Burze přibylo: loni 61, letos 72. Celkově desek v žánru loni pravděpodobně ubylo: viz F&C 3/2001 a rubrika Přehled desek roku 2000. Alba, která jejich vydavatel přihlásí do Desek na burze jsou - s drobnými výjimkami - přibližně řečeno v žánru ta nejlepší. To sice žádnou statistikou nedoložím, ale můžete mi to věřit. A konečně: hodnotitelé loni přidělili každému cédéčku v průměru téměř o bod více než předloni (5,93 v roce 1999, 6,81 v roce 2000). “Protože stárnete a začínáte rozdávat jak pohádkoví dědečci,” může namítnout jízlivý čtenář. Možné to je: neuškodí co nejčastěji zdůrazňovat, že každé podobné hodnocení je vrcholně subjektivní a nikdy nemůže být jiné. Ale když i ti nejpřísnější z nás rozdali loni podstatně víc bodů, než byl předloňský průměr, je třeba připustit i jiný důvod. Takový hodnotitel (aspoň já a všichni, se kterými jsem o tom mluvil, to tak máme) totiž neporovnává alba mezi sebou, ale vztahuje je k jakémusi teoretickému etalonu. Když deska nesplňuje představu alba, které by mělo být oceněno osmi body, tak je prostě nedostane, i když v dané várce nikdo lepší není. A naopak. Z toho plyne, že pro hodnocení alba je důležitější počet bodů (a z něj plynoucí celoroční umístění) než pořadí v jednotlivých várkách. Když se sejde tak silná série, jako v čísle 9/2000, může se i velmi dobrá deska ocitnout na chvostu tabulky - a vůbec nic to neznamená.

Tak doufám, že už mi to zlepšení kvality věříte. Co se ještě změnilo? Ubylo reedic; zřejmě už všechno důležité znovu na cédéčku vyšlo. Když se ještě před několika lety rozdávaly za vítězství v Deskách na burze Zlaté hvězdičky, musela se pro reedice ustavit speciální kategorie, jinak by si desky s novinkami neškrtly. To už dnes nehrozí: nejvýše umístěná klasická reedice jsou Místa častých zjevení Majerových brzdových tabulek na 20. místě. Před dvěma lety jsem psal o tom, že i mezi nejvíce obodovanými deskami není mnoho nosičů se zcela novým obsahem. Tento trend trvá, řekl bych, že v míře o něco menší. Ať už ve formě klasických Best of desek (na horním konci tabulky jsou to Pecky téměř všecky Vlasty Redla, The Best of Jana Hrubého s Kukulínem a Ve znamení ryb Žalmanova spolu), live nahrávek již vyšlých skladeb (Navarová, Gutiérrez & KOA: Zelené album) nebo oživení nevydaných a určitou vrstvou posluchačů zapomenutých písniček (Kluziště Karla Plíhala nebo v menší míře Čechomor).

Předloňské trendy stopující kolega moravský Brabec nazval jeden ze svých mezititulků Stáří vpřed: to bych klidně mohl opsat i pro rok 2000. Špičku žebříčku ovládli čtyřicátníci Plíhal, Redl, Nohavica, Navarová, popřípadě i více-cátníci Spálený, Hrubý nebo Lohonka. Úplně “nepatřičně” v této souvislosti vyznívá umístění Martina Krajíčka a Zdeňka Krále s jejich hravým instrumentálním Šouletem na páté šprušli. Doufám, že vidíte, jak jsou ty uvozovky obrovské a jakou mám radost, že se našlo nějaké nadějné mládí... Ovšem pojem “mládí” je zrádný a relativní: chlapcům také už není osmnáct a kolega Havlík se svou oblíbenou otázkou “Víš, kde už byli Lennon s McCartneym ve vašem věku?” v soudobém českém folku prostě nemůže dostat uspokojivou odpověď.

Zajímavé jsou i trendy mezi vydavatelstvími, protože to jsou konec konců místa, kde se přivádějí (aspoň teoreticky) desky na svět. Tváří v tvář klesajícím prodejům, stoupajícím cenám a řídnoucím katalogům gramofirem jsme zkoušeli v minulosti tipovat různé varianty vývoje. Většina jich byla pochmurná a leccos z toho neúprosně vychází. Že ale nejvíc loňských desek dodaných na Burzu bude označeno labelem Indies - to si asi dopředu netipl nikdo. Firma kdysi specializovaná na velmi výlučné a “nemasové” (všímáte si, jak se snažím vyhnout neoblíbenému slovu “alternativní?”) způsoby výpovědi, rozšířila svůj záběr na sice osobitý a nápaditý, ale přece jen folk: Malá lesní Jablkoň, Ivo Cicvárek, Tomáš Kočko. Přitom udržela kvalitu (žádné album pod 7 bodů) a bude-li takhle pokračovat dál, může být za pár let největším FC vydavatelstvím... Na počet koní ve stáji zatím vede suverénně Venkow/Universal Music, což se projevilo i v nadprůměrné dodávce na Burzu. Zaplaťpámbu za takové vydavatelství, i se všemi jeho samplery “každý s každým”... Zajímá vás, kdo byl s patnácti vydanými alby nejvíc zastoupen v Deskách na burze 1998? Neřeknu, protože dotyčná firma bez ohledu na své tradice a rozsáhlý archiv letos nedodala na Burzu ani jediné album (a o mnoho víc jich zřejmě ani nevydala). A protože i negativní reklama je reklama, neřeknu a neřeknu. Velmi blízko tomuto stavu je už i Monitor-EMI, v první půli 90. let hlavní vydavatel FC titulů. Vítězné Plíhalovo Kluziště si ale v Monitoru ujít nenechali: uvidíme, jestli to naznačuje vkus, zájem o folk nebo nic. S interpretací tabulky vydavatelů se vůbec musí velmi opatrně. Třeba takový plzeňský Avik: s bodovým průměrem 5,20 se krčí u dna pomyslného žebříčku, ale ve skutečnosti koná nesmírně záslužnou práci. Pět cédéček regionálních kapel či písničkářů za rok, nic z toho zbytečný propadák: kdyby takových firem bylo víc!

Poslední postřeh se týká konce tabulky: chci vzkázat těm, kteří se tam usadili, i jejich posluchačům, že se nejedná o žádné těžké propadáky. Stáňa a Frank se svým countrypopem si sice srdce mnoha hodnotitelů nenaklonili, ale i jejich počet bodů 2,71 je lepší, než bývalo na posledním místě zvykem. Předposlední C&C Band a všichni další už mají více než 4 body, což znamená, že jde o desky v původním slova smyslu průměrné, slušné. To je další z příjemných úkazů Desek na burze 2000. O to víc uznání zaslouží ti, kteří v zlepšujícím se prostředí dobyli opačného konce tabulky. Dobře se do těch míst zadívejte: ať si vyberete ke koupi a poslechu jakoukoli z desek, nemůžete se splést.

Tomáš Hrubý

Komentář Jiřího Moravského Brabce

zpět na hlavní stránku Desek na burze 2000

Burziánův rok

První, co člověka trkne při probírání se výsledky, je, že průměrná známka by měla být teoreticky 5,5 ale jednotlivým recenzentům se pohybuje v rozmezí od 6,40 (nejpřísnější byl Jiří Černý) po 6,92 (nejhodnější byl Michal Jupp Konečný). Jak je to možné? Rok od roku šplhá průměr nahoru. Buď recenzenti měknou a brzy budou k nepotřebě, nebo vydavatelé vědí, když vydají šunt, a na burzu s ním prostě většinou nejdou, prodají ho na jiném trhu. Recenzenti tak udělí nízkou známku jen výjimečně a průměr je nadprůměrný, což je logický nesmysl. Říkal jsem si, že jsou asi vydavatelé hloupí, protože i negativní reklama je lepší, než když se o desce neví vůbec. Po dlouhém přemýšlení jsem přišel ještě na jeden důvod, a tím jsou kupodivu čtenáři FC. Vydavatelé vědí, že jde o čtenáře náročné, kteří už dávno ukojili první hlad po jakýchkoliv folkových nahrávkách z roku 1990, kdy se ještě kupovalo leccos, a tak jim různé samplery typu „Pivní parta Slima Hluchejše zpívá své největší pecky“ prostě vůbec nenabízejí a prodají to hloupějším jinde.

Co se týče populárních desítek, nejvyšší známku ani jednou nepoužil Černý, Konečný a Hrubý ji použili 2x, Jablonský 3x, Brabec 4x, Vlasák 5x, Hartman dokonce 9x.

Rozptylte se

Jinak rozdíl 0,52 bodu mezi nejpřísnějším a nejhodnějším ze sedmi recenzentů je opravdu celkem vzato mizivý. Často také rozptyl u jednotlivé desky byl jednobodový (ovšem ani u jedné desky nedošlo k absolutní bodové shodě všech). Pokud vás zajímá, kdo s kým se ve známce shodnul nejčastěji, pak vedou dvojice Černý – Jablonský a Jablonský - Hrubý. Naopak nejmenší shoda je mezi dvojicí Vlasák – Brabec, na předposledním místě pak by bylo duo Hartman – Jablonský.

Z hlediska posluchače a čtenáře jsou ale možná zajímavější desky, kde byl rozptyl naopak veliký. Neboť jak praví jeden bonmot: „neshodují-li se kritici, je autor ve shodě sám se sebou“. Tak mezinárodní projekt Rale s deskou Twilight potřeboval rozmezí od 6 do 10 bodů stejně jako Čechomor Českomoravské, Kosmostour But a Rostliny! Rostliny! od skupiny Sledě, živé sledě. Stejný rozptyl ale o bod níže zabral Michal Tučný (Master serie) a Mošny (od 5 do 9 bodů), o další schůdek níž se stejně velkým rozptylem (4 - 8 bodů) jsou desky Slávka Klecandra, Jen tak tak a Poutníků a mezi 3 – 7 bodů se rozptýlil Červánek. Jistě uznáte, že rozdíl 5 bodů v desetibodové škále je už veliký, ale ještě větší rozptyl v názorech se projevil u Betuly penduly, Folkšoku, Prázdnin v Telči a Hop tropáckého Bestiálního Uf (všechny 4 - 9 bodů ), Konvrzka (3 - 8 bodů) a Spiritu (2 - 7 bodů), Největší nesoulad v názoru porotců si pak může připsat Fleret za vánoční desku Tož ščasné a veselé, které dal Vladimír Vlasák potupné dva body, Jiří Černý a Milan Jablonský naopak velmi lichotivou osmičku.

Bez fandů a odpůrců

Požádal jsem Juppa, aby řekl počítači o pořadí desek v případě, že by se jako v některých sportech nejvyšší a nejnižší známka škrtaly. Na žádném konci tabulky by se nic nestalo, ale hned za vrcholem by se už přesuny konaly. Bez započítání extrémních dvou porotců by první desítka vypadala takto:

1. Plíhal 9,75

2. Spálený 9,40

3. Jablkoň 9,25

4. – 5. Redl a Hrubý & Kukulín po 9,00

6. – 8. Navarová - Gutiérrez, Krajíček – Král a Českomoravská po 8,80

9. Majerovy brzdové tabulky (Ryba ryb) 8,60

10. Novotný 8,50

Došlo v ní tedy k několika přesunům, vypadli z ní Žalman a Nohavica, naopak přibyly MBT s novou deskou a Luboš Novotný. Můžete si s výsledky statisticky pohrát i sami, ale zjistíte, že posun u jednotlivých desek je prakticky vzato nejvýš několik míst, je tedy sedm porotců už dost velký sbor, aby jedinec mnoho nezmohl...

Podžánry a podkategorie

Kdysi F&C udělovalo zvláštní Hvězdičku kritiků v kategorii reedic. Ta už prakticky odšuměla s tím, jak se vyprázdnily archivy z dob LP desek a úředních zákazů. Přesto bychom ale mohli vyhlásit několik „oborových“ nej… podle hvězdiček kritiků:

Folk: Karel Plíhal

Country a bluegrass: asi Fragment (Teagrass i Novotný už silně přesahují tuto rubriku)

Trampská píseň: Hop trop (celkově až 40. místo!!)

Folklorní materiál (tuzemský): Teagrass

Folklorní materiál (cizozemský): Asonance

Debut roku: Krajíček + Král

Instrumentální album roku: Krajíček + Král

Sampler typu The Best of (jednoho interpreta): Vlasta Redl

Sampler různých interpretů: Czech alternative music Vol. VI (Indies)

Zhudebněná poezie: Burian

Live nahrávka: Navarová - Gutiérrez

Dvojalbum roku: Redl

Zajímavé je zjištění, že album, kde zpívají sólově jenom ženské, to má mnohem těžší než album, kde zpívají jenom mužští. První takové najdete až na 14. místě (Teagrass).

Vydavatelé aneb labely

Vydavatele lze rozdělit do tří kategorií – na ty, kteří vydávají hodně desek (a různých interpretů), na ty, kteří vydají jen sem tam něco (a většinou jednomu interpretu nebo jedné skupince spřízněných interpretů, což plynule přechází ve skryté vlastní náklady, když například vydavatelství Asonance vydává jen desky skupiny Asonance) a na vlastní náklady nazakrytě uvedené. Přitom ve folku platí, že velké nadnárodní firmy postupně vyklízejí v té první kategorii velkých vedoucí pozice. Pokusíme-li se o nějaký žebříček, pak mezi velkými největším je brněnské vydavatelství Indies se sedmnácti tituly. Logika jasně říká, že nejúspěšnější by mělo být některé vydavatelství z těch, které vydalo (nebo poslalo k hvězdičkování) málo titulů, ale dobrých. Mezi těmi, kteří vydali více než jednu desku, to opravdu vyhrálo další brněnské nakladatelství Gnosis Jiřího Plocka – dvě desky, průměr 8,57 před třídeskovým Lotosem. Všimněte si, že loni nám žádnou desku nenabídl Bonton – Sony a účast Monitoru – EMI je co do kvantity jen symbolická (ovšem jeden z jejich dvou titulů si odnesl palmu vítězství). Hvězdičkování neobesílají ani další vydavatelé, jejichž některé tituly by měly šanci na slušné pořadí (např. FT Records). Někteří z nich přitom stejně většině recenzentů desku dávají, protože ti ji mohou použít k propagaci kapely i jinak – v rozhlase, novinách, svých pořadech…

Uvidíme, s čím se na nás vydavatelé obrátí příští rok a co nám přinese na naší burze, která by měla sloužit všem: čtenářům, vydavatelům i muzikantům.

Jiří moravský Brabec

zpět na hlavní stránku Desek na burze 2000

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.