V první polovině osmdesátých let se postupně cesty Lutky a Zycha rozcházely. Lutka se částečně autorsky emancipoval, navíc postupně konvertoval ke křesťanství, a měl pocit, že jeho písničkářství má mít významný misionářský akcent. Zych v poklidu dostudoval, stal se naším uznávaným odborníkem na želvy, autorsky se nadobro odmlčel. Lutka přestal jeho písničky hrát a ty zmizely. Přesto si myslím, že je to škoda. Mnohé z nich by dokázaly ožít i dnes, zejména si je dovedu představit ve střídmém rockovém provedení.

Pro pamětníky jsem pár textů vybral, doufám, že osloví i nepamětníky a dokáží, že i zdánlivě jednoduché texty, bez velkých básnických metafor a figur mají své kouzlo. A že mnoho písní, kterým je více než třicet let, má i dnes kupodivu dobrý smysl.

máme totiž krátký vlasy a bude nám hej!

tak pokaždý dobře víme, že se s nima nedělíme.

Tatíček z nás radost má, neb když se na nás podívá,

tak vždy zjistí s radostí, že hledí na vzor mladosti.

Můžem chodit do divadla a v závodě vždy, když padla,

Ať v divadle nebo v kině, chodíme vždy ve skupině

a jestli máš dlouhý vlas, nechoď, hochu, mezi nás!

Původně chtěl jsem zpívat o fialovým hrníčku,

musel jsem ale zívat a zdržel jsem se chviličku,

když jsem se chystal začít, spatřil jsem, ó, běda,

[: po louce k sobě kvačit brtníka medvěda. :]

tiše si vykračoval v huňatým kožíšku,

vzrůstu byl nevšedního, uši měl chlupatý,

A za ním čtyři muži klusali, na mně křičeli:

[: já ale chytač nejsem, tudíž to nesvedu." :]

Medvěd je šelma lesní, já na život si potrpím,

i když mě zrovna nesní, srazí mě pracky mávnutím,

nad hrobem budou řečnit z lesního závodu,

[: normálně že je hodné zvíře, zde šlo o trapnou nehodu. :]

Pod stromem, kde jsem seděl, medvěd se zastavil,

pátravé na mně hleděl, zřejmě se unavil,

muži jej obstoupili, v žilách mi tuhla krev,

[: čekal jsem tuhý zápas, medvěda lítý řev. :]

a medvěd místo řevu pokojně dal se vést,

[: když ze stromu jsem slezl, pryč byla moje čest. :]

Píseň jsem nedozpíval, zapomněl jsem rým, co mě napadl,

a hrnek, na nějž jsem se díval, jeden z těch pánů ukradl.

Točí se, točí kolo ve mlýně,

točí se, točí, já jsem v tom nevinně,

točí se kolo, voda s hlukem padá,

V tom mlýně žila překrásná dívka,

kterou jsem měl tuze moc rád,

měla modrý oči a černý vlasy,

ale jednu chybu: nechtěla mi dát.

Nechtěla mi dát ani políbení,

nechtěla mi dát ani hubičku,

utopiti v rybníčku.

Její otec mlynář starost vo ni měl,

její otec mlynář starost vo ni měl,

proto poslal mládka kouknout se, co dělá,

Když tam mládek přišel, právě topila se,

jeho mladý čelo správně trefila.

Když se mládek s dívkou dlouho nevraceli,

přišel se sám mlynář na dcerušku ptát,

když kameny mlýnský jeho tělo mlely,

Točí se točí...

Nad městem kopec ční, jednoho rána na něm stála,

šaty měla sváteční, Líza se jmenovala.

Lízo, Lízo, proč na kopci stojíš,

Lidé se shlukovali na stařičkém náměstí,

jeden říkal to, druhý zase tohle, nikdo přesně nevěděl,

a tak každý stál a pro sebe se ptal, kdykoli se na ni zahleděl.

každičkej to vědět chtěl, ale vysvětlit nic neuměl,

potom Líza sestoupila na stařičké náměstí,

"Zvláštní, že vás výstřednosti všední málo zarazí,

co se kolem dnes a denně mezi váma přihází,

to, že pan A ženu bije a na děti neplatí,

pan C zase v práci krade vše, co není přibité,

to vás vůbec nerozhází, ač to denně vidíte,

a když já na kopec vyjdu, nepiju a nekradu,

kamenem ji udeřili na čelo a na bradu,

jen ptáček si zanotoval do večera nad obcí.

Lízo, Lízo, proč na kopci ležíš,

V černým lese byla velká jeskyně

a v ní temno, jak když zhasne se v kině,

a když té tmě přivyk' si zrak, tak poutník vidí,

Jak se ho lek', hrozně se vztek',

řek' si:"Je zle, nebude hůř,"

přistoupil blíž a vytáh' nůž,

a chtěl s ním draka propíchnout.

pak se blíže k poutníkovi přikulil,

abych se lek' a přestal žít, zapomněl dýchat."

"Pozor si dej a schovej nůž,

ať už jseš pryč, než řeknu už,

já nejsem vůl, ba ani rak,

mé jméno je Drak Železňák."

Ale ten poutník byl koumavá hlavička

a rychle pochopil, že nestačí palička,

proč vám to dále povídám.

Teď je drak pryč, lid nemá kdo žrát,

a když je mír, ať se lid třídí,

má každej auto a špatně řídí.