Jméno pana Tomáše Vondrovice jsem nejdřív znal v souvislosti s jeho básnickými sbírkami. Vím přinejmenším o pěti. Postupně jsem zjišťoval, že má mnohem širší tvůrčí záběr. Tento scénárista, režisér, textař, překladatel a básník a dramaturg se narodil 18. 8. 1948, je absolvent katedry teatrologie FF UK a katedry činoherní režie na brněnské JAMU. Spolupracuje s pražskými divadly, napřáklad Viola, Lyra Pragensis, s Českou televizí, Českým rozhlasem a hudebními vydavatelstvími, zejména se Supraphonem a Multisonicem.

Tomáš Vondrovic je velkým znalcem řecké mytologie, zdramatizoval pro zvukové nosiče mnohé slavné klukovské knihy (Verne, May, Štorch), ale napsal třeba do bublin české texty ke komiksům se Šmouly. Napsal i řadu knih pro děti, od leporel přes říkanky až k dospělejší literatuře. V této rubrice nás ale bude zajímat jiný kus jeho životního příběhu.

V roce 1987 na Portě oslnila skupina Klíč, jejichž Pohár a kalich se stal jednou z nejoblíbenějších písní ročníku. Klíč se stal asi nejslavnější kapelou v historii Porty, a možná i celého českého folku, která se začala specializovat na historizující folk. Kapela kolem Jardy Mariana vystupovala v charakteristické “husitské” kombinaci červené a černé a v příštích letech vydala řadu alb, kde témata písní byla většinou historická a zvuk do velké míry stylizovaně napodoboval muziku středověkou, případně renesanční.

Kdo zná Jaroslava Mariana alespoň trochu, ví, že jde o jednoho z největších puntičkářů (a myslím, že nejen ve tvorbě). I když první hity nemají s Vondrovicem nic společného, postupně se stal básník, o kterém mám z jeho díla pocit, že je podobně pracovitý a puntičkářský, dvorním autorem kapely.

Na prvním albu kapely Omnia vincit amor (1993) měl tři kultivované texty: Prachsakra, Třináctka a Pijácká litanie. Na druhém Větrné mlýny (1995) už jich bylo šest: Tam v bílé pláni, Hádě, Ctihodní, Balada o věčné lásce, Nářek, Křížový král a Quijote. Třetí album Karneval canzonett (1997) už otextoval celé.

Psát historizující texty není legrace. Musíte být s jazykem opravdu kamarád, abyste našli, kolik historizujících slůvek můžete použít, a kde. Musíte mít i jisté vědomosti, abyste se nedopustili toho, že smícháte zvyky a reálie z různých časů. A musíte i znát něco z poetiky, jejích figur a tropů, abyste použili právě ty řemeslné nástroje, které působí jemně archaizujícím dojmem a jsou sdělné a imaginativní i pro současného posluchače.

Balada o věčné lásce

Byl jest sličný rytíř z cínu, či snad lancknecht, mušketýr,
a poličce v polostínu, barevný měl štít i knír,
nad hlavou meč nehýbá se, není slyšet bitvy řev,
tak tu stojí v plné kráse, chce být tvůj a chce prolít krev.
A co růže, která vadne v čínské váze opodál,
za okny už podzim chřadne, ona natruc voní dál,
kolik plátků ještě zbývá, zrcadlo má matný jas,
na sebe se růže dívá, chce být tvá a chce přelstít čas.
A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká,
přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká,
okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak,
nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak".
A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž,
na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež,
ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach,
ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach.
A tak v prvním chvatu mládí klečíš lásce u nohou,
koho kdo tu vlastně svádí, slova nic už nezmohou,
jí je mdlo a dech se tají, a ty rudneš jako rak,
oba chcete být už v ráji, peklem tam cesta vede však.
Končí témeř bezúhonně tahle věčná balada,
končí pro nás, ne však pro ně, to vás jistě napadá,
byl jest jeden sličný, inu, to už znáte, a tak dál,
a ten v něžném polostínu dívce prý růži na klín dal ...

Pavla Marianová se svým podmanivým altem ráda zpívala i písně s tématikou cikánskou. I to byly vlastně písně historizující, ze ztraceného světa pronásledovaných kočovníků se zvláštními, ale pevnými morálními zákony.

Cikánský táta

Spíš než cit měl hlad a tělo jako had,
mě táta měl tak rád, že i hračky pro mě krad',
když mi táhlo patnáct, korále mi dal,
růže přišly pak, červený jak rak,
říkal mi, že mám oči jako drahokam.
Už se blíží, dcero má, tvůj cikánský bán.
Čáry v dlani mý jenom on prej hlídat smí,
můj osud, to je zpěv, jsem lvice, on je lev,
krásně uměl lhát, i v lapáku byl král,
prej bejval tam s ním kříž, vždyť ukrad' jim i mříž,
pro mě zpíval, tančil, pil, a tak můj strach utopil.
Teď mi z těch tvejch snů zbejvá tak na rubáš,
konec všivejch zlatejch dnů, už ruce křížem máš,
tak tam, táto, snad nebudeš tak sám, čáry v dlani mám,
bůh ví, že je slast pro cikány hračky krást,
růže oheň spálí, korále ti dám,
já spíš než hmat mám cit, ten bán je, jak má být,
vždyť jen po tobě prej mám oči jako drahokam ...
 

Jednou z nejznámějších písní s jeho textem byla i následující. Je psána do pointy a má vtip.

Kopyta a hříva

Jsou kopyta a hříva a čabraky a šporny,
skrz ně kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát.
Když v sedle stařík zpívá, že vede život vzorný,
kůň moudře hlavou kývá a čeledín je mlád.
O tý holce, která v stáji dává koňům pít,
klisny tiše řehtají, že hříbě bude mít.
Jsou jen kopyta a hříva a čabraky a šporny
a kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát.
Jsou kopyta a hříva a pán si v sedle mlaskne,
jó, až to na něj praskne, to teprv začne cval.
Teď v slunci srst se svítí a přes potok si skáčem,
už zejtra budem s pláčem sedlat opodál.
Starý jezdec bez otěží do chomoutu vlít',
o hřebce tu neběží, vždyť holka chce si žít.
Budou prstýnky a hříva a čeledín je mlád,
a proto kůň jen krkem kývá a smíchy chtěl by ržát.

Naopak Křížový král byla hořká balada a Vondrovic se v ní dotkl výrazněji víry, která u Klíče nebyla tak častým tématem, jak by se dalo očekávat u historizujícího folku.

Křížový král

Můj pane, pojď klidně dál, neměj strach, že mě dnes překvapíš,
když naposled jsi tu stál, toužil jsi pozvednout Kristův kříž,
dálky, ty bývaly blíž, než jsi mi ukázal záda,
mladý byls', já byla mladá, dál pojď, dnes uz smíš.
Víš, podivný je tu řád, bláto a slepice na hnoji,
zdá se, že není oč stát, rány však blátem se zahojí,
až za tmy chodívám spát, nic mi tu není už k pláči,
hlíny hrst plameni stačí, má-li přestat plát.
Z tvých šatů zbyl jenom cár, střechou nám už dávno zatéká,
příteli, krásný jsme pár, láska nás jak šašky obléká,
křížový králi, jsi stár, ze škorní trčí ti sláma,
zčernala srdcová dáma, snídá suchopár.
Můj milý, pojď klidně dál, toužil jsi pozvednout Kristův kříž,
máš ho mít, vždyť sis to přál, vítá tě, snad se ho nebojíš,
dálky, ty bývaly blíž, po lásce marně se touží,
kříž, který hnil tady v louži, líbej, zvedej

Vondrovic spolupracoval s Marianovými i na dětském albu Písničky z Breptánie. Ostatně nejen že je autorem dětských knížek, jeho první textařské práce byly někdy kolem roku 1980 na písních pro děti byť z kategorie spíše vážné hudby. (Libreto k dětské miniopeře Zvířátka a Petrovští). Klíč už neexistuje. Loni mne ale Vondrovic mile překvapil na pašijovém projektu C&K Vocalu. Muzika je to pochopitelně dospělejší než u Klíče, Vondrovic si může dovolit i složitější textovou kompozici, ale zase je to důkaz schopnosti napsat text historizující i současný zároveň, tentokrát s pomocí hudebního skladatele Jiřího Cerhy.

Jeruzalém

Co je to za divný sen, tenhleten svět?
V němž k řeči třeba mít slov, k vidění oka a k napití chřtánu?
Jeden se druhému pod nohy motá, ve spleti běd.
Pro každou vůni musíme odervat květ,
dělení přísluší pánu, čtvrcení kmánu.
Je ale někde jedno nedílné zboží,
pěšinka mořská tam svítí, stačí jen jít.
Jediné jedno ze všech měst je město Boží,
má kouzlo nejasné, silné jak daleký cit.

Ref: Vivat, Urushalim, se zlatými střechami!
Privat místo pokoje se studnami s vínem.
Rostou tam olivy obsypané hvězdami
a sám Bůh je tam svým vlastním Synem.

Co je to za divný sen, tenhleten svět?
Kudy z něj ven? Jen pryč, jen pryč a v modru se ztratit.
Vykopnout z veřejí dveře, nemuset zpět.
Zarazit čas a slámě navrátit květ,
nemuset konečně kupovat, ani nic platit.
Je ale někde jedno nedílné zboží,
pěšinka mořská tam svítí, stačí jen jít.
Jediné jedno ze všech měst je město Boží,
má kouzlo nejasné, silné jak daleký cit.

Ref.: Vivat...

Co je to za divný svět?
Co je to za divný svět?
Co je to za divný svět?