Australák z Čech

V této rubrice představujeme textaře, kteří psali především pro jiné. Ať už proto, že sami vůbec nevystupovali, nebo že nebyli sólovými zpěváky a frontmany skupiny, pro kterou psali, a hráli v ní nějakou vedlejší roli, nebo kteří napsali významné množství písní i pro ostatní.

Karel Ulbert byl vědecký pracovník v oboru exaktních věd (fyzika, chemie), takže pokud nejste zrovna fanda do organických polovodičů, asi jste se s jeho bádáními (spolupracoval třeba s O. Wichterlem) nesetkali. Přesto určitě znáte něco z jiné oblasti jeho zájmu. Než Husák zavřel hranice, Ulbert byl rok na stáži v australském Brisbane. Okouzlily ho australské písničky a kultura vůbec a jako správný misionář se je snažil přenést do Československa. První počin, který jsem vypátral, je z roku 1974 a šlo o rozhlasové pásmo v délce téměř hodiny. Jmenovalo se Hopsej, Matyldo! S anotací „Pásmo lidových písní a veršů z Austrálie 19. století. Připravil a verše i texty k písním přeložil Karel Ulbert. Písně aranžoval a hudbu složil Josef Pech. Režie Jiří Horčička.“

Skutečným průlomem ale byla knížečka Oheň z dříví eukalyptu z roku 1977. Šťavnatě a zpěvně přeložené písně od protinožců vydala Mladá fronta a kromě jiných je objevili i Greenhorni – Zelenáči. Tak vzniklo jejich stejnojmenné australské country album, z něhož mnoho písní žije dosud.

Chajda kůrová

(The Old Burk Hut)  

Chajda kůrová
Je Bob mý jméno říkám vám, jak před váma tu jsem,
já zažil jsem už všelicos, když křižoval jsem zem,
já kdysi byl i bohatej, teď trop jsem pánbůh ví.
Živí mě teď moje obec v chajdě kůrový.

Jen jeden škopek dostal jsem, prej nemůže víc bejt,
ten slouží na čaj, na maso, či když chci nohy mejt.
Dál kotlík mám a žejdlík se šálkem, všechno fórový,
každej ale cení kuchyň v chajdě kůrový.

A z nábytku v ní nejni nic než bedna od ginu,
tu používám k sezení a jako spižírnu.
A kdo by její víko zved, má kouzlo hotový,
mouchy budou ho hnát kolem chajdy kůrový.

Jak něžnej vítr provívá tu každou skulinou,
když prohání se kolem chajdy letní krajinou.
A dveře mají pokroucený trámy futrový
- zadušením neumřu tu v chajdě kůrový.

To v zimě je zas jiná rozkoš v mojí chajdě žít,
když přijde slota, vítr hučí, nebo začne lít.
I saze vyrvou z komína ty deště surový
- černej pepř na maso dají v chajdě kůrový.

Je macatejma blechama ta chajda prolezlá,
když po ní plácneš, prskne na tě, jako kočka zlá.
A včera hrály karty o to, blechy čertový,
která po mně drápkem sekne v chajdě kůrový

Mnohem později na tuto spolupráci navázaly další projekty Zelenáčů s využitím Ulbertových textů. Zejména odnož kolem Mirka Hoffmanna na albech Písně s vůní eukalyptu (1993) a Australské příběhy (2007). Hoffmann si někdy texty upravoval, někdy neznal původní melodii, nebo se mu nehodila, tak si napsal novou. Upřímně řečeno, tyto novější pokusy na úspěch Ohně nenavázaly. Část repertoáru na nich ale je shodná s legendární Greenhorní deskou s Vyčítalovým obalem.

Cesta k Hoganový soutěsce

(The Road To Hogan´s Gap)

Víš, přes potok pak pojedeš, přes rozvalenej most
a podle něj ne více než dva hřbety hor a dost.
A vzhůru po těch hřebenech se dej pak cestou vést.
Dvě ovčí stezky stranou nech, ty mohly by tě splést.

Jen potoka se vpravo drž, pak rovně snaž se brát,
až uvidíš, tam co je strž, pár tyček na nich drát.
Tam leží mrcha kobyly, co prask jí v pádu hřbet,
no, uvidíš jí za chvíli, tou cestou musíš jet.

Dál pod žulovým útesem, kde leží z káry vrak,
dva ostrý hochy pod lesem, tam trefit musíš pak.
To musíš střílet nakonec, či dát se zabít sám.
Tak snaž se vyjet na kopec a braň se radši tam.

V půl cestě je vůl Hoganů, jak pad a začal hnít.
Pak napravo! Sic v tu ránu bys koně nezachyt.
Pak nalevo se otočíš, půl dne tak jedeš dál
a k svačině pak jistě již bys před branou mu stál.

Že hned se vidět nedává, to moc tě nesmí zmást,
on prvně vždycky vyčkává, zda všechno nejni past.
Já radil bych ti, kdybys moh mít koně zblízka vrat,
tam v okolí je drsnej hoch, tak musíš pozor dát.

Sem chlapi táhnou ze všech stran mok jeho vychutnat.
Když stoupnou k pípě, stojí tam, no dokud můžou stát.
A v neděli to vrcholí, jak mouchy lížou čep
a samý živý mrtvoly pak zaplňujou sklep.

A když dá někdy náhoda, že přijde cizinec,
tak tančí celá hospoda, jó nejni přes tanec!
Je řečnění, boj se zpěvem, co víc bych ti jen řek,
když dlouhán začne s projevem, no to je požitek.

Tu od mostu muž otočil svý koně čelem zpět
a nohou nikdy nevkročil, kde strměl horskej hřbet.
On prostě zjistil v tu chvilku, že necítí se fit.
Měl Hoganovi obsílku a výměr doručit.

Zbled představou, jak sjíždí sráz a viděl u těch skal,
tu kůži svou u volský hnít, jak značku, kde má odbočit,
ten kdo tu jednou půjde zas kol mrchy a pak dál.
 

Po Ulbertových australáckých textech sáhli občas i jiní. Na pradávném EP Hop tropů najdeme Ovce.

Ovce

Jsou už ovce ostříhaný a jsem s vlnou v městě sám,
ád bych si tu ženu našel, to vám, hoši, povídám,
všechno, co má nohy dvě, láká zrak můj toužící,
třeba jenom malej klokan, jen když háže zadnicí.

R:

Tak jen zabal ten svůj krám, koukej, ať jsme venku už,
já na venkov tě vezmu a ukážu ti buš,
lepšího co můžeš chtít, šanci ber a jen to zkus,
pojď a začni kočírovat ten můj dobrej volskej vůz.

Já mám, hoši, prachy na vůz, bude s velkým spřežením,
a já budu spokojenej hnedka, když se ožením,
už jsem vzkázal do věznice, prej si můžu vybrat kus,
nemam váhat s offsiderkou, když mám dobrej volskej vůz.

R:

Žitnejch placek s hovězinou, jó, těch obstarám si dost,
pudink v škopku navaříme, a ten bude prostě skvost,
všichni známí můžou tančit, pěkně šlapat volskej trus,
k tomu budou zvonce zvonit, ty, co zdobí volskej vůz.

R:

Spoustu dětí naděláme, a na to my chceme dbát,
že tu bude macek Maggie a s ní dlouhonohá Pat,
že tu bude pružnej Joe, taky nezdolnej kluk Mike,
moji milí Australáci, přece máme na to cajk.

Ulbert se nebál zaplnit text nejen australskými reáliemi z říše zvířat a rostlin, ale i zeměpisnými pojmy, které nám naprosto nic neříkají. Přesto to fungovalo a funguje. Máme pocit, že tohle je Austrálie. Země drsných lidí se zvláštním smyslem pro humor. V následující písni Jan Vyčítal vychrlil neuvěřitelné množství slov. Proto si ji asi málokdo zapamatuje natolik, aby ji zařadil do repertoáru. Ale na albu se na ni vždy těším.

Johnsonův protijed

(Johnson´s Antidote)

Kdesi blízko Hadí řeky, kde maj' tábor honáci,
kde jsou hadi jedovatí bez ohledu na ráci,
kde moc často kuchař zjistí, hrůzou celý pobledlý,
že má zase přivařeno tucet plazů do knedlí,
tam, kde místní lidí chodí jako těžkooděnci,
kde jsou k smíchu škorpióni nebo volští mravenci,
kde je více druhů zmijí, než kdy vůbec někdo čet',
tam to bylo, kde Tom Johnson vynašel svůj protijed.

Trochu divný byl Tom Johnson, zdejší novousedlík,
bál se hadů, bál se smrti, nepomoh' mu nijak zvyk,
jak tak chodil po pozemcích mezi hady s nechutí,
 stále hledal zázračný lék, co by léčil uštknutí,
 Když šel kolem řeky Muky, řekl mu tam Billy King:
 "Had když kousat velká člověk, ten bejt rychle mrtvá, pink!,
 had když kousat do  goana, ať mě zabít silná hrom,
 goana, ten chytrá ještěr, živ bejt, von sníst malá strom!"

"To je vono," vykřik Johnson, "pojď a ukaž mi ten keř,"
 Billy King byl právě líný, prý až zítra, čert mu věř,
 slovo k slovu naučil se Johnson všemu nazpaměť,
 pak se honil za ještěrkou, aby získal protijed,
 když se jednou kolem řeky ploužil pěkně ztahaný,
 spatřil zápas tygří zmije a dost velké  goany,
 válely se, kroutily se, kousaly se v boji svém,
 najednou ten ještěr zhltnul zmiji komplet s ocasem.

Všechno viděl starý Johnson bez dechu a přetiše,
 jak se ještěr plazí na břeh s boulí hada na břiše,
 jak se klidně olizuje, štípe listí na keři,
 přesně jak to Billy říkal, a pak se mu nevěří,
 velký jásot Johnsonův se nad hladinu řeky zved':
 "Mám to štěstí, pad' jsem na to, tady je ten protijed,
 tady je ten grand-elixír, rozluštil jsem záhadu,
 dvacet tisíc lidí hyne ročně jenom vod hadů!"

"Peníze a slávu získám, lidi se sem povalí,
 budou na mě zbožně zírat, budou zpívat pochvaly,
 věci znalci v tisícovkách budou k Muky uhánět,
 všichni budou zlatem platit za ten slavnej protijed,
 delíriem postižený budou mít teď naději,
 který vidí z chlastu hady, jak se kolem kroutějí,
 myslí jenom, že je vidí, budou tedy zdrávi hned,
 když se jenom podívají na Johnsonův protijed!"

Potom běžel do muzea, kde byl místní učenec:
 "Ouředně se chci dát uštknout, demonstrovat svoji věc,
 ať je had tak jedovatej, že mu říkaj' slizkej brach,
 tak mi vůbec neublíží, nemám z toho žádnej strach,
 hadi jsou teď zastaralí, i když hnusní napohled,
 vod tý doby, co jsem na ně vynaleznul protijed!"
 Vědec řekl:"Smrt když chcete, prosím, klidně na to jdu,
 máte-li stín pochybnosti, zvolím jinou metodu!"

"Nejdřív zkusíme to na psech, had ať uštkne dvojici,
 aplikujte svému psovi ten váš extrakt léčící,
 přežije-li vaše psisko a to moje zcepení,
 tak je vaše léčba dobrá, doufám, že jsme smluveni!"
 Brzy přišel Johnson se psem, na šňůře ho za krk ved':
 "Stampe, my jim ukážeme, co je pravej protijed!"
 Oba psi pak obdrželi plnou dávku z hadích žláz,
 Johnson nalil extrakt psovi, který jazyk povypláz'.

"Dívejte se," řekl Johnson, "dvacet minut uplyne,
 Stamp tu bude běhat kolem, vaše čubka uhyne!"
 Johnsona však po té době zachvátila němota,
 Stamp je tuhý jako biftek, čubka plná života,
 vědec letěl zkusit drogu, hrůzou chvěl se na těle,
 náprstek hned zabil pštrosa, lžička stačí na tele,
 všichni hadi v celým světě nezpůsobí tolik běd
 jako galon šmejdu z listí - slavný Johnsonův protijed!

Kdesi blízko Hadí řeky, kde maj' tábor honáci,
kde jsou hadi jedovatí bez ohledu na ráci,
šlape v plazech starej Johnson, někdy se i brodí v nich,
střílí ale po  goanách, hnusných prý a podvodných,
Billy King se nezdržuje poblíž Muky na dohled,
nevábí ho zřejmě téma " goana a protijed".

Karel Ulbert neměl výrazné literární ambice. Zjistil jsem, že psal i drobné literární útvary pro radost blízkým, že občas přeložil i nějaký ten text pro jejich potřebu (Paula Simona). V jeho bibliografii kromě odborných statí najdeme jedinou knížku Oheň z dříví eukaplyptu. Ale ona, a písničky podle ní Greenhorny natočené, pomohly mně (a nejenom mně) objevit Austrálii.