V této rubrice představuji textaře, kteří psali především pro jiné. Ať už proto, že sami vůbec nevystupovali, nebo že nebyli sólovými zpěváky a frontmany skupiny, pro kterou psali, a hráli v ní nějakou vedlejší roli, nebo kteří napsali významné množství písní i pro ostatní. Josef Prudil vstoupil do povědomí příznivců portovních žánrů především jako konferenciér Poutníků, nejlepší bluegrassové kapely osmdesátých let, se kterými jezdil patnáct sezón. Po příchodu Roberta Křesťana na začátku osmdesátých se stal textařskou dvojkou v kapele (ještě před tím ale pro ně otextoval třeba Deset korun). Folkaři na bluegrassové texty zpravidla hleděli dost s despektem, platilo, že text nesmí u bluegrassu především muzice překážet. Právě díky Poutníkům tento předsudek definitivně padl. Josef Prudil (* 7. 10. 1945) vystudoval v Brně na pedagogické fakultě češtinu a dějepis, od mládí veršoval i ochotničil, a před tím než zakotvil u Poutníků už uváděl dost “portovních” festivalů. Méně se ví, že byl v té době vlastně mnohem věhlasnější textař než Robert Křesťan. V roce 1976 otextoval celé album Hledání radosti brněnským rockovým Junior (Speakers). Bohužel, tragická autonehoda tuto spolupráci ukončila. Prudil byl textař kultivovaný, schopný napsat na melodii text, který nevypadal jako výsledek úporného “křížovkářského” úsilí v duchu krátká, dlouhá, krátká. I když Poutníkům psal prakticky až do konce života, našel si dalšího stabilního spoluautora v Daliboru Štruncovi a jeho Cimbal Classicu napsal řadu stěžejních textů. Občas přispěl i někomu dalšímu, třeba Fragmentu, Drive, Nezmarům nebo Pavlíně Jíšové krásným překladem písně izraelské písničkářky Naomi Šemer Jeruzalém ze zlata.

Horský vzduch čistý jak víno
ve větru stmívání
 přináší borovou vůni
a ze všech míst zvony zní
Ticho stromů a bílý kámen
ve spánku objímá
to město až k bolesti krásné
co v srdci svém zeď má

R: Jeruzaléme ze zlata
z mědi a záře tajemství
pohleď i já jsem jeden z tónů
všech písní tvých

Jerušalajim šel zahav
vešel nechošet vešel or
halo lechol - širjájich
ani kinor
Smutek sedá na trh prázdný
a k vyschlým cisternám
jen lítost chodí starým městem
k hoře kde stával chrám
V jeskyních tisíc sluncí zhaslých
jen vítr rozdmýchá
nemohu jít k Mrtvému moři
nemohu jít do Jericha

R: Jeruzaléme ...

Ať mi jazyk můj na patro přilne
a ruce neslouží
když zapomenu tvoje jméno
budu pít hořkou vodu z kaluží
Jak sabra která vprostřed pouště
vždy znovu rozkvétá
tak budu já o tobě zpívat
Jeruzaléme ze zlata

R: Jeruzaléme ...

Tak málokdy a přece zázrak
zeď je zhroucená
Šofar volá na horu chrámu
na trh a k plným cisternám
V jeskyních tisíc sluncí září
až téměř nedýchám
a mohu jít k Mrtvému moři
a mohu jít do Jericha

R: Jeruzaléme ...

Z písní poutnických považuji za nejsilnější Hotel Hillary (hudba Jiří Pola) se zřetelným autobiografickým nábojem, který skutečně vznikl pod dojmem smrti blízkého člověka.

Hotel Hillary

Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,
máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám,
jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný.
A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
zahodili lampióny a našli hospodu,
ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.
Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
a cenzoři nám kázali vo správným umění.
A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.
Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
zahodíme lampióny a najdem hospodu,
a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejváa ta nám zbejvá.

Podobně z osobního prožitku vychází další poutnický text intimní Osmiramenný svícen (rovněž s Polovou hudbou), věnovaný jeho manželce Zuzaně.

Starý dráty rezavý rukama lámu
A tvůj strach se rozplývá jak v mlze dým
Svíci zažehni za obnovu chrámu
První ve svícnu osmiramenným
Tvoje blízkost je mírou všem dálkám
O nichž léta jsem nad mapou snil
Já přes moře brával to zkrátka
Cesta za tebou trvá mi dýl
Vlasy svý když rozčešeš rychle se stmívá
Když se vysvlékáš zlehka snáší se sníh
Za svým něžným úsměvem skrýváš
Smutek všech očí židovských
Spolu zůstanem po sedm nocí
Naše touha nás nenechá spát
A když zapálíš poslední svíci
Osm plamenů v nás bude plát

Josef Prudil spojil poslední dekádu svého života, ukončeného náhle 3. dubna 2008, s prací v Českém rozhlase Brno. Za takovou poetickou úklonu na rozloučenou můžeme považovat jeho text pro Simbal Classic Přátelé moji milí (hudba Dalibor Štrunc). A všimněte si, jak Josef dokázal pracovat s různými vrstvami jazyka. V našich ukázkách to je hovorová čeština, knižní, archaizující jazyk i čeština současná spisovná.

Přátelé moji milí snad jsme se neztratili
snad jsme se neztratili přátelé moji milí
kdo ví kdy najdem chvíli správnou k dalšímu setkání
všechno je najednou tak dávno a nejsme k sehnání
Vnoření do starostí žijem jen budoucností
žijem jen budoucností vnoření do starostí
a víra že nám v čase příštím půjde to snadněji
je hezky napěněnou tříští na proudu nadějí
Hladinou rozbouřenou plujeme za vidinou
plujeme za vidinou hladinou rozbouřenou
doufáme že už zanedlouho štěstí se unaví
nesení pošetilou touhou slepí a váhaví
Vidíme jenom ty své hodiny předbíhavé
hodiny předbíhavé vidíme jenom ty své
a podle nich se předbíháme v létě jsme Vánoční
o pět let napřed jasno máme v hodině půlnoční
Tolik nám chybí jen ten jediný ztracený den
jediný ztracený den tolik nám chybí jen ten
to kvůli němu nestíháme loudat se po stráních
v potoce hledat modrý kámen poslouchat klekání
Do nebe zahledění dočkat se rozednění
dočkat se rozednění do nebe zahledění
Větru co domů popohání svá stáda beránků
vysvětlit co je milování pak padnout do spánku
O kráse milování mluvit do usínání
mluvit do usínání o kráse milování
to všechno bylo kdysi dávno touha i zklamání
snad najdeme tu chvíli správnou pro další setkání
Přátelé moji milí snad jsme se neztratili
snad jsme se neztratili přátelé moji milí

I když asi ještě není úplně katalogizována jeho textařská práce, bude těch textů pod stovku. Ale je mezi nimi celá řada písní krásných, které je radost poslouchat, byť se do té radosti otiskne trocha melancholie.