Zpíval ve VUSu (Vysokoškolský umělecký sbor) bas a seznámil se tam s Oldřichem Ortinským a Dušanem Vančurou. Odtud už nebylo daleko k tomu, aby mu Jiří Tichota nabídl napsat něco pro Spirituál kvintet. Nakonec těch písní bylo asi třicet. Řadu dalších otextoval pro Karla Zicha a sem tam i pro někoho jiného. Se Spirituál kvintetem občas i vystupoval, i když nikoli jako zpěvák (sám se o svém zpěvu nevyjadřuje nijak lichotivě), ale předváděl, jak dokáže za necelou čtvrthodinku na tři zadaná slova napsat svižnou a vtipnou báseň.

Přes třicet let pracuje v Českém rozhlasu, jako autor i moderátor. V sobotu laskavým hlasem uvádí Dobrá rána na Praze. Po roce 1989 vedl redakci vysílání pro krajany v zahraničí. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze a postgraduálně i Fakultu žurnalistiky. Odborné zaměření na teorii komunikace. Patří k uznávaným odborníkům v oblasti vztahů k veřejnosti, zejména v problematice krizové komunikace. V roce 1981 mu vyšla antologie zpívajících básníků 60. let Víc než jen hlas, kterou připravil s Jiřím Vejvodou. Tu ale nelze zařadit mezi písňové texty, protože metrum českých překladů nekoresponduje s původními melodiemi. V tomto století vydal dvě knihy – útlá básnická sbírka Ozvěna tenká jako vlas (2004) je zřejmě nejprodávanější původní poezií v tomto století, loňská kniha Blažení je kombinací poezie a kratších próz a rovněž je komerčně úspěšná.

Do galerie textařů si zaslouží zařazení jako autor mnoha nesporných hitů pro Spirituál kvintet. Na jeho textech je vidět, že vlastně jde o dva překlady zároveň: jednak z angličtiny do češtiny, a jednak z jedné kultury do druhé. Nejen, že za bývalého režimu byla některá slova víceméně tabu, aby mohl text vyjít na desce (sám jsem vtipkoval na téma, že slovo anglicky znějící jako Džízus se nejlépe přeloží jako Žízeň), ale ani vztah k víře nebyl u nás stejný jako u amerických černochů, ani zpívat o dřině na plantážích nebylo to pravé. Vedle Vančury a Tichoty tak Novotný pomohl vytvořit jakýsi překladatelsko-textařský kánon, kterého se drželi i autoři pozdější.

Novotný vládne kultivovaným jazykem, dokáže ctít rozdíly mezi tím, jde-li o původem jednoduchou lidovou skladbu nebo složitější umělou kompozici a dokáže napsat píseň do pointy. Například v textu písně Kilimandžáro pro Karla Zicha ji zvládl takto (úryvek):

Voláš mi téměř každý den
máš pro mě tisíc krásných jmen
chceš se mnou vzlétnout i někam výš
nic víc než úspěch nevidíš
ty vůbec neznáš ostych a trému
ta nás dva nese do extrémů
prostě máš touhu se mnou jít
až na Kilimanžáro
prostě máš touhu se mnou jít
až na Kilimanžáro.
Ta vášeň tvá ta mě nutí klít
já nevím zač se mi chceš stále mstít
prostě máš chuť se mnou jít
až na Kilimanžáro
a tam mě nechat být

(hudba lidová)

Dívka loudá se vinicí,
tam, kde zídka je nízká,
tam, kde stráň končí vonící,
si písničku někdo píská.
Ohlédne se a "propána!",
v stínu, kde stojí líska,
švárného vidí cikána,
jak leží, písničku píská.
Chvíli tam stojí potichu,
 písnička si jí získá,
domů jdou spolu ve smíchu,
je slyšet cikán, jak píská.
Jenže tatík, jak vidí cikána,
pěstí do stolu tříská,
"ať táhne pryč, vesta odraná,
groš nemá, něco ti spíská."
Teď smutnou dceru má u vrátek,
jen Bůh ví, jak se jí stýská,
"kéž vrátí se mi zas nazpátek
ten, který v dálce si píská."
Pár šidel honí se po louce,
v trávě rosa se blýská,
cikán, rozmarýn v klobouce,
jde dál a písničku píská.
Na závěr zbývá už jenom říct,
v čem je ten kousek štístka:
peníze často nejsou nic,
má víc, kdo po svém si píská ...

Victor Jara / František Novotný

To, co zbývá, lásko, to není tak málo
To není jen loučení, jenom pár mých řádků, Manuel
To, co, lásko, zbývá, je tisíckrát víc
víc, než rána krátká, víc, než řada křížů
A těl a těl a těl a těl a těl, já vím, co nám zbývá
Má píseň je víc, než kámen a hlína
Mým dětem ji zpívej, den už uhasíná
A ty stále krásná pláčeš za tou bránou, můj lístek už končí
Já chtěl ti jen říct
To, co zbývá, lásko, je naděje zítřků
To není jen loučení, jenom pár mých řádků, Manuel
To, co, lásko, zbývá, je tisíckrát víc
To chutná jak svítání, skončí salvy tanků
A děl a děl a děl a děl a děl, já vím, co nám zbývá
Má píseň je víc, než kámen a hlína
I když ústa mlčí, každý z nás ji zpívá
A ty stále krásná pláčeš za tou bránou, můj lístek už končí
Já chtěl ti jen říct
To, co zbývá, lásko, to není tak málo
To není jen písmen pár podepsaných jménem Manuel

K dalším hitům pro Spirituál Kvintet patří jeho texty tradicionálů Nejdelší vlak (Who´s Gonna Shoe) a Krutá válka (Cruel War), umělé skladby Dým, jen dým či Černošské gheto (In the Ghetto) a historizující texty Svatební košile (nápěv ze 17.století), Carmina amorosa (žákovská koleda z 15.století) či Pavana za deset švestkových knedlíků (nápěv ze 16. století).

Z písní goseplových a spirituálových bych uvedl vánoční Mou dobrou zprávu hlásej (Go Tell It On the Mountain) a klasiku z největších Nadějí, láskou i vírou (Give Me that Old Time Religion). Posledně zmiňovaná má pochopitelně i jiné české verze, ale ta Novotného (která za bývalého režimu pochopitelně na deskách nevyšla) mi přijde právě důkazem, jak přeložit z kultury do kultury slovo víra:

R: Nadějí, láskou i vírou,
nadějí, láskou i vírou,
nadějí, láskou i vírou
se píseň může stát.
Já když bejval ještě dítě,
táta řek: "Čas naučí tě,
že naději máš vždycky, dítě,
a to bys měl snad znát."
Dnes tvým krokům kámen brání,
píseň tvá však nemá stání,
dnes tvým krokům kámen brání,
pojď na cestu se dát.
Vím, že láska neumírá
tomu, kdo ji neodpírá,
vím, že láska neumírá,
tak neboj se mít rád.
Kdo má cíl a kdo je v právu,
kdo má víru, nechce slávu,
kdo má cíl a kdo je v právu,
ten může s námi hrát.
Osud těm, kdo v pravdu věří,
rukou spravedlivou měří,
jenom ten, kdo v pravdu věří,
ten může klidně spát.

R: Mou dobrou zprávu hlásej,
vrátil se den, kdy písně zní,
mou dobrou zprávu hlásej,
vítej čas vánoční.
Pojď úvozem i strání,
 teď vím už, kam se dát,
zář, hvězdná zář nás chrání
a v dálce slyším hrát, haleluja!
Dál půjdem cestou známou,
jít s námi každý smí,
k té stáji kryté slámou,
kde dítě malé spí, haleluja!
R: Mou dobrou zprávu hlásej,
vrátil se den, kdy písně zní,
mou dobrou zprávu hlásej,
tu zprávu vánoční.

Jiří moravský Brabec
Folk 2/2010

HOME