Milan Jablonský – pro kapely i písničkáře

S Milanem Jablonským jsem se poprvé letmo potkal koncem osmdesátých let. Tehdy vystupoval ve dvojici s Františkem Kaslem. Bylo to takové klubové duo typu písničkář a literát. František hrál písničky a Milan četl básničky a jiné krátké útvary. To dělalo víc podobných dvojic, ale málokomu se povedlo prorazit až na prkna divadla Rokoko. Ty Frantovy písničky byly s Milanovými texty a později vyšly na CD Co se má. Počátkem devadesátých let Milan stejně tak po textové stránce vytvořil repertoár Jiřímu Zipovi Suchému. Výsledek je zachován na CD Takový suchý písničky, a je to taková příjemná kombinace lyriky a komiky. Vybral jsem písničku Holky s mým oblíbeným veršem „až ňadra poskočí a udělají pink“.

Holky 

jsou holky saně holky vyplašený laně
jsou holky barvy bronz a barvy pivní sýr
holky co nosí vpředu nukleární zbraně
i holky mužatky které si holí knír
jsou holky roznožky jsou holky rádodajky
holky co celou noc dělají drahoty
a holky slepice jak z Krylovovy bajky
ale žádná věř mi neumí být nahá jako ty

na stolku obligátně zapálená svíčka
a ještě nenamíchám ani první drink
a už tak samozřejmě vyloupneš se z trička
až ňadra poskočí a udělají pink

jsou holky přízemní a holky pořád v letu
a holky žirafy co nestačí jim strop
holky co umí prodat každej úsměv světu
a holky nenápadný jako ptačí zob
jsou holky kočky který fotí Jadran Šetlík
jsou holky študovaný na tři životy
a holky jednoduchý jako prázdnej světlík
ale žádná věř mi neumí být nahá jako ty

hladově kroužíš kolem jako lvice v kleci
která se chystá právě denní příděl sníst
na stolku obligátně každýmu dvě deci
jak říkáš pro chuť po litru jsem na odpis
jsou holky s kterýma by každej zůstal panic
a holky s kterýma to každej odnese
jsou holky co jsou sexy jen tak pro nic za nic
a holky co musí být sexy z profese

jsou holky dokonalý jak Ornella Muti
královny krásy rozhodnutím poroty
jsou holky kterým sluší každý pytel z juty
ale žádná věř mi neumí být nahá jako ty 

S Milanovou poetikou jsem se pak potkával nejen v písňových textech, ale i jako s kolegou v F&C. Milan pak přešel do teenagerského časopisu (a ještě před F&C měl krátkou epizodu s časopisem eroticky velmi explicitním). Mnoho písní napsal pro Bokomaru, vyberu dvě. Ta první je krásně epická.

Lustr nebo můra  

Měl sedmnáctou desítku a žízeň pořád rostla
a podobal se těžítku, jak seděl, čuměl do skla,
ani si nebyl ulevit, měl s sebou asi pleny,
za celej večer neřek' nic, jen šilhal do tý pěny.

Seděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami,
jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy,
pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra,
řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."

Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén,
kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen",
dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde,
a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede.

To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova,
jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova,
pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek,
napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek.

Tak bloumám ztichlým hřbitovem, v ruce s tím keřem růží
a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži,
tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra,
jméno a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."

Jablonský dělal léta kulisáka v Národním a Městských divadlech pražských. Uvádí o sobě sám, že divadlo je jeho celoživotní láska. Jako textař ji zúročil na monotématickém albu Bokomary Cenathálie, kde jsou jednotlivé písničky inspirovány divadelními hrami. Jediná, která se vymyká, je právě o kulisácích a vlastně o celém principu divadla. Mám ji moc rád, a jsem si vědom, že tohle lze napsat jen z opravdu prožitého materiálu.

Kulisácké requiem

Chrchlání kulisáků rozléhá se ránem
a tlamy kójí spolkly balkón z překližky
pod kterým večer stál Kristián se Cyranem
s pohledem k Romaně upřeným do výšky
všechno má značku všechno je tu předem dané
tady si nejde hrát na vadí nevadí
a světlo vrhá stín na barvy oprýskané
šprajcy a vrtíky se vprostřed hromadí

Venku mrzne a tady sálá prudce
ze stropu boďák jak ústřední topení
láhev Plzeň na nápovědní budcetomu
se chlapi teprv říká umění!

Mladičká milovnice to je pěkná dcerka
před zkouškou ráda si osahá repliky
přichází první herec za ním první herka
a ruský režisér nám říká Málčiky
postavte éto sem a tutoto zas tady
tak táhnu na jeviště kancelářský stůl
dorvu ho doprostřed a rejža z páté řady
řve na mě býstro býstro próba začne v půl

Pušky jsou vidle a pomeranče z pěny
věšáky s kožichy tu stojí za skálu
přenáším židle a kreslím na zem stěny
a kdyby něco sedím támhle v portálu

Blonďaté subretě padá kapesník z dlaní
a za ním následuje dramatické nic
pak vcházím já a říkám – paní nesu psaní
za stovku vám tu klidně zařvu z plných plic
inspice vzteká se že umělkyni cloním
na vás tu chlape nikdo není zvědavý
pokrčím rameny a dál si potem voním
zatímco umělci jsou mýdlem voňaví

Pak komik prodá svůj žertík číslo jedna
co našel na Nově a nebo v kanálu
káva je voda a sófa stará bedna
a kdyby něco sedím pořád v portálu

o pauze v klubu nejdřív všechno spraví panák
než herci vyčerpaně padnou do křesla
Dejte mi mattonku já jsem tak rozervaná
abych tu hlavní roli vůbec unesla
mattonku nanese pár drobných kapek na rty
a já si ke stolu odnáším dvanáctku
jsem taky rozervaný vykládám si karty
když teplé pivo zvolna pění na tácku

Nahoru dolů je všechno jenom jako
i Mistr Rösner říká ahoj Luboši
jdem čůrat spolu na dlaždičky Rako
a jsme v tu chvíli dva nejlepší kámoši

Všechno má značku všechno je tu předem dané
tady si nejde hrát na vadí nevadí
až pozdě večer se ten velký zázrak stane
až stovky diváků se dolů posadí
najednou vetře se tu vůně do všech pachů
reflektor schová omlácené kulisy
jen vzadu za scénou se zvedá oblak prachu
a v rozích portálů jsou pasti na krysy

Do dějin folku se Milan vepsal i tím, že vymyslel, založil a při životě udržoval Krychli – volné uskupení písničkářů, pro které psal scénáře, organizoval vystoupení a udržoval týmového ducha. Krychlí prošla řada písničkářů, ostatně fungovala nějak asi sedmnáct let. Z nejznámějších jmen: Jirka Zip Suchý, Vláďa Dobeš, Jeroným Lešner, Michal Knébl, Petr Sedláček, František Vlček a další. Jablonský při tom krychlovém zápřahu textoval pro různé kapely. Je například autorem textu Třináctá komnata, po kterém pražská trampfolková Sekvoj pojmenovala své album.

Třináctá komnata

Poslední klíč ten v kapse vadí,
třináctý klíč snad shoří v ní.
Smrt potká prý toho, kdo zradí,
kdo otvírá ty dveře poslední.
To každý ví, jak moc to svádí
a každý u nich prostál řadu dní.

Přes plot pro pár červivých třešní
už dávno přelez každý z nás.
Stačí říct pouze, že se to nesmí
a třináctý klíč najdem v kapse snáz.
Uprostřed zdí, zdi jsou těsný
a ve tmě nestačí záchranný pás.

Rozpadlý práh,
do tmy stín náhle sáh,
skřípavý stín
dvou netopýřích křídel,
židlí je víc než rukou
co jsi vztáh
a k oknu s mříží je třináct kroků.

Dál může jenom ten, kdo věří.
Ještě máš možnost zůstat stát.
Zůstat stát u zamčených dveří,
tu bláznivou hru nikdy nedohrát.
Dál může jen ten, kdo věří,
že tu cestu v půlce nejde vzdát.

Třináct je dnů, třináct je roků.
A cesta zpět je značená
z rozpadlých zdí děravých plotů
a třináctý plot spásu znamená.
Třináct je dnů, třináct je roků.
A třináct klíčů visí na stěnách.

Rozpadlý práh,
do tmy stín náhle sáh,
skřípavý stín
dvou netopýřích křídel,
židlí je víc než rukou
co jsi vztáh
a k oknu s mříží je třináct kroků.

Nemám přehled, kdo všechno Jablonského zpívá, vím, že třeba něco napsal pro Bluesberry. Na závěr jsem ale vybral něco jiného. Jablonský většinou píše texty, které nabízí ke zhudebnění. Ale dokáže napsat i na melodii. Pro Poutníky přepracoval do češtiny takhle jednoho Kristoffersona.

Poslední jízda (Casey's Last Ride)

Obrátil se na patě a v duchu řekl našla tě
už neschováš se před ní už se k tobě upíná
šel dál ve svých stopách obnažený všem těm pohledům
ve kterých i zoufalství se samo proklíná
tunel končí světlem které nesvítí a bliká
pak v tom světle prst se vztyčí jako černý kříž
někdo říká zůstaň vždyť ta nálož ještě tiká
ale on už stejně nedokáže sklonit hlavu níž

Vzpomínáš

vzpomínáš si ty starý blázne
řekla ti
že se jednou můžeš vrátit zas
možná to
nemyslela holka ani vážně
vrátíš se
a pak možná zastaví se čas

Vyšel ven a dostal hlad tak zelenou si musel dát
tam uvnitř každá z myšlenek se slévá v hustý vztek
chlapi sedí nad pivem a v očích mají divný chlad
když s horkou slinou pozorují nohy servírek
kam jinam se opřít když se pohled stále smeká
cítí se jak král když rukou sahá po rumu
a úzkost která dusí s každým nadechnutím heká
zůstává vzadu na patře jak absint z konzumu

Vzpomínáš

vzpomínáš si ty starý blázne
řekla ti
že se jednou můžeš vrátit zas
možná to
nemyslela holka ani vážně
vrátíš se
a pak možná zastaví se čas

Texty a básničky Milanovi vyšly knižně. Titul se jmenuje Něco k obědu, něco k večeři a dá se na internetu vypátrat. V poslední době Milanovy textařské aktivity nějak poklesly, ale on nás jistě ještě překvapí.