„Na konci koncertu zahraju Toulavého a pak skočím dolů z hradeb po "vašem umí", povídá Petr Linhart při zvukové zkoušce.

Stál přímo u cimbuří pod Bílou věží zámku Hradec nad Moravicí a skok po poslední písni vernisáže naší výstavy Barvy čtyř kontinentů by byl nejen efektní, ale i smrtelný.

O pár dní později se nás ptá redaktorka českého rozhlasu, kde jsme se Zdenkem Svánovským povídali o našich cestách i výstavách a prokládali to Petrovými skladbami: „a on ten Petr Linhart je opravdu autorem Toulavého?“

Zámek v Hradci nad Moravicí je kouzelné místo tvořící vlastně hned dva zámky – červený a bílý a také velmi rozlehlý a krásný park. Tomu všemu vládne charismatický kastelán a velký sběratel moderního umění Radek Přibyla. Jenže Radek musel na nutné jednání do Prahy zrovna v den vernisáže, což prý se mu nestalo za těch dvacet pět let co na zámku „vládne“. Zkusím se tedy na chvíli na otevření vernisáže převtělit do kastelána a přivítat lidi jeho jménem na zámku. Bude to ovšem těžké, to převtělení, kastelán má totiž na rozdíl ode mne vlasy. A navíc dlouhé.

Jak řeší Petr Linhart přemíru kšeftů

Na jednom webu zvoucím na naši výstavu se objevila informace, že na vernisáži výstavy Barvy čtyř kontinentů zahraje Petr Pithart.

Teda nic proti, ale politikovu písničkářskou tvorbu nijak podrobně neznám, takže se ptám Petra Linharta na vysvětlení. Prý Pitharta posílá místo sebe, když má moc kšeftů a nestíhá… Tak doufejme, že všichni kdo nevolili v posledních volbách lidovce nebudou muset opustit během koncertu hlediště…

Přichází spousta a spousta lidí, které vůbec neznáme a je to fajn, ale také se sešlo až neskutečné množství lidí, které člověk vidí strašně rád. Od empatického Arnošta Kleina s bezva manželkou, Arnošt je ředitel zemědělské školy a dokáže na ní udělat neuvěřitelné věci, Honzu Kubu z krnovské čajovny a skvělou vsetínskou sekci v autě řízeném Dušanem Trličíkem, který nám o dva měsíce později udělal nádhernou vernisáž ve Vsetíně, na níž nemám já, ani Zdenek, jedinou špatnou vzpomínku, teda lépe řečeno, nemáme na ni jedinou vzpomínku.

Ach, ta slivovice…

Během příprav potkávám mladý pár na chodbě bílého zámku a ty dvě čisté duše se mě ptají: "Mohli bysme se vzít?"

(Zřejmě mysleli, zda se mohou vzít tady na zámku.)

Tak jim říkám: "Proč ne, já nemám nic proti!", nevypadali, že by je to extra potěšilo, že jim nebudu sňatek rozmlouvat.

Bohužel jsem tím zazdil lepší fór, měl jsem říct: "fajn mládeži, dejte mi deset minut, pak budu mít chvíli a hned vás sezdám".

Jak se Petr Linhart podepisuje

Petr hraje skvěle, a jeho písně se na ten nádherný zámek, kde tvořil Beethoven, Liszt hodí naprosto dokonale.

Krásně tu letní atmosféru podmalovanou písničkářovými sudetskými inspiracemi zachytil skvělý fotograf Milan Mainuš ve fotoreportáži, která je doprovázena Sudétou, stačí zapnout bedny u počítače, případně povolit přehrání.

http://www.b4k.cz/wp-content/uploads/vernisaz-Hradec-nad-Moravici.pdf

Pozdě v noci ještě sedíme na lavičkách na zámku, s Dušanem Trličíkem a jeho ženou Renatou diskutujeme o stavu českého folku, i o tom, jaký je ten vysmívaný Honza Nedvěd skvělý melodik a jak je za to nedoceňován.

A fotografka Petra Lazárková, která nafotila z Petrova koncertu krásnou reportáž

( http://www.flickr.com/photos/petrusia1/sets/72157630999728500/ ) a o pár měsíců později bude mít v zámeckých sklepích výstavu svých fotografií inspirovaných tvorbou Jana Skácela, si kupuje od Petra Linharta desku a říká mu:

„Můžete se mi podepsat jako Petr Pithart?“

A pak poslední lahev francouzského picpoul de pinet u nás u krbu a spát. Nejednou se ovšem otevřou dveře, a pan Umělec inspirující se cestami po Sudetech říká svým měkkým hlasem: „Pánové, nestálo by za to tak povedený večírek zakončit kapkou něčeho ostřejšího?“

Vytahuju flašku slivovice od valašské fotografky a nalívám..

… ach, ta slivovice…

Jak nám to Karolína Kamberská objasnila

Pokud byste si chtěli tento navýsost příjemný večírek zopakovat,  jste zváni  ve čtvrtek 29. 11. 2012 na Masarykovu střední zemědělskou školu  v Opavě. Koná se vernisáž výstavy Barvy čtyř kontinentů s koncertem Petra Linharta a křtem mého nového fotokalendáře Cesty 2013. Více na www.B4k.cz

Jsme moc rádi, že ten velký večírek spojený s  výstavami  fotek a hlavně hromadou setkání s úžasnými  lidmi, pokračuje.  Krásně to vyjádřila Karolína Kamberská,  naše  spoluhráčka (nejen má a Petra Linharta, ale i známého publicisty Milana Tesaře) z trampské trash dance kapely Palec  Pražec.  Karolína nám coby písničkářka hrála loni v lednu na vernisáži výstavy v Krnově. Na videu z afterparty z mého tzv. „vinného  sklípku“ , kde u hořícího krbu dostala Karolína, zřejmě ze sauvignonu od Blahušků ze Šaldorfu, nějaké osvícení moudrostí a prohlásila:

„Teda byznys to není, ale sranda to je!“

 Tak tak…

Vašek Müller

Diskuse