Folková růže v Jindřichově Hradci aneb cesta do lepších festivalových časů

Teploměr v autě po celou předalekou cestu z Opavy až do Jižních Čech ukazoval něco kolem třinácti stupňů, což není až tak špatná teplota, pokud tedy zrovna není půlka července.

Kde jsou ti papoušci?

Jedem vystavovat naše fotky na festival Folková růže. Z přehrávače hraje Kronos Quartet s Kimmo Pohjonenem. Nádherná hudba, kterou prudím v poslední době kdekoho,  ale mám pocit, že je zrovna třeba tohle vypnout. Je to přeci jen dost severské,  venkovní slota stačí, nerad bych za chvíli viděl vedle cesty stádo sobů,  nebo tučňáky.

Zatím teda sice nesněží,  ale intenzivně lije.

Bráním se tomu, ale vkrádají se vzpomínky na loňskou Zahradu. Kolik stupňů to bylo loni začátkem července? Sedm?

Vzpomínám si na články v našich denících, tuším někdy tak koncem devadesátých let, které prorokovaly, že globální oteplování pokračuje takovým tempem, že děti za deset let nepoznají co je sníh a podobné hodně divoké horké vize.  No, jistý čas jsem tedy vyhlížel z balkónu přílet prvního papouška a plánoval rozjetí slušného byznysu s melounovými plantážemi na svazích Jeseníků. Nakonec jsem si ovšem raději koupil nové běžky.

Být ovšem pořadatel festivalu, který začátkem července málem promrzne, zvažoval bych, zda tyto články nejsou žalovatelné.

Jindřichův Hradec a vůbec Jižní Čechy jsou pro mě symbolem léta. Ale když parkujeme před vstupem do zámku, stále lije a oblíkám si bundu. Přichází Jupp, kupodivu v tričku a s úsměvem, to budou asi ty roky zkušeností s katastrofickým počasím na venkovních festivalech.

Potřebujeme  větší Temelín?

Tohle město je samo o sobě uměleckým dílem.  Skvělým.  Zámecké arkády nad Nežárkou taky stačí samy o sobě, prostě jde jen o to ten úžasný prostor nepokazit. Věšíme fotky a popisky a zatím chodí návštěvníci zámku, a ptají se, koukají, chválí a je to fajn. Taková výstava před výstavou. Jakási příjemná paní s námi tráví docela dost času a nabízí výstavu v Plzni.

Prší méně, ale pořád, vypadá to však jakoby to nikomu nevadilo.

Všichni kolem festivalu mají evidentně dobrou náladu a velké odhodlání .

Neuvěřitelně pozitivní osobou je Pavel Jarčevský, lítá, vyřizuje, zařizuje a přitom vypadá v pohodě.

Pár takových lidí a je celkem zbytečné stavět v Jižních Čechách nějaký další jaderný reaktor. Energie tady rozhodně nechybí.

Cítím tady něco, co už jsem fakt dlouho na folkovém festivalu necítil, žádné živoření z podstaty, žádná únava z opakování. Naopak. Později to skvěle vystihne Tomáš Hrubý ve své reportáži na Folktime  „

...přímo na hlavní scéně se mezi muzikanty a diváky vznášela jakási obrozenecká atmosféra „to je náš festival, my ho nedáme“..

To je přesné, a já k tomu dodám, že je to i taková aktivní a živá, tvůrčí atmosféra,

Jako by to najednou zase dostalo smysl a všichni to cítili.

Léto!

A najednou se vyjasní a z té norské sloty je krásný letní jihočeský večer.  Takže nějaká spravedlnost ještě existuje,  přece by to nějaký déšť všem těm nadšeným lidem nemohl zkazit?

Vernisáž nádherná, Jupp to skvěle uvádí, příjemní lidé a blesky blýskají  jak vzteklé (naštěstí ty na foťacích) -  sakra chlapi, kde jsou nějaké ty fotky? Nic se k nám nedostalo.

A potom do sebe rychle hodit nějakého panáka a na koncert. Teda kromě panáka bylo i víno na vernisáži a pivo na žízeň.

Nevím, zda ten nápad abychom ještě pohovořili k divákům na hlavní scéně byl šťastný, každopádně se posluchači dozvěděli, že fotky z Antarktidy hned tak nebudou, neboť tento kontinent vynecháváme, jelikož  to ani přes globální oteplení  nevypadá, že by tam v nejbližší době vyrašila vinná réva, a taky, že Zdenek jezdí nejraději do Asie, neboť je tam za čahouna.

Petr Sedláček k tomu říká: Vy asi Zdenka nevidíte!

Pravda  v basketbalové lize by si asi nezahrál.

Pak kapitán morgan s Juppem a Hankou, všichni jsou uvolnění  jak už je dlouho nepamatuju, a moc mě to těší.

A o pár hodin později sedíme v hospodě na prvním nádvoří s Petrem Sedláčkem, kolem jihočeská renesance a taková ta festivalová noc, když doznějí poslední tóny, ale ještě není žádný důvod jít spát.  Teda kolem třetí ráno se jeden důvod jít spát přeci jen najde, ten mizerný rýňák od Templářů, Petr ho odmítal od začátku, já v té nadšené náladě z celé Folkové růže podlehl pocitu, že na světě se vlastně asi ani nevyskytuje špatný ryzlink.  Vyskytuje!

 Další ze skvělých setkání tohoto léta, proč jsme se vlastně s Petrem na všech těch Zahradách a spol. míjeli, když muselo být i s reakcí v různých diskuzích jasné, že si budeme rozumět?

Tož doufám, že bude ještě strašná spousta možností někde pokecat u sklenky a dobré muziky.

Kdo nelíže není folkař

Ráno další opojení letním Jindřichovým Hradcem. Cestou  k  autu míjíme hladové okno, kde se na ceduli (zřejmě majitel) kasá:

„Mám nejdelší párek v Jindřichově Hradci!“.

Vzpomínám si, že před několika lety bylo před místní cukrárnou v době konání festivalu toto klíčové a objevné sdělení:

„Kdo nelíže není folkař!“

Chápu, když bydlíte v tak hezkém městě, nějak si to prostě asi kompenzovat musíte.

Litovel!

V Národním muzeu fotografie krásné fotky  a ještě krásnější prostor, který je totálně naplněný lidmi poslouchající soutěž písničkářů. Zájem, nadšení, žádná strnulost.  Krása a další umocnění pocitu, který jsem se neuměle snažil popsat já, který lépe popsal Tomáš Hrubý a hezky ho vyjádřil z pódia hlavní scény i Honza Brož z Devítky.

Na chodbě stojí Ivo Cicvárek, jistou dobu jsme si na něj se ženou pěkně ponadávali. Napsal totiž píseň Litovel, kterou najdete na albu Panoptikum. Teda ne, že by ta píseň nebyla povedená, to opravdu je, jenže se stala hitem mých dětí, které Litovel vyžadovaly pouštět stále dokola v autě, až do zblbnutí.

A hulákají ji i samy bez podpory CD a mimo automobil. Uááá!

Ale chápu, že nejsme v Rusku, tudíž nemůžeme nikoho trestat pro jeho tvorbu, takže žádné dva roky natvrdo jako Pussy Riot, jen jsem autorovi sdělil, že má na kontě takový hit předškolních dětí!

To nejlepší nakonec

Pan Sochař Andrle má jeden moc hezký zvyk, vždycky zve někoho z účinkujících do své restaurace na speciální menu.

Galerie a restaurace je ve starém špejcharu na okraji jihočeské vesničky Dolní Skrýchov u Jindřichova Hradce.

Pan sochař sám vaří indickou a čínskou kuchyni, je velmi zcestovalý a výborný společník na pokec.

Netouží po velké propagaci, vaří jen pro radost a pro ty co si to umí vychutnat a nechce se dostat do stavu "kdy by furt vařil".

Galerie má výstavní program na několik let dopředu naplněný, a hlavně - to jídlo je fantastické,  jak obě polívky, tak kachní maso rozplývající se na jazyku, hovězí na zelenině atd.

Nádhera.

Nejlepší a nechutnější gastrozážitek z Česka a navíc velmi osobní a příjemně neokázalý.

viz. galerie špejchar zde:

http://www.josef-andrle.cz/  úžasný tip na letní výlet.

Dávám Mistrovi nabídku: Nechtěl byste se přestěhovat někam blíž k Opavě?

Prej ne. 

To žrádýlko by stálo i za zvážení nějaké formy teroristické akce zahrnující sochařův únos.

Slunce

Před více než sedmi lety jsem psal v Lichém pátku číslo dvacet o obavách, zda nenastává  soumrak festivalů jak jsme je v té době znali.

V ten červencový víkend ovšem vyšlo nad Folkovou růží slunce.

Zatanči!

A pak o týden později mám být zároveň na tenisovém turnaji v Chuchelné a zároveň na vernisáži výtvarnice Ivy Dedek v čarokrásné oranžerii na zámku v Raduni.

Řeším to logicky laxnějším přístupem k tenisovým zápasům a cítím se jak ligový fotbalista. Ti za to ovšem dostávají prachy.  Vernisáž je ale nádherná a mimo jiné tam tančí baleťáci ze Slezského divadla. Moc se mi to líbí!  Za pár dní máme vernisáž na zámku v Hradci nad Moravicí a něco takového tam chci taky.  Šance, že se narveme do těch elasťáků a zkusíme přesvědčit mistra Harapese, ať nás do té doby naučí tančit, není moc velká.

Vystoupí nám tam ovšem Petr Linhart se svým projektem Sudéta, tak ho zkusím přesvědčit, zda by nemohl i zatančit!

 No, dám vědět příště jak to dopadlo,  zatím nabízím k prohlédnutí malou galerii z Folkové růže

http://zdenek-s.rajce.idnes.cz/B4K_na_Folkove_Ruzi_2012

a přeji taky takové až snově krásné léto plné úžasných setkání jako je zatím to mé.

Vašek Müller

Diskuse