Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

HOME

zpět na seznam

Lichý pátek Vaška Müllera


Pálavské střípky paměti
(aneb o jednom výletě s Víno - klubem, vose chodící po hlavě a těšení do Jindřichova Hradce)

Někde už jsem psal, že Pavlov je kousek Středomoří, nacházející se nějakým omylem na jihu Moravy. Víno, koupání, vápencové skály, renesanční a barokní domy, vůně, slunce... .Prostě u každé činnosti nastane nějaký omyl. Chyba v Matrixu. Jenom by mě zajímalo, jestli je chybějící kus Moravy co měl být zde, někde v Itálii nebo Španělsku. Parkujeme dole u kempu a ten pocit je hned zase tady, funguje to. Jo, Středomoří, chybí tady jen olivy. Všude jachty. Po cestě nám zpíval Robert Křesťan z přehrávače, že vždycky chtěl stavět lodě, prostě o té nekonečné životní touze se nepotopit. No, v Pavlově a s Víno - klubem, tady hrozí spíš utopení ve víně, se bojím. Nebo spíš těším?

Debata nad ožralou vosou aneb co to s člověkem udělá, když pije vodu?
Na Sonberku se dějí divné věci. Je to možné, že mi tak chutná muškát? Nebo je to trochu i tím výhledem a atmosférou? Napadá mě jestli je úplně normální, když tolik lidí středního věku, mnohdy nadprůměrného vzdělání se tak dlouho zabývá opilou vosou na stole. Snaží se holka chodit po hlavě. Doufám, že my dneska dopadneme lépe. Nebo aspoň ne hůře. Pozorujeme ji a zaníceně debatujeme. Uf. Doufám, že ta vosa nemá věštecké nadání.Veronika co pochází z Pavlova pije vodu. Hodně vody. Jak říkám, na Sonberku se dějí divné věci. Zdenek na ní kouká ještě zaujatěji, než předtím na ožralou vosu. A ptá se:„Hele, neříkalas, že vy v Pavlově vodu k vínu nepijete?“ Taky mám pocit, že jsem to někdy někde slyšel. Říkala to ve Francii? Nebo v Libanonu? Prý to jeden v Pavlově dělal, ale díky tomuto svému zmateného a nezodpovědně rizikovému chování předčasně zemřel. Pak jeden takový pošuk, co pil k vínu vodu, prý žil ještě v Dolních Věstonicích,ale vyhnali ho za hranice obce a pak utopili v nádrži. Veronika se z té vody snaží vykecat, ale moc se jí to nedaří. Holt má asi vypito málo vína.

Pokora k místu je klíčové slovo
Jsme ve sklepě pana Illiase. Překvapivě příjemný a přemýšlivý vinař, překvapivě příjemný zážitek i víno. Poslouchám ho, občas do toho nepříliš důvtipně a informovaně vstoupím a je mi dobře. Mám z toho pána pocit kontinuity. Vladimír Merta napsal (tuším ve Zpívané poezii), že je povznášející být jedním z řady. Tady tomu rozumím. Tuhle fascinující krajinu máte jenom na chvíli propůjčenou. Ty vinohrady budou spravovat další po vás. Zodpovědnost a cit a pokora i úcta k místu. Pokora je to správné klíčové slovo. Dobrý zážitek, pro mě nejlepší z tohoto výletu. Paradoxně má pan Illias kořeny úplně někde jinde. Ale to není důležité, kde máme kořeny, důležité je pochopit a chápat.

Jasná past na turisty
A pak v hotelu Pavlov září maliny ve sklence sektu. Hele, že ten hrad nahoře není pravý? Že to tady nechal vybudovat v "akci Z" ten soudruh nejlepší předseda MNV co má pod hradem pamětní desku? A ti ptáci co krouží nad hradem jsou na dálkové ovládání a ten měsíc za ním...ten taky řídí z vesnice, pro správný efekt. Že jo? Odjíždíme s Méďou do Reistenu napřed. Dáváme si rýňák a pinot gris. Někdy není dobré mít náskok.

Jako ta vosa
Nejmenovaný šéf pobočky nejmenované firmy si je ochoten kleknout před Reistenem, aby nám prodali ještě flašku vína. Ježiš, jsem tak rád, že jsme ještě ani v tomhle pokročilém věku nedostali rozum, že nás to nepřestalo „tytlat“, jak by řekla moje máma. Ale nemůžou všichni blbnout. Ten potřebný protipól představují Marcel s Lindou, neblábolí jak my, ale zároveň žádnou srandu nezkazí. Dobrý! Budu si muset z nich vzít příklad. Měl bych Marcelovi poslat krabici vína, třeba toho bílého z jeho oblíbeného vojenského vinařství v Libanonu, jak říkal Standa, že v něm musely být naložené dobré okurky. Nebo s nimi naplánovat výlet dle příručky Tisíc bunkrů a krytů, které musíte vidět než zemřete! O nějakou dobu později a pár metrů dál se u cizí kytary snažím vzpomenout jak se hraje amoll. Akord namoll ještě myslím nikdo přede mnou nenašel. Tož nikdy jsem nebyl dobrý kytarista, ale přeci jen už na to víc než dvacet let hraju - a tohle? Prostě Pavlov.

Ráno o dost moudřejší večera
Budím se ve spacáku pod širákem kousek od pláže. Jako kdysi na břehu rybníka Svět v Třeboni,když jsme tam jezdili stopem na fesťák. Život je dobrý, jak říká ve svém deníku Michal Viewegh. Skáčeme se Zdenkem do vody. Má barvu, teplotu i hustotu zeleninové polévky. K nebi trčí prsty stromů přímo z jezera. To je taky umělé, to přece není možné, aby to byla náhoda. Ohlížíme se přímo k Pavlovu, na to stokrát viděné panorama vesnice v kopci, kostela, hradu a bílých kopců a Zdenek říká: "Tyjo, stejnak je to bomba!" Napadá mě, že by nebylo špatné na staré kolena se tady usadit psát básně a vyrábět víno. Má to drobnou vadu, vlastně dvě, ani k jedné činnosti nemám byť špetku talentu. Ale kupodivu si vzpomenu z hlavy na verše vinaře Bogdana Trojaka, co taky patří k tomuto kraji a četl jsem ji tuším na nějakém vinném blogu: Rakvický kostelík, tichounce ševelí šeptáním Pater noster. Ó Pane, dej,ať moje duše jednou sroste s vínem o chuti kyselé,jež vylisují na výsostech dva přiopilí andělé. Mohl by vůbec někdo v tomhle kraji psát rebelské verše? Co by tady asi tak psal ten borec (na autorství Vladimíra Vaška, alias Petra Bezruče fakt nevěřím), co napsal Slezské písně ?

Tento způsob léta...
Přijíždí z Prahy Pavel, co s náma byl na koncertě Afro Celt Sound Systemu v Praze a s Veronikou a panem vinařem Illiasem pokračují kolmo na Krásnou horu ke kamarádovi Markovi Vybíralovi. Marek je zkušený a zcestovalý, věřím, že první pomoc při úpalu a totálním vyčerpání z cyklovýletu připomínajícího pokus o překonání Sahary zvládne. Teda jestli nepadnou po cestě. První vinní mučedníci. Nestíhám jet s nimi, je mi to líto, na Krásné hoře je vždycky dobře, nějak mi na té vinné Moravě přibývají lidé, které vždycky rád vidím. Ale není všem letošním dnům konec a do cirkusu s dcerou se těším taky. Napadají mě ironické poznámky, že na výlety s Víno-klubem se žádné Humberto nehrabe, ty jsou teprve cirkus! Ale není to pravda, skvělé to bylo. Zase. Jako vždycky A příští týden jedeme se Zdenkem a našima výstavníma fotkama na další kouzelné místo, kde by se dal genius loci krájet – na zámek v Jindřichově Hradci. Na Folkovou růži. Tak si říkám, že tenhle způsob léta mi zatím připadá velmi šťastný.

Vašek Müller

Diskuse 

zpět na seznam

HOME

Ligatury Honzy Hučína Juppův zápisník Ve středu dění

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.