Duchovní obroda? Aneb Bůh bude mít zřejmě folk rád
Vzpomínám
si jak se publicisté jednoho folkového serveru v diskusi pod článkem
trumfovali, kdo je častěji na koncertě. Samozřejmě čím vícekrát do týdne,
tím větší znalec žánru a více zásluh.
Přiznám se, že mnohem více času než v hudebních klubech (a taky na
koncertech, festivalech a na hudebních webech v součtu) trávím v létě na
tenisových kurtech.
A jak
tak s měsícem září končila i sezóna, seděl jsem u kávy v krásném tenisovém
areálu pod zámkem v Hradci nad Moravicí. Probíhal závěrečný turnaj letošní
sezóny a čekal jsem až na mě přijde řada. Naproti mě si jeden známý, velmi
sympatický kluk, povoláním advokát, pročítal MF Dnes.
„Víš,
ale Kavárna se mi fakt líbí,“ říkal mi, jak jsme tak probírali klady a
zápory různých deníků. Kecá se takhle v skoro ještě letním ránu skvěle, pan
advokát je velmi sympatický a skromný, v přesném rozporu s tím, jaké panují
představy o úspěšných mužích této profese, navíc vystupujících v mediálně
propíraných kauzách.
Řekl
jsem, že zase vždycky tak nadšený z Kavárny nejsem, tak střídavě oblačno.
Ale on mi oponoval: „No, však si přečti třeba tady ten zajímavý článek o
katolících“
.„Ježišmarjá, zase Nešpor,“ napadlo mě a vzpomněl jsme si na jeho památný
rozbor tuzemského folku (viz. LP 22
http://www.folkcountry.cz/Lichypatek/lichypatek22.htm).
Jenže
naštěstí se jednalo o jiného autora a to komentátora, spisovatele a
bývalého jezuitu Jana Jandourka. A ani článek nazvaný
Hříšná vlažnost zdejších katolíků
se folku vůbec netýkal. Přesto jsem si při jeho četbě na folk vzpomněl a
uvědomil si i jednu (alespoň pro mě) zajímavou skutečnost.
Podtitul Jandourkova článku zní: „V zemi, kde
kdysi kněží patřili k lidem pera a obrozencům, zavládl v církvi pozoruhodný
analfabetismus“
Autor se v tomto docela
rozsáhlém materiálu zamýšlí nad stavem římskokatolické církve v České
republice. Konstatuje, že po pádu komunismu nenastala v této zemi žádná
duchovní obroda a že v České republice bezpečně vládne pozoruhodný duchovní
klid.
Podle Jandourka
prakticky žádný duchovní nedokáže ze dne na den vytvořit gramotný článek pro
noviny. Církev vedou biskupové, o kterých by nikdo nic nevěděl, kdyby neměli
funkci. Do veřejného prostoru církev nevstupuje dokonce ani v otázkách jí
blízkých (eutanazie atd.), k nimž se kromě církevních činitelů vyjadřuje
kdekdo. Probíhá hádka o ekologii a globálním oteplování. Církev? Nic. Tedy
česká církev. Joseph Ratzinger psal o ekologii už před deseti lety a
pokračuje v tom jako papež.
Autor vidí chybu
tuzemské církve v „mediální impotenci“.
„Celé roky se v této zemi vedou různé prapodivné soudní procesy se zřejmě
nevinnými lidmi. Kdyby se do soudní síně, kde jde o věc Hučína nebo dr.
Uzunoglua, přišel podívat nějaký biskup, znamenalo by to pro církev ohromné
množství bodů. ...
Další téma: korupce v politice, která se týká předního politika strany
odvolávající se na křesťanské hodnoty. Všimli jste si někdo, že bychom se ze
strany církve dozvěděli cokoli k tématu korupce? K problému imigrace a
zelených karet pro cizí pracovníky, k postavení radaru, k financování
kultury, k případnému začlenění Turecka do EU...?
Nejde o to, aby tiskové středisko vypotilo sterilní prohlášení, spíše bychom
čekali, že přijde smršť názorů, které vpadnou do veřejné debaty. Ale ono
nic. Sem tam terapeutickým hlasem pohovoří Tomáš Halík nebo Petr Příhoda.
Bonmotem potěší kardinál Špidlík. Odpovědí v anketě osvěží publikum páter
Czendlik. Adrenalin Zdeňka Mahlera pozvedne kardinál Vlk. A konec. „
….
„ Kdo z biskupů by si troufl jít do talk show s Janem Krausem? (Nejspíš by
chtěli předem otázky.) Přitom zrovna Josepha Ratzingera-papeže Benedikta si
tam dovedu představit. „Nechci zde hodnotit Jandourkův článek,
ani nejsem žádný odborník na tuto problematiku.
Ale vím jistě, že v českém
folku zmiňované soudy o nedostatku výrazných osobností hlásících se k církvi
rozhodně neplatí.
Je tomu PŘESNĚ NAOPAK. To
nejzajímavější co dnes vzniká v tomto žánru často pochází právě z těchto
kruhů. (A aby bylo jasno, za to klíčové pro folk považuji především
písničkáře, lhostejno zda s kapelou nebo bez. Z různých důvodů, to ovšem
není tématem tohoto článku)
Zatímco před revolucí jsem
jako nejvýraznější desky vnímal spíše ty od autorů, kteří se ke katolíkům
nijak nehlásili -jako třeba Nohavicovy nebo Plíhalovy (i když je to velmi
zjednodušené tvrzení, vzpomeňme třeba na obrovský úspěch Spirituál
kvintetu), dnes je tomu právě naopak. Dílo autorů, které budu v článku
jmenovat má téma, nápřah a chuť něco sdělit...
Plné sály a výborné recenze
má skupina Traband Jardy Svobody, a aktuální deska je velmi „duchovní“.
Jedny z nejzajímavější desek posledních let natočil Jiří Smrž, Anděla sice
dostal za Poslední lásku, která je sice bezesporu výborná, ale doporučím
předchozí Dědičnou krev s tak krásnými a silnými písněmi, že člověka mrazí.
Mezi nejsilnější porevoluční
desky jistě patří i poslední album Sester Steinových. Ostatně snad nikdo
jiný z „nové“ generace písničkářů kromě nich nemá tolik publika aby se
písničkařením živil.
A nejde jen o písničkáře.
Kolik se na našich festivalových pódiích pohybuje kapel, které se kvalitou
byť jen blíží k Pavlicovu Hradišťanu?
Můžeme také mluvit i o
hudebních osobnostech v jejichž tvorbě možná nejsou otázky víry až tak
patrné, ale otevřeně se k ní hlásí, mám na mysli Marka Ebena.
(Nebojte do výčtu nepočítám
Křesťana Roberta, který jako jeden z mála legend nežije z minulosti. Ovšem
jak sám prohlašuje na koncertech křesťan je jen jménem.)
Bylo by ovšem nepřípustně
zjednodušující do tohoto výčtu zařadit jen aktivní muzikanty, žánr ovlivňují
i publicisté. A dva jasně nejlepší z těch, kteří se dnes převážně a
systematicky věnují folku, tedy Jiří moravský Brabec a Milan Tesař se také
otevřeně k církvi hlásí.
Ostatně díky druhému
jmenovanému je dnes křesťanské Radio Proglas médiem, které soustavně a
promyšleně mapuje českou folkovou scénu. Od profilů mladičkých kapel, živých
koncertů neznámých i zavedených skupin, až po písně folkových hvězd.
(doporučuji i hudební web Proglasu: http://www.proglas.cz/noklasik.html). V
tomto směru nemá Proglas u nás nemá vůbec konkurenci.
A tak by se dalo pokračovat,
třeba i o té spoustě méně známých, ale velmi zajímavých kapel a písničkářů
(třeba již asi bohužel nefungující skvělá kapela Noi). Nebo písněmi od
interpretů, které jako „křesťanské“ nevnímáme: třeba nádherná Skácelova
Modlitba zhudebněná Petrem Ulrychem (CD Hana a Petr Ulrychovi a Javory - O
naději).
Ale suchý statistický výčet
nebyl účelem tohoto článku, ani jsem si nekladl za cíl jmenovat všechny
důležité a zajímavé.
Chtěl jsem říct, že pokud
někde můžeme hledat osobnosti, které jsou mediálně viditelné, výrazné a
zajímavé, jsou i veřejností s církví spojováni a dělají ji dobré jméno, tedy
ty, které postrádá pan Jandourek, najdeme je na naší scéně.
Neměla by jim církev
přispívat za vytváření dobrého jména a propagaci?
Vašek Müller |