Fascinující sudetský
výlet
V téhle
zemi vyjde každý měsíc velké množství nových cédéček. Jen málo z nich však
má nějaký větší „smysl“, hloubku. A opravdu vyjímečně se objeví tak dotažený
a smysluplný projekt jako je Sudéta Petra Linharta.
Není to deska jakých leží
v regálech spousta. Ostatně v bookletu naleznete i Stručného průvodce na
cestu do hlubin Sudéty („Který začíná náhodným nedělním výletem do hor a
končí zakoupením sudetského kostela jistým harfeníkem“). A součástí
Sudéty jsou i velmi propracované webové stránky
www.sudeta.cz . Najdete na nich nejen texty písní, ale i příběhy s nimi
spojené, fotogalerie z výletů na ona místa a třeba i koncertní verze
některých skladeb.
Tak tedy vzhůru na cestu.
Sám pocházím ze Sudet,
sice ne z míst, o kterých jsou písně na Sudétě, ale když jsem byl kdysi
osloven, abych napsal něco o svém oblíbeném kraji, psal jsem o okolí řeky
Moravice, kde v hlubokých lesích u řeky najdete torza starých chalup. O
nádherném, ale tvrdém Vítkovsku, Budišovsku, kopcích Nízkého Jeseníku.
Sudety samy o sobě nejsou
zrovna přívětivé, po kopcích se honí studený vítr a země, která by měla být
úrodná, je, alespoň tam u nás, plná břidlice. I Moravice, prodírající se
hlubokým a čarokrásným kaňonem, bývá někdy ledová i v parném létě.
A i když třeba kopce
Nízkého Jeseníku nevzbuzují respekt vysokou nadmořskou výškou, když jsem
před koncem roku vybíral své fotografie do kalendáře s tématem Hory (najdete
jej zde:
www.kopirky.com/kalendar2007.pdf ), zařadil jsem tam k fotkám z mnohem
vyšších hor i ty z tohoto „pohoří“. Někdy mi totiž připadá tato krajina sice
jinak, ale neméně drsná.
Sudety jsou pro mě zasněné
mlhou (ostatně nádražák Alois Nebel právě z ní vidí vyjíždět vlaky,
projíždějící celým staletím, které pochopitelně nevezou nic dobrého.
www.aloisnebel.com), Sudety jsou pro mě staré břidlicové lomy
s německými jmény třeba někde u Čermné ve Slezsku
http://www.nizkyjesenik.cz/seznam/br_stezka/br_stezka.htm, Sudety mají
pro mě barvu netopýrů, kterých jsou v oněch starých štolách tisíce.
Ano, nebyl jsem na místech
o nichž zpívá Petr Linhart, ale mám pocit, že je znám už dlouho, když
poslouchám:
„Má netopýří vílo, královno Sudet
Nechej mne usnout v hlubokém klíně
Nechej mne rozplynout v mlze a víně“
Sudety to jsou opuštěné
vesnice, opuštěné někdy i přesto, že v nich bydlí lidé. Ostatně, vztah lidí
ke své vesnici prý poznáte podle stavu kostela a znám takové, třeba někde na
Bruntálsku, kde mám strach kolem něj projít. V písni Sudetský kostel, o
koupi svatostánku po Němcích, přestavěného na chalupu PL zpívá:
Koupil jsem kostel v
údolí
Ve stráni hledal jsem Boha
Houby a brusinky, cokoliv
Hledal jsem sebe a
našel jsem oba
Hledal jsem život co nebolí
Nenašel smíření bez viny…
Sudety jsou pro mě i zakázané zóny vojenských prostorů a ani tak nezáleží na
tom, jestli je to zdejší Libavá nebo vojenského cvičiště v
Doupovských horách z písně Zakázaná zóna. Jsou to
vesnice zatopené přehradami a opět je jedno, jestli se ta přehrada jmenuje
Slezská Harta, Kružberk nebo jestli vodou přeťala cestu ze Žlutic k poutnímu
kostelu Maria Stock, jemuž je věnována klíčová píseň alba:
Možná se stavíš na
chvíli
Promluvit s Pannou Marií
Možná tě takhle nejlíp znám
Možná je tohle ráno rán
Možná jsi byla jednou z
vran
Možná jsme došli právě tam
Kde nemůžu tě ztratit
Panenko Máří ze síně
Já chovám laptop na klíně
A neumím to vrátit
Album Sudéta je velkou
poctou této možná syrové, ale krásné krajině, a nádražák Alois Nebel, tak
často si v komixu utahující z pražáků nevidících jiné než blyštivé krásy, má
asi radost, že tuto desku natočil kapelník Majerových brzdových tabulek,
také železničář a navíc bydlící v Praze.
Kdesi jsem o Sudetech četl, že je to kraj
Bohem i lidmi zapomenutý. Je proto na nás, abychom ho pro sebe znovu našli.
A Sudéta Petra Linharta je opravdu podařeným průvodcem na této objevitelské
cestě.
Vašek Müller |