Folkaři a sametová revoluce
K
napsání tohoto Lichého pátku mě neinspirovaly probíhající debaty, který
písničkář byl či nebyl spolupracovníkem STB. Téma jsem měl připravené už
dřív, od loňského podzimu, kdy jsem četl knihu historika Jiřího Suka
Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize.
Pak jsem na toto téma
zapomněl a připomněla mi ho až poznámka Jana Šprincla v recenzi desky
Indy &Wich: Hádej kdo... :
„Listopadová revoluce
dala vyniknout písničkářům, o generaci mladší hudebníci už ke svým příběhům
nepotřebují kytaru, ale spreje a gramofony.“
Ano, dávno jsem zjistil,
že písničkáři (folkaři) jsou vnímáni veřejností do značné míry jako
bojovníci proti minulému režimu. Tak nějak obecně, řekl bych. Proč se tedy
nerovzpomenout taky na nějakou veselejší kapitolu folkových dějin, než je ta
v současnosti neustále probíraná spolupráce s komunistickou tajnou policií.
Jako mnoho účastníků
událostí z těch let trpím silnou nostalgií a každoročně v listopadu mě
dojímají dokumentární záběry z těch fascinujících dnů. Byl to silný zážitek,
ale zjistil jsem, že ho vlastně nemám nějak intenzivně spojený s folkem.
Vzpomínám si sice na ostravský koncert z něhož opatruju kazetu Folkfórum,
nedávno jsem několikrát četl jak zpětně těžce nesl Karel Kryl společně
zpívanou hymnu s Karlem Gottem, ale to je asi tak všechno.
Myslel jsem si, že více se
o roli písničkářů dozvím v té obsáhlé knize Labyrintem revoluce. Jenže na
pětistech stranách podrobně mapujících revoluční dobu se o lidech z našich
žánrů nic nedočteme.
V rejstříku čítajícím na
třista jmen včetně mnoha osobností z kultury najdeme jen Vladimíra Mertu, a
i ten má v knize jen krátkou, nepříliš podstatnou zmínku. Kocáb zmínil
Mertu při popisu ranní epizody v kanceláři premiéra Adamce: „Já jsem při
tý ranní návštěvě z toho kontaktu s ním měl velice podivnej pocit. Protože,
zaprvé, začal tím, že vytáhl nějakej fascikl, kde bylo napsáno, že Vladimír
Merta včera v divadle říkal, že bude mít klid až uvidí nějakýho komunistu
oběšenýho. To znamená nějakej úplnej nesmysl, kterej on by nikdy nemohl
říct, který mu museli vypracovat policajti. Já jsem říkal: ,To je jasná
provokace´„
Což jak sami uznáte
opravdu není nic, co by mělo nějaký valný význam. Tak jsem tedy zapátral v
literatuře a článcích, ale také jsme nic podstatného nenašel. Vzpomněl jsem
si, že jsem kdesi četl, jak se Jiří Dědeček stal trošku černou ovcí
revoluce, když z tribuny zazpíval svou píseň Už jde rudoch od válu (najdete
ji třeba zde:
http://www.sharkan.net/782-nedelna-chvilka-poezie-jiri-dedecek )
A kvůli následujícím
veršům:
Nechme samet sametem,
pánové a dámy, buďto s nima zametem, nebo oni s námi!
Mu prý i významní mužové
revoluce říkali, ať jde do … . No však víte kam.
Pak jsem ještě alespoň
trochu zajímavou věc našel v knize Poslední mejdan (K.B.K.P. 1992) autorů
Jarka Nohavici a Zdeňka Zapletala:
Jarek Nohavica: Tím
jsme se dostali k hercům a tím jsme se dostali k Nietzchemu a k termínu
kejklíři, neboť navíc to, že se v těchto letech povídá, že herci udělali
revoluci, to je historicky takový velký nesmysl … Devadesát procent z nich
byli kejklíři. Pouzí kejklíři, kteří potřebovali vylézt na ten rynek a
hovořit k národu hlasem nízkým …
Zdeněk Zapletal:
Potřebovali roli.
JN: Drželi roli.
Pepa S. (Streichl) mi zásadní informaci sdělil o ostravských hercích,
ale to je zřejmě všude …, kdy Pepa S. přichází za ostravskými kumštýři a
říká jim: Tož podepište několik vět, a oni se mu chechtají do očí a říkají
mu: Ale dyť si blbec, vole, ataknatoser … A začátkem prosince téhož roku
tihle lidé stojí a vyprávějí: Kde domov můj … Kde ..domov můj a jde to do
tlampačů na celé Masarykovo náměstí … A jenom Pepa a jiní, podobní, stojí v
koutku někde a říkají si: Inu, a krčí rameny.
ZZ: Nezní z toho, cos
tady řekl, tak trochu …
JN: Ano, marnost,
smutek.
ZZ: Jednak, ale, teď
promiň, nezní z toho taky trochu smutek, že jsi z revoluce nevytěžil tolik
jako …
JN: Ne, ne. To vůbec
ne. Fakt ne.
ZZ: Dyť já vím. Proto
se tě ptám, ne?
Jenže zajímavých
historek o úloze nejen písničkářů a muzikantů, ale i dalších lidí kolem
folku v té době, bude určitě spousta. Opravdu velmi zajímavou vzpomínku
napsala třeba Tapi do diskuse na Folktime: (http://www.folktime.cz/diskuze.asp?typ=1&id=4116)
:
Měla bych poznámku k
věrohodnosti Cibulkových seznamů. Pocházejí z dramatických časů po revoluci,
patřila jsem tehdy na brněnském Občanském fóru k nejangažovanějším
aktivistům.
Jedné noci jsme dostali tajnou zprávu, že dnes proběhne likvidace záznamů
StB. Věděli jsme, že auto vyjede z Brna nad ránem a pojede do jihlavských
papíren. Tak jsme vyjeli taky, ve dvou osobákách, byli jsme myslím čtyři
nejspolehlivější + řidiči. Dostihli jsme je přímo v papírně nad stoupou, do
které právě spadl první balík tiskovin. Předvedli jsme tam něco jako zásah
revoluční gardy, takže nic dalšího už se neodvážili zlikvidovat. Donutili
jsme je jet nazpět do Brna v koloně, tj. mezi našimi dvěma auty.
(Jestli to vypadá jako scénář z filmu, tak by možná stál za natočení. Ale
takhle to prostě bylo.)
V Brně jsme všechno odnosili do jedné místnosti na OF. Zamkli jsme ji a
jediný klíč měl Petr Cibulka.
Petr je myslím příliš velký fanatik pravdy, než aby něco předělával. Ale
ručit za něho samozřejmě nemůžu.
Jeden balík (snad 10 kg)do stoupy přece jen spadl, takže něco málo se
ztratilo. Ale toho zachráněného byl plný náklaďák.
Zajímavých věcí se v té době
udála jistě spousta. Budu rád, když se o své postřehy, názory a vzpomínky
podělíte v diskusi pod článkem.
Vašek Müller |