Zahrada 2006 - několik postřehů.
Stejně
jako loni bych rád poskytl prostor pod Lichým pátkem k názorům na letošní
Zahradu. Sám však příliš mnoha postřehy nepřispěji, přeci jen jsem strávil
více času na cestě mezi opavskou porodnicí a Náměští, než přímo na Zahradě.
Ale přeci jen:
Na tuhle Zahradu se asi bude vzpomínat jako na “Žalmanovu”.
Nejsem zrovna skalním příznivcem aktuální tvorby tohoto písničkáře, ale
musím zde jmenovat koncert starého spolu, tedy formace: Žalman, Jíšová,
Hlaváč na kapličce. Hezký zážitek, který potvrdil, že když se to umí a když
to dohromady sedí, není třeba žádné elektroniky a bůhví jak progresivního
přístupu (a to nejsem nějakým zarytým staromilcem a vůbec mi třeba pronikání
elektroniky do akustické hudby nevadí). A nic na tom nemění to, jestli byl
výkon na kapličce naprosto dokonalý. Škoda, že nemůžeme slyšet tuto sestavu
častěji. Však ji kdysi také Jiří Černý nazval “nanebevzetím českého folku”.
Myslím, že pozitivní zprávou je vítězství Létajícího
rabína v krtečkovské soutěži. Přeci jen se Zahrada charakterizuje i jako
festival world music. V kontrastu s Létajícím rabínem pak působí název
kapely, která dostala Krtečka od štábu – Pupkáči. Názvy z dvou světů: jeden
starý portovní, druhý z doby milující etnickou hudbu a odlišné kultury.
Pupkáčům Krtečka přeji a chápu, že v názvu kapely se
projevuje i smysl pro humor a nadhled, ovšem nemohu se zbavit pocitu, jakoby
novinová zpráva, že cenu na Zahradě dostali Pupkáči působila v této době
trochu zvláštně. (Ovšem dá se to na druhou stranu také brát tak, že zvolit
si takový název je milá rezignace na většinové mínění a módní trendy.)
Tuto poznámku, prosím, neberte příliš vážně, spíš jako
podnět k zamyšlení nad názvy kapel.
Již jsem zde jmenoval Žalmana, další velkou hvězdou
Zahrady byl pro mě třeba Jarret. Jsem zvědavý, kdy se tato kapela konečně
stane obecně uznávanou hvězdou festivalů hrající v nejlepších časech na
hlavních pódiích. Chytré, rozpoznatelné a melodické písničky, výborně
zazpívané. Pokud mají festivaly téhle hudby do budoucna přežít a přestát
odchod stárnoucích osobností, měly by být kapely typu Jarretu už zářivým
hvězdami… Což ovšem zrovna není problém Zahrady, tento festival dělá pro
objevování mladých bezkonkurenčně nejvíce.
Zajímavý nápad měla k tomuto tématu Alena Kučerová
z festivalu Za vodou: což tak nějaká spolupráce větších festivalů, které by
cíleně prosazovali několik méně známých kapel. Třeba by se pak dostaly do
většího podvědomí širší veřejnosti a lidé by je začali považovat za
rovnocenné kolegy třeba takového Samsona Lenka. Vždyť o existenci Jarretu,
nebo jejich nové desky, v žádné z opavských prodejen cédéček neměli ani
ponětí.
A ještě poslední poznámka. V novinách jsem četl povzdech
(tuším od Pavla Klusáka), že české hudební festivaly pokulhávají za světem
v počtu zábavných atrakcí. Jmenoval jakýsi mě neznámý americký festival, kde
prý se můžete projet na bizardních kolech nebo bloudit ve světélkujícím
bludišti. Je to zajímavá myšlenka, tak jako se chtějí hokejové nebo
fotbalové zápasy proměnit v místo celorodinné zábavy, i hudební festivaly by
mohly podobným směrem směřovat.
Ostatně taky si dovedu představit, že si během třídenního
festivalu zajdu na pár hodin zahrát třeba tenis. Protáhnout se při tom
neustálém posedávání v hledišti by bylo opravdu vítané. Ale na různé
“pouťové” atrakce nemám úplně jasný názor. Uvítáte podobné rozšíření nabídky
zábavy na festivalech?
Vašek Müller