Zdá se mi, jakoby teprve nedávno utichly vyhrocené diskuse kolem "Folkového Anděla" za rok 2004 a již se uzavřel další kalendářní rok, z něhož by měli volitelé vybrat, za pomoci v tomto roce vydaných alb, držitele žánrového ocenění v kategorii Folk a country.

Nejdříve malé ohlédnutí. Připomeňme si, že zatím poslední ocenění v "naší" kategorii převzala skupina Jablkoň za album Hovada boží. Což dle mého názoru byla velmi dobrá volba, ovšem ne ta úplně nejlepší.

Jablkoň je bezpochyby skvělá skupina a Hovada Boží výrazné album, ale řekl bych, že kapela natočila ještě lepší desky (J. M. Brabec ve Folk & Country: "K vlastním písním přidal Michal Němec na album i skvostné kousky kolegů. Skoumalovu a Burianovu Předvánoční koledu, jejíž drsná pointa ve mně zůstává od doby, kdy jsem ji slyšel poprvé a Ebenovsky laskavou, ale stejně kritickou Koledu (Doba se nám dopředu moc nepohnula). Při vší úctě k novinkám, mám pocit, že jako samostatné písně jsou právě tyto dvě nejsilnějšími výpověďmi alba.")

Sám bych toto album určitě zařadil mezi tři nominované, ale i při zpětném pohledu vidím nejméně dvě alba, kterým by folkový Anděl "slušel" jednoznačně více. Přinejmenším nadčasový počin Sester Steinových Můj tanec a skvělé album Hyjé skupiny Traband. (To si však vysloužilo Anděla "aspoň" v kategorii World Music.) Doufejme, že vzhledem k blíže nespecifikované delší pauze v činnosti kapely nebude dlouho trvat a Traband se folkového Anděla dočká. Přijde mi to jako malý dluh této skupině, která tvoří inteligentní a něco říkající písničky, z nichž se mohou zrodit i hity hrané třeba u ohňů, jako snad žádná jiná.

K doplnění předchozího odstavce jen uvedu, že německý hudební server www. folkworld.de zvolil Můj tanec čtvrtou nejlepší evropskou deskou loňského roku
(http://www.folkworld.de/30/e/top2004.html).

A co možná nevíte, texty Jardy Svobody z alba Hyjé sloužily jako inspirace "nejzajímavějším komiksovým autorům z mladé generace", z čehož vznikla publikace Kontraband (http://www.motkomiks.cz/knihy.php?id=30).

Ostatně Traband i Steinovky pochvalně zmínil v rozhovoru v Reflexu JIŘÍ SMETANA (60), autor textu k písni Sluneční hrob, který "v sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhal zažehnout kontinentální slávu mnoha pozdějším hvězdám, a to z titulu dramaturga respektovaného pařížského rockového klubu Gibus." A hlavně manažer skupiny Kale. Velmi doporučuji tento rozhovor k přečtení (http://www.reflex.cz/Clanek22552.html), málokdo mluví v médiích o nějakém umělci tak otevřeně jako pan Smetana o Věře Bílé.

Výše zmíněné drobnosti vypovídají přinejmenším o tom, že Můj tanec i Hyjé mají daleko k spotřební "rychloobrátkovým" deskám, jakých v našem žánru vychází spousta a po nichž za dva roky neštěkne ani pes.

Nabízí se tedy otázka: kolik se v loňském roce objevilo desek, o kterých bychom měli vážně uvažovat jako o aspirantech na toto nejvýznamnější žánrové ocenění?

Pokud bychom se orientovali podle folkových médií mohli bychom zajásat. Soudě podle desítek oslavných recenzí, vychází jedno úžasné album za druhým, koncerty mají vždy úžasnou atmosféru a všichni naši milí umělci jsou naprosto úžasní a je jedno jestli se jedná o šestnáctiletou písničkářku, nebo muzikanty důchodového věku.

Prostě jiné desky než naprosto skvělé (občas s drobnými vcelku nepodstatnými chybičkami), v našich žánrech ani nevychází.

Můj osobní pohled je ovšem bohužel trochu střízlivější. Dokonce bych řekl, že co se týče desek, k nimž se i po letech budou posluchači vracet, nebyl rok ani zdaleka nějak výjimečný. Ale velmi kvalitní tituly se objevily i v roce 2005.

Okamžitě mě napadá výborná deska Radůzy V hoře a album Jiřího Smrže Poslední láska. Přičemž přiznávám, že předchozí Smržova deska Dědičná krev se mi líbila ještě více.

Nemá smysl se příliš rozepisovat o výše zmíněných deskách. Oslavných ód na Radůzino nejnovější album vyšlo ve všech možných novinách a časopisech bezpočet, a Poslední láska vyhrála například anketu o nejlepší album roku 2005 vyhlášenou Milanem Tesařem na Radiu Proglas. Pochvalnými slovy se třeba ve Folk&Country rozhodně na Smržovu adresu nešetřilo. I já jsem přispěl svou troškou do mlýna a stejně jako v době, kdy jsem psal své tipy do F&C doporučuje, jsem i dnes přesvědčen, že právě Smržova Poslední láska by si Anděla zasloužila, a že by toto ocenění Jiřímu Smržovi a tomuto nevšednímu albu mohlo pomoci k zasloužené pozornosti publika.
Tuto jasně vedoucí dvojici doplňuje v mém žebříčku nejlepších loňských desek koncertní album skupiny Traband 10 let na cestě.

Stále v tomto malém andělském zamyšlení píšu o loňských deskách, což je logické, vzhledem k tomu, že vybíráme držitele Andělů za rok 2005, jenže pravidla bohužel nejsou tak jednoduchá. Do hlasování jsou totiž zařazeny všechny desky, tedy lépe řečeno skupiny a interpreti, kteří vydali hudební nosič v době od 1.9.2004 do 31.12.2005. Snad je to z nějakého úhlu pohledu pochopitelné i když se mi to vůbec nelíbí, podstatnější ovšem je, že díky tomuto pravidlu může být znovu nominován třeba Karel Plíhal za Nebe počká (ano, pokud máte na tuto cenu zálusk, vydejte své CD po prvním září, máte dvakrát větší šanci, než s jarní deskou), nebo dokonce může letos folkového Anděla vyhrát znovu Jablkoň za Hovada Boží.

Což by bylo poněkud zvláštní.