Že je věda potřebná a přináší světlo do tmy nevědomí, o tom asi nikdo nepochybuje.

Tohle se třeba mohli dočíst čtenáři MF Dnes 2.12. 2005: “Skutečnost , že se umělci obklopují milenkami, je všeobecně známá, teď se ovšem poprvé tímto fenoménem zabývají seriózní vědci.”

Vědci z dvou anglických univerzit zjistili, že umělci mají podle nových vědeckých poznatků dvakrát více sexuálních partnerů než méně kreativní lidé. V článek pojmenovaném Tvořiví lidé jsou úspěšní v sexu pozorného čtenáře jistě zaujalo třeba toto:

“na vzorku 425 britských mužů a žen, mezi kterými byli i umělci, básnici a pacienti se schizofrenií, zkoumali vědci jejich tvořivost, jejich pohlavní život a psychický profil. Zjistili, že zatímco normální lidé mají v průměru tři sexuální partnery za život, umělci jich mají mezi čtyřmi a deseti. Studie také prokázala, že počet sexuálních partnerů stoupá s uměleckou produktivitou…psycholog Daniel Nettle byl překvapen zjištěním, že sexuální nevázanost umělců se týká žen stejně jako mužů.”

Dovoluju si ve výše uvedených citátech upozornit na zajímavou skutečnosti, že zkoumáni byli “umělci, básnici a pacienti se schizofrenií” a pak také na rozdělení “normální lidi” a umělce.

Myslím si, že je to rozhodně pěkný námět na malou anketu mezi umělci. Už jsem s tím začal, a na otázku: Myslíš, že jsou umělci normální lidé?, jsem dostal odpověď: Blbneš?

Ano, jak jsme již předeslal, věda přináší světlo do tmy nevědomí. No schválně, koho by bez “seriózních vědců” napadlo, že kreativní a úspěšní lidé jsou atraktivní a sexuálně přitažliví?

Nu což, my čtenáři různých knih o muzikantech víme, že rockeři si zmíněné atraktivity užívají plnými doušky a neváhají se pochlubit ani s nejšílenějšími historkami. Povyprávějí třeba i o tom, jak je v opilosti sexuálně ohmatával dvoumetrový chlapík. (R. Pastrňák – kniha rozhovorů Sádrový ježek promluvil…).

Četli jsme historky o různých umělcích, ale seriozní vědci se pletou, když všechny “básníky” házejí do jednoho pytle.

Ano, my příznivci folku také známé různé zkazky o muzikantských Liduškách a dokonce i ty o “mýtických folkových ženách”, třeba o té paní inženýrce neúnavě pronásledující Jarka Nohavicu kam se vrtnul.

Jenže my znalci folkových textů a pozitivních poselství v nich obsažených jsme si vědomi, že folkaři byli vždy těmi pilíři mravnosti v nemravné době. Nám, kteří jsme cudná děvčata u ohňů dojímali folkovými písničkami, je jasné, že všichni ti novináři lžou, když sexuální skandály toho nejromantičtějšího z českých písničkářů plní titulní stránky bulvárního tisku, že ty historky které slýcháme o muzikantech nebo třeba pořadatelích, jsou jen hnusné pomluvy, že je nemožné, aby se romantické kapely rozpadaly kvůli “nízkým pudům”. Je nám jasné, že když ve svém knižním rozhovoru říká zadumaný písničkář, že nevěra je katalyzátor a on že byl často nevěrný, dělá si srandu. A když si přečteme knížku Petra Rímského Ze života muzikantského, kde v historkách o balení žen a erotických zážitcích nešetří všemožné své slavné písničkářské kolegy, publicisty a v neposlední řadě ani sám sebe, víme, že je to také jen recese.

Jsme si tím jisti, když večer brnkáme tu písničku o velké lásce na celý život bez poskvrnky. Jsme si tím opravdu jisti!

A nějací seriózní vědci nám naše mravní folkové jistoty nevezmou!