Rád beru stopaře s báglem a tenhle mi byl navíc povědomý. Až později mi došlo, že ho znám ze Zahrady, celkem dobře jsme si tam pokecali a v mém autě to pokračovalo:

“Jedeš z nějakého fesťáku?” zeptal jsem se ho.

“Myslíš jako z folkového?”

“Třeba.”

“Hele, proč jste si vy, co o folku píšete ještě neuvědomili, že folk je teď dost zprofanovaný pojem? A že je třeba trochu pročistit, co tam patří a co ne.” Vyhrkl na mě stopař, aniž by nějak zareagoval na můj zdvořilostní dotaz.

“Mě se nezdá, že by slovo folk mělo špatný zvuk.”

“Víš, co si lidé představí, když se řekne folk? Něco jako Hop Trop. Chápeš? Něco, co je roky stejné.”

“Já nic proti Hop Tropu nemám. Fakt ne.” Odpověděl jsem.

A posloucháš ho? Nebo jinak, poslouchá ho někdo z tvých kamarádů? Koupil si někdo z nich novou desku hoptropáků?”

Probral jsem v duchu své kamarády, kteří se nějak zajímají o muziku.

“No to ne. Pravidelně to asi neposlouchají. Ale jedna kámoška umí naprosto skvěle odříkat celý recitativ z Třech křížů. Určitě i Huberťák by brečel, jak to říká procítěně.”

Evidentně to pro stopaře bylo důležité téma a nenechal mě z něj vyklouznout pokusem o vtip.

“Hele, já to nemyslím jako srandu. Řekni mi, co teď posloucháš z novější tvorby.”

“Teď pořád v autorádiu točím hymnu ČEZu, co napsala Osvaldová. Je vážně úžasné, když člověk jede kolem Dukovan a může si s rádiem zpívat: Já mixuju v mixéru, já si v pračce vyperu. A radostně si zaječet: Všichni jsme ČEZ!”

“Mluv vážně, které z takzvaných folkových desek z poslední doby posloucháš? S chutí a častěji.”

“No dobrá, tak samozřejmě hodně točím ty, pro něž jsem hlasoval do Anděla: Traband, Steinovky. Nebo třeba Kdyby smrtka měla mladý od Dědečka, 1775 básní Emily Dickinsonové, to je úžasná deska, i když už to není nějaká novinka. Samozřejmě Jablkoň...” přistoupil jsem na stopařovu hru.

“Takže nový Hop Trop asi nikdo z tvých známých doma nesjíždí. A co novou Radůzu?” tlačil mě tam, kam chtěl.

“Tak tu máme asi všichni. Hele, chápu kam míříš, ale marně. Já třeba ty staré trampské kapely považuju za legitimní součást scény a určitě proti nim vůbec nic nemám. A dohromady to všechno vytváří směsku, která mi vyhovuje. I na festivalech.”

“Vidíš a já si fakt myslím, že by nebylo marné oddělit takovou tu písničkářskou scénu různých Plíhalů, Mertů a Křestanů a kapel jako je Jablkoň nebo Traband od toho méně náročného trampfolku a nejjednoduššího humoru typu Semtex. Podle mě se totiž publikum u těchhle naprosto odlišných stylů prolíná jen pramálo. A to je důležité,” provedl stopař očekávaný smeč a mně se podařilo převést hovor na zmatené Nedvědovy výroky.

V hodnocení slavného fotbalisty jsme se naprosto shodli a cesta krásně uplynula až do Ostravy, kde milý stopař vystoupil. Ale v duchu jsem si ten zvláštní rozhovor opakoval a rozebíral ještě dlouho poté.